Baví mě setkávat se s lidmi, které klasická hudba takzvaně „dostala“

Rozhovor s ředitelem Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica Martinem Prokešem

Zatímco v roce 2000 pouhých pět koncertů duchovní hudby v českolipských kostelech, dnes ceněný mezinárodní festival zaměřený na vážnou hudbu s přesahy do jazzu, folku i jiných žánrů. Na počátku bylo jeho dějištěm malé severočeské město, dnes je rozprostřen do šestnácti lokací ve třech regionech – Libereckém a Ústeckém kraji a příhraničním Sasku. Loňských čtyřiadvacet koncertů navštívilo přes čtyři tisíce lidí. Tuto obdivuhodnou pouť má za sebou festival Lípa Musica – a před sebou letošní patnáctý ročník. Po celou tuto dobu je opečovávaným dítětem svého zakladatele, jinak také aktivního muzikanta Martina Prokeše – a je to na něm znát.

 

Od počátku existence festivalu jste se netajil ambicí vytvořit přehlídku, která zprostředkuje divákům i mimo velká kulturní centra mimořádné zážitky. Dnes je nepochybné, že se vám to povedlo. Když se ohlédnete zpátky, jaké nejsilnější dojmy z těch uplynulých patnácti let ve vás zůstaly?

Několik silných momentů si skutečně budu pamatovat dlouho. Zcela jistě mezi ně patří první vystoupení Moskevského patriarchálního sboru v roce 2002, to nepopsatelné mrazení, které bez problémů přenesli na zaplněný kostel, Českou filharmonii, kterou jsme přivezli po padesáti letech do České Lípy. Ten pocit naplnění, který jsme prožívali v momentě, kdy zazněla Smetanova Vltava, první setkání s Dagmar Peckovou, která vyprodala a naprosto skvostně přednesla těžký písňový recitál v roce 2007, čas strávený s buddhistickými mnichy z Japonska Gjosan-rjú Tendai šómjó, setkání s klavírním mistrem Gerhardem Oppitzem. Dojetí jsem se neubránil ani při prvních tónech Bachovy Mše h moll, která rozezněla českolipskou baziliku v podání Václava Lukse a jeho Collegia 1704. A je toho mnohem víc…

Přehlídku pořádáte tradičně v podzimních měsících, ale tak dlouho své příznivce čekat nenecháte – letos už na květen jste připravili Jarní galakoncert v České Lípě, na kterém si diváci mohou zopakovat zážitek z vystoupení japonských mnichů.

Setkání s mnichy z Kjóta je pro mne setkáním, které patří mezi mé nejsilnější zážitky. Měli jsme se souborem Schola Gregoriana Pragensis tu čest, že jsme byli přizváni ke společnému projektu. Díky němu jsme měli příležitost společně strávit několik mimořádných týdnů – ať už při koncertním turné v Německu a Lucembursku nebo při  setkání v jejich domovském klášteře v Japonsku, kam jsme byli pozváni jako reprezentanti křesťanské tradice. Náš společný projekt Blízké hlasy zdáli byl navíc natočen v Biberově kapli v České Lípě. Na tomto projektu jsem společně s Česko-japonskou společností pracoval jako producent. Asi nejlépe za náš společný projekt vypovídá věta, kterou se vyjádřili naši japonští přátelé ke svému návratu do České Lípy: „Nevracíme se do České Lípy, ale do svého srdce.“ Upřímně jsem již nedoufal, že budeme mít ještě jednou příležitost pro společné setkání, nicméně hvězdy jsou nám nakloněné, protože k tomuto setkání dojde opět, a to 20. května od 19 hodin v bazilice Všech svatých v České Lípě.

Také červencový festivalový prolog bude mimořádný – koncert k 700. výročí narození Karla IV. pořádáte ve skutečně stylovém prostředí – zřícenině gotického hradu Oybin.

Pro letošní prolog jsme opět zvolili výjimečné místo romantické zříceniny hradu a kláštera v německém Oybině. Patří mezi největší turistickou atrakci Žitavských hor a je jednou z nejvýznamnějších památek Horní Lužice. Hrad vznikl asi ve třináctém století jako strážní stanoviště u významné zemské stezky, spojující Čechy s Lužicí, a naše volba není náhodná. Právě Karel IV. totiž založil v roce 1369 na Oybinu klášter celestýnů. Představíme zde společný projekt Hany Blažíkové a Scholy Gregoriany Pragensis věnovaný době, kdy Karel působil. Současně byla u společnosti Supraphon vydána nahrávka Carolus IV. Té se za pouhé dva měsíce prodalo více než 4 tisíce kusů a blíží se tak k limitu pro udělení Zlaté desky. Letní prolog připravujeme na saském Oybinu na 8. července pod názvem Karel, král, císař.

