Max Reger: Poslední hudební velikán

  1. 1
  2. 2

A. Schönberg: „Podle mě se Reger musí dělat často, 1. protože toho hodně napsal, 2. protože už je mrtev a lidé o něm stále nemají jasno. (Považuji ho za génia.)“

Historický kontext

Dle vlastních slov byl Reger katolíkem „až do morku kostí“. Nikdy neměl žádný vztah k německému nacionalismu ani k Nietzscheho filosofii „nadčlověka“, na rozdíl od takového Richarda Strausse. Regerovou jedinou „chybou“ bylo, že patřil za Hitlera k oblíbeným skladatelům. Tato „poskvrna“ mu zůstala i dlouho po válce, přestože byl jeho žákem například Jaromír Weinberger (český skladatel židovského původu, který emigroval do USA). Rudolf Serkin a bratři Buschové patřili k největším popularizátorům Regerovy hudby (stejně jako Weinberger byli židé, rovněž emigrovali do USA). A Arnolda Schönberga jistě není třeba představovat. Ten napsal v dopise roku 1922 následující: „Podle mě se Reger musí dělat často, 1. protože toho hodně napsal, 2. protože už je mrtev a lidé o něm stále nemají jasno. (Považuji ho za génia.)“ Necelých sto let poté a situace je téměř identická.

Max Reger (zdroj maxreger.info)

Epilog

Soudobá kritika Regera nedokáže uchopit „za správný konec“. Buď ho posuzuje na základě analytických metod hudby „klasicko-romantické“ nebo hudby „nové“. Ani do jedné z těchto škatulek ale Reger nepasuje.

Je až nepochopitelné, co všechno Reger dokázal. Stalo se, že hrál i 150 (!) koncertů ročně, od západu až k Petrohradu, což by bohatě stačilo ke kariéře hned dvěma interpretům. Byl neuvěřitelně plodným autorem, navíc natolik komplexní hudby, že jen její nastudování trvá násobně déle než nastudování jiných autorů. K tomu aktivně dirigoval, hrál na klavír, učil sto studentů a byl svým vlastním manažerem a propagátorem, vyřizoval obrovské množství korespondence.

Když Reger někam přišel, bylo ho všude plno. A to nejen v souvislosti s jeho „fyzickými dispozicemi“, ale zejména s jeho sangvinickou až cholerickou povahou. Hýřil neuvěřitelnou energií, sršel humorem, přesto byl velmi citlivý. A stejná byla i jeho hudba.

Zažil za svůj život několik tvůrčích krizí, na nichž měly nemalý podíl také nepřejícné kritiky. Pod tíhou náročné práce, kritiky i nepřetržitého koncertního vypětí se Reger „léčil“ alkoholem. Žel Bohu i opiem, na které tehdejší společnost pohlížela jako na takový „silnější tabák“. Dne 11. května 1916 v Lipsku se Regerovi udělalo velmi nevolno právě po konzumaci alkoholu a opia. Karl Straube ho odvedl na hotelový pokoj a zavolal mu doktora. Doktor, aniž věděl, co Reger předtím požil, dal skladateli na uklidnění morfium. Max Reger zemřel na předávkování a selhání srdce. Bylo mu 43 let. 

Domnívám se, že Reger dnes patří v celé šíři svého uměleckého odkazu k nejvíce nedoceněným osobnostem našich hudebních dějin.

  1. 1
  2. 2

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na