Kýčovitý Samson z MET

  1. 1
  2. 2
Metropolitní opera zvolila pro druhý z deseti přenosů letošní sezóny nové nastudování opery Camilla Saint-Saënse Samson a Dalila (premiéra v 24. 9. 2018). V hudebním nastudování Sira Marka Eldera a režii Darka Tresnjaka titulní role vytvořili francouzský tenorista Roberto Alagna a lotyšská mezzosopranistka Elīna Garanča.
Samson a Dalila v MET (foto Ken Howard Met Opera)

Nová inscenace nahradila předchozí nastudování Elijaha Moshinského z roku 1998, které se drželo průběžně na repertoáru až do roku 2016 v titulních rolích především s Plácidem Domingem, ale i Josém Curou nebo Cliftonem Forbisem jako Samsonem a Dalilami Olgou Borodinou nebo Denyce Graves. (Pro nás stojí za pozornost, že sérii posledních představení dirigoval současný šéfdirigent PKF Emmanuel Villaume).

Saint-Saëns původně zamýšlel napsat na starozákonní téma Samsona a Dalily oratorium a teprve následně se rozhodl pro operu. Stopy původního záměru v díle zůstaly, patrné ve statičnosti děje a hlavně v mohutných sborových výstupech vedle dvou rozsáhlých rolí wagnerovského rozměru. Nalézt pěvce a inscenační řešení, při kterém je třeba se ve finále také vypořádat se zřícením chrámu, není snadné.

Samson a Dalila v MET (foto Ken Howard Met Opera)

Přesto byl Samson a Dalila u nás posledním dvacetiletí uveden hned několikrát (v pražském Národním divadle/2006, Plzni/2002 a Brně/1997) a dokonce i tak malým operním souborem, jaký mají v Opavě. Na festivalu Opera 2011 dokonce Slezské divadlo zaujalo pod taktovkou Damiana Binettiho velkou muzikantskou energií, režií Jany Andělové-Pletichové s jednoduchými prostředky a přitom hloubkou poselství biblického příběhu i smyslnosti a výkony Ilony Kaplové a Kisuna Kima. (A patřilo k hvězdným okamžikům tehdy ještě samostatné Státní opery, když francouzský dirigent Guillaume Tourniaire během svého krátkého období šéfování tomuto souboru koncertně uvedl raritu – Saint-Saënsovu operu Helena doplněnou o jeho písňový cyklus Perská noc).

Pro Metropolitní operu s velkým jevištěm a početným sborem je ovšem právě Samson a Dalila svou velkolepostí ta pravá „challenge“. Ostatně od prvního uvedení v MET v roce 1895 se v dosavadních pěti produkcích drží Samson a Dalila na repertoáru této scény prakticky průběžně.

Samson a Dalila v MET (photo Jonathan Tichler)

Z dnešního pohledu sice ztratily na naléhavosti úvahy o archaičnosti Saint-Saënsova stylu, rozdmychané nástupem impresionismu a dalších modernismů, které na Saint-Saënse při jeho dlouhověkosti „dorážely. Neochotu neoblomného, až tvrdého, ovšem velmi vzdělaného, kultivovaného Saint-Saënse (1835-1921) přizpůsobit se „novotám“ můžeme vykládat jako důkaz síly, integrity a věrnosti tomu, co ze skladatelova pohledu dokonale funguje a tudíž chybí motiv ke změně. Saint-Saëns byl skutečně mistr kompozičního řemesla ukotveného v romantismu. Jenže ne vždy ho v případě Samsona a Dalily podporuje dostatek hudebních nápadů: dlouhé plochy s nekonečným opakováním jednoduchých motivů a orchestrální výplně bez nosného melodického impulsu (na rozdíl od Wagnera, kterého přitom tak obdivoval) působí zdlouhavě, paradoxně tím víc, čím plastičtěji propracované je hudební nastudování. Teprve postupně se Saint-Saëns v této opeře dostává k větší intenzitě eroticky opojných scén, ale i hudebnímu vyjádření vzdoru, zmaru i naděje. Z celé opery tak jsou v širším povědomí hlavně árie Dalily jako ozdoba repertoáru světových mezzosopranistek a efektní orchestrální bakchanálie, při kterém Pelištejci oslavují svého pohanského boha Dagona.

Samson a Dalila v MET (foto Ken Howard Met Opera)

Zkušený dirigent Sir Mark Elder se snažil z partitury s bohatou instrumentací a neobvyklými nástrojovými kombinacemi „vytáhnout“ maximum emocí a dynamických kontrastů, aby vyzněla proměnlivost nálad, citovost, barevnost, monumentalita i jemnost Saint-Saënsovy hudby v kombinaci německého wagnerianství a francouzského šarmu.  Orchestr toto pojetí svou kvalitou podporoval – a vlastně milým „zlidštěním“ jeho pověstné dokonalosti byl nepřesný nástup lesního rohu, choulostivý v pianissimu na začátku předehry. A v případě přenosu zůstává samozřejmě opět otázka, nakolik zvukové možnosti techniky a kvalita reprodukčního zařízení v kině dokážou u takové partitury, jako je ta Saint-Saënsova, skutečně zprostředkovat všechny jemné odstíny, které slyšeli diváci přímo v hledišti MET.

Samson a Dalila v MET (foto Ken Howard Met Opera)

Volba obsazení titulní dvojice přes nesporné kvality Roberta Alagni a Elīny Garanči vyvolávala na základě dojmu z přenosu pochybnosti – zejména kvůli typové vhodnosti těchto dvou špičkových sólistů právě pro role Samsona a Dalily,  podobně jako tomu bylo při jejich ztvárnění Dona José a Carmen při přenosu této Bizetovy opery v roce 2010. Především proto, že perfektně vytříbený a technicky „vzorný“ mezzosoprán Elīny Garanči navozuje Dalilu spíše jako ctnostně vznešenou kněžku, která je sice krásná, ale je těžké uvěřit, že Dalila je vášnivě pomstychtivá mrcha, zneužívající ženskou smyslnost. A vůbec jí nepomohl kostým, protože v klíčovém druhém jednání, ve kterém se svými ženskými kouzly snaží vymámit ze Samsona tajemství jeho síly, je do poslední chvíle navlečena do nevzhledného, vysloveně anti-erotického pláště.

Samson a Dalila v MET (foto Ken Howard Met Opera)

Garanča se během rozhovoru o přestávce svěřila, že chce dát Dalile lidštější rozměr. Pokud by měla být její Dalila obětí nátlaku pelištejského Velekněze, pak by musel Laurent Naouri nad rámec pěvecké jistoty svého barytonového partu rozehrát tyto mocenské hry jinak, než tím, že ho provází suita strážců. Nesoulad svého naturelu a typu role pak Garanča ještě zkomplikovala tím, že v závěru, aniž jí pro to Saint-Saëns poskytuje hudební oporu, herecky naznačovala, že Dalila je zděšena důsledky svého činu. A když se dívá na zbědovaného oslepeného Samsona, že dokonce lituje svého úskoku, se kterým na Samsonovi vyzvěděla původ jeho síly. Nabízí se porovnání tohoto „zlidšťujícího“ záměru Garanči s podobným, který měla Anita Rachvelishvilli jako Amneris při nedávném přenosu Aidy. Té se ovšem skutečně podařilo obohatit charakter této pomstychtivě žárlivé mocné královské dcery o vrstvu příliš zamilované ženy, uvěřitelně ztrápené tím, že ztrácí svou jedinou lásku.

Samson a Dalila v MET (foto Ken Howard Met Opera)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2