Pokud jde o stěžejní podzimní část festivalu – která proběhne od 14. září do 10. listopadu – z čeho vychází vaše dramaturgická koncepce?

Hlavní dramaturgickou linkou je dlouhodobě česko-německý dialog. Ten se projevuje nejen vzájemnou výměnou umělců, ale i působením festivalu na německé straně. Do dramaturgie pochopitelně dále promlouvají významná výročí, jako je v letošním roce například Mozart, Karel IV. a další. Jedním z nejdůležitějších aspektů je vysoká umělecká úroveň interpretů, výběr unikátních koncertních míst a oživování regionu.

V každém ročníku si plníte nějaké hudební sny. Jaké to budou tentokrát?

Zcela nepochybně to bude 10. listopadu závěrečný koncert, na kterém vystoupí Česká filharmonie. Přivezeme ji po pětačtyřiceti letech do Liberce – do tamního Domu kultury. Koncert je navíc hvězdně obsazený, filharmonii bude řídit ruský dirigent Semjon Byčkov, za dva klavíry usednou sestry francouzského původu Katia a Marielle Labèque. Na programu je Koncert pro dva klavíry a orchestr d moll francouzského skladatele Francise Poulence a Čajkovského Symfonie Manfred.

Před pěti lety jste začali pořádat koncerty i v příhraničních saských městech. Jaký tam mají ohlas a jak toto vykročení za hranice prospělo sousedským česko-německým vztahům v regionu?

Na německé straně jsme přijímáni velmi přátelsky. Porovnal bych to asi jako s vývojem festivalu v Čechách. Musíte nejdříve ukázat, že to myslíte skutečně vážně a že děláte svou práci dobře. Obecně je to běh na dlouhou trať, ale mám pocit, že právě letošní rok bude pro prohloubení našich vztahů zlomový. Koncerty jsou navštěvovány velmi dobře, ale je zde prostor pro růst. Myslím si, že vzniká velmi cenná společenská platforma, na které budeme moci do budoucna stavět. Osobně vidím cestu v dialogu, přátelství a kulturní výměně.

Váš festival se sympaticky stará i o dětské publikum a dává prostor interpretům z této věkové kategorie. Bude to tak i letos?

Ano, je tomu tak i v letošním roce. 8. dubna jsme absolvovali 3. ročník soutěže Lípa Cantantes, kterou festival vypisuje ve spolupráci se Základní uměleckou školou v České Lípě. Je to soutěž v sólovém a komorním zpěvu zaměřená na děti a mládež do 25 let. Máme velkou radost z této aktivity. Zároveň věnujeme našim talentovaným dětem z českolipské Základní umělecké školy i jeden z festivalových koncertů, na kterém se představí každoročně ti nejlepší žáci. Aby to bylo pro ně motivující a inspirativní, pozveme k nim na pódium hosta –  hudebníka profesionála, se kterým si zahrají či zazpívají.

Na vašem Facebooku se už objevila zpráva, že se Lípa Musica opět rozroste – tentokrát o nová dvě místa. Prozradíte, která to budou?

Ano, jsou jimi Synagoga v Úštěku a kostel Všech svatých v Litoměřicích.

Loni festival dosáhl rekordní návštěvnosti, přestože jste přišli o dvě třetiny dotace z rozpočtu města. Jak odhadujete náklady letošního ročníku a jak se vám je daří pokrýt?

Letošní rozpočet Lípy Musicy je pět milionů korun. Festival stále nemá rozpočet pokrytý, nicméně věřím, že po vyhlášení všech výsledků grantových kol se situace zlepší. Charakteristické pro Lípu Musicu je, že má partnerů velmi mnoho, více než sto třicet. Jsou to spíše drobní podporovatelé a dárci, kteří přispívají na kulturu v našem regionu. Velmi si toho vážíme, protože to vnímáme jako něco výjimečného. Zajistit financování takového projektu vyžaduje skutečně velké nasazení a já nepřestávám děkovat za to, že je to vůbec možné.

Vždycky jste zdůrazňoval, že Česká Lípa je srdcem festivalu, a také jeho první týden patřil právě koncertům v tomto městě. Letos to tak ale nebude – souvisí to s menší podporou ze strany města? A jakou přízeň tam dnes přehlídka vlastně má?

