Mezinárodní den tance a další taneční aktuality tohoto týdne

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Salia Sanou se narodil v roce 1969 v Burkina Faso, navštěvoval hodiny herectví a afrického tance a v roce 1993 se připojil k taneční skupině Mathilde Monnier v Montpelier. Od té doby pracuje jako vedoucí projektů ve Francii a v Africe. V roce 1995 založil se Seydouem Boroem společnost Salia nï Seydou. Vyhráli druhý ročník soutěže Choreografická setkání v Africe a Indickém oceánu a v roce 1998 získali cenu Objev RFI v kategorii tanec. Mezi lety 2003 a 2008 působil jako umělecký pracovník na Národní scéně v Saint-Brieuc, poté v Národním tanečním centru v Pantinu. V roce 2011 založil v Montpelier společnost Mouvements Perpétuels (Neustálý pohyb). Pro taneční festival v Montpelier inscenoval vystoupení Au-delà des frontières (2012; Za hranicemi), Clameur des arènes (2014; Povyk arén) a Doubaley ou le miroir (2013; Doubaley aneb Zrcadlo). V roce 2016 vystoupení Du Désir d’horizons (Touha po obzoru) navazující na taneční workshopy, které tři roky vedl v uprchlických táborech v Burkina Faso a v Burundi. V roce 2018 pozval ke spolupráci spisovatelku Nancy Huston, choreografku Germaine Acogny a hudebního skladatele Davida Babina a společně vytvořili tři představení „tváří v tvář“ tvůrčího cyklu Multiple-s. Spolu se Seydouem Boroem nadále tvoří a vede projekt Dialogues de Corps (Dialogy těl), který se koná jednou za dva roky v Ouagadougou v Burkina Faso, a centrum pro rozvoj choreografie La Termitière, otevřené v roce 2006.
(Zdroj: Institut umění / Divadelní ústav)
***

Arabské země: Georgette Gebara (tanečnice, choreografka, lektorka tance, zakladatelka Libanonské školy baletu), Libanon
„VÝCHOD, ZÁPAD: Taneční dialog
Ammán. Neděle 26. srpna 1979. Král Husajn a královna Núr, původem Američanka, vcházejí do královské lóže Paláce kultury. Ovace. Jordánská hymna, americká hymna.

Ticho.

Rozhrne se opona a královské rodině se odhalí pohled jako z jiného světa: drobná žena ve flitrových šatech a dlouhých černých rukavicích, po boku má starodávný trůn. Pokloní se, vyleze na trůn.

MARTHA GRAHAM

Pološeptem mluví o své společnosti, o baletu. Když se dostane k tělu, král, velký sportovec, ji poslouchá s vřelostí a pochopením. Její slova mě přenášejí k vlastním myšlenkám, pro mě je tělo člověka chrám. Začíná v něm život, skrývá v sobě duši. Je v něm srdce, sval, který pumpuje lásku. Jeho mozek je pán myšlenek. V jeho hlubinách bojuje dobro se zlem. Tělo s sebou nese pohyb, esenci života v té nejdokonalejší podobě výrazu: TANCI.

Obracím pozornost zpátky k Martě. Mluví o písku, který se stále přesýpá a zahlazuje stopy po nájezdnících, jako by celý svůj život žila v naší části světa. ‚HLAS ZEMĚ URČÍ, KDO TU ZŮSTANE,‘ prohlašuje.

Přesně tak, Martho! Žijeme tu déle, než kam sahá paměť lidstva. Písek na našich pouštích a vlny v našich mořích daly našim ženám ladný a svůdný pohyb v bocích, který se rozšířil až do nejzazších končin Španělska. Jeden básník prý kdysi zvolal: ‚Fa la haramouna Allah menkom‘ – ‚Ať nás o vás Bůh nepřipraví‘, když pak ze zvolání vypadlo h, zůstalo ‚falamenko‘ a z toho nakonec vzniklo ‚flamenco‘. Opravdu se to stalo? Na tom nezáleží, může to klidně být jen nádherná lež! … A nejsou snad poezie a tanec dvě skvostné lži? Ano, lži, které odrážejí HLOUBKU lidského cítění.

Zatímco poušť a moře nám daly vlnivý pohyb, vysoká pohoří a vzpoura proti nájezdníkům daly vzniknout energickému mužskému dupání a rytmickým poskokům, divokým jako vzduch při bouřce. Doprovází je tanec s meči a jezdecká choreografie. Každý region ohromného arabského světa si rozvinul vlastní styl a barvy.

Prvním vyjádřením tance však byla modlitba a na našich březích se zrodila ‚tři náboženství Knihy‘, jak jim říkáme. Pohyby a gesta při modlitbě byly pokládány za duchovní podobu tance. Mají původ dále v minulosti, než jsme schopni vystopovat, ale zcela jistě jsou tím nejčistším, nejstarším a nejtajemnějším výrazem lidského těla.

Zde se sluší věnovat zmínku faraonským tancům, abychom pochopili význam tance v našem regionu. ZNÁZORNĚNY byly dohranata, jejich skutečné pohyby byly ale zcela jistě plynulé a ohromující jako voda v Nilu.

S příchodem moderních časů a osob ze zahraničí se začala otevírat studia klasického baletu a moderního tance, taneční praxe se přesunula na specializovanější úroveň. Z prostých vesnických oslav a občasné sofistikovanější městské společenské zábavy dosáhl tanec profesionality a dostal se na divadelní prkna.

Vraťme se ale k Jordánsku. Navzdory tomu, že v Libanonu stále zuřila válka, jsem se odvážila přesvědčit deset studentů, aby se mnou jeli do Ammánu podívat se na společnost Marthy Graham, ale především aby využili šance zúčastnit se prvotřídního kurzu tance. Tanečník společnosti Peter Sparling vedl kurz s nadšením a byl to ohromný zážitek. Potlesk, široké úsměvy, vřelá objetí a já jsem samozřejmě jako vedoucí skupiny vyjádřila Peterovi naše díky. Hleděl na nás s neskrývaným úžasem. ‚VY děkujete MNĚ? To JÁ bych měl poděkovat VÁM. Já jsem přijel z USA, vy z Libanonu, Jordánska i odjinud. Posadili jsme se na zem a najednou všichni mluvili stejným jazykem.‘

A skutečně, ať už jsme seděli na zemi, zavěšovali se na tyč, létali ve vzduchu, dupali botami na vrcholku hory, ať už jsme lascivně kroutili boky ve stanu nebo v nočním klubu, všechny nás spojoval jeden jazyk! Neboť tanec není jen vyjádření pocitů, oslava nebo pouhá zábava. TANEC JE POSTOJ. Postoj, který řekne víc než jakýkoli mluvený jazyk, že všichni jsme jako JEDNO TĚLO.“

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na