Srdce festivalu zůstává nadále v České Lípě. Nemám důvod to měnit. Jsem v Lípě doma a mám to tady rád. Festival jsem založil proto, abych nabídl domovským posluchačům něco mimořádného. Česká Lípa tedy o své koncerty nepřijde. Jen jsme se rozhodli na základě ohlasů našich posluchačů týdenní koncentraci koncertů rozložit do průběhu celého ročníku, abychom jim poskytli možnost zážitky lépe vstřebat –  a pochopitelně to tak pro ně bude i finančně výhodnější. Festival se stejně tak jako každý žadatel bude účastnit městem vyhlášeného grantového programu. Věřím, že můžeme počítat s výší podpory z loňského roku, kdy jsme dostali čtyři sta tisíc korun. Nešťastné na tom je, že výsledky tohoto programu budou známy nejdříve v červnu, což je s ohledem k nutnému ročnímu předstihu v plánování našich aktivit vražedné. Nicméně vnímáme ochotu našich zastupitelů pro příští roky zařadit Lípu Musicu přímo do městského rozpočtu. Věřím tedy, přestože máme skutečně podporu menší, že domovské město vnímá festival jako akci výjimečnou a že to tak zůstane i do budoucna.

Lípa Musica se za patnáct let výrazně proměnila. Z původního Festivalu duchovní hudby je dnes respektovaná mezinárodní přehlídka s multižánrovým přesahem. Máte už představu, kam se bude vyvíjet dál?

Pevně věřím, že se nám podaří i nadále udržet vysoké umělecké hodnoty tohoto projektu. Cílem je vybudovat v regionu nepopiratelnou hudební tradici, kterou budeme moci jednou předat našim dětem. Chceme také nadále rozvíjet dialog se sousedním Německem a prohlubovat naše vztahy a přátelství.

Když se ohlédnete zpátky na těch patnáct let – co vás naplňuje největší satisfakcí?

Těch věcí je rozhodně víc než pouze jedna. Nádhernou odměnou je, že se lidé na koncerty těší, že jsou netrpěliví, co že jsme to pro ně opět připravili. Celá řada z nich je vždy velmi brzy vyprodána.

Baví mě setkávat se s lidmi, které klasická hudba takzvaně „dostala“ a získala si i díky našemu festivalu jejich trvalou přízeň. Myslím tím ty posluchače, kteří předtím zarytě tvrdili, že jim „vážná“ hudba nic neříká.

A neskutečně mě těší, že mě na festivalové akce doprovázejí mé dvě dcery, někdy už i třetí :-), že mají hudbu i tu atmosféru skutečně rády i bez toho, že bychom je k tomu doma nějak nutili a vydrží sedět s obdivuhodnou pozorností po celý koncert. Je krásné se na ně doma dívat, jak dirigují nahrávku Vltavy a neskutečně se při tom baví. To je pro mne opravdu nejvíc, v tom cítím ten dar a smysl mé práce.

Děkuji za rozhovor!

 

Vizitka:
Martin Prokeš (1973) vystudoval v roce 1994 zpěv na teplické konzervatoři a pokračoval ve studiu v Praze na Hudební akademii múzických umění ve třídě prof. Hajóssyové.

Je ředitelem Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica, předsedou spolku Arbor, členem správní rady Nadačního fondu Ozvěna, hudebním manažerem a zpěvákem.

V roce 2000 založil Festival duchovní hudby, který od roku 2007 nese název MHF Lípa Musica. Ten také po celou dobu vede jako jeho ředitel, manažer a člen umělecké rady. Lípa Musica se za dvanáct let své existence stala jednou z nejvýznamnějších kulturních akcí v oblasti severočeského regionu. Coby největší festival zaměřený na klasickou hudbu v kulturní nabídce Libereckého a Ústeckého kraje s přesahem do okolních regionů včetně příhraničního Saska se zapsal do povědomí regionálního publika a vybudoval si stálou základnu návštěvníků. Dnes je festival vnímán jako již pevná součást tuzemské festivalové scény českými umělci, má relativně stálou partnerskou základnu v komerční sféře a podporu regionálních i ústředních institucí veřejné správy včetně Ministerstva kultury.

V letech 2002 – 2014 působil jako hudební manažer Schola Gregoriana Pragensis – 2002 – 2014. Zasloužil se o zprostředkování více jak 600 koncertů pro tento ansámbl, který patří k evropské špičce v interpretaci gregoriánského chorálu a ranné polyfonie. V letech 1994 – 2014 též působil jako zpěvák, mj. u Schola Gregoriana Pragensis. Za dobu své pěvecké kariéry absolvoval zejména s tímto souborem více jak 1000 koncertů v rámci Evropy, Izraele, Japonska. Je také vyhledávaným zpěvákem v oblasti interpretace barokní hudby a spolupracuje s celou řadou předních českých ansámblů.

V období let 2003 – 2008 pracoval též jako ředitel Kulturního domu Crystal Česká Lípa. V čele této příspěvkové organizace zajišťoval vedle Kulturního domu Crystal kulturní aktivity také v Jiráskově divadle a Vodním hradě Lipý v České Lípě.
(Zdroj: Lípa Musica)

www.lipamusica.cz