Milan Paľa: Brittenův koncert patří mezi ikony houslové literatury 20. století

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Filharmonie Brno odehraje ve čtvrtek a pátek pod taktovkou amerického dirigenta Jamese Feddecka koncert nazvaný Klid před bouří. Vedle Debussyho Preludia k Faunovu odpoledni a Sibeliovy První symfonie (reprezentujících onen „klid“) na něm zazní Brittenův Houslový koncert op. 15 z počátku válečných let. Sólového partu se ujme Milan Paľa, s nímž jsme si povídali nejen o Brittenově skladbě, ale i o současných aktivitách, které jej zaměstnávají.
Milan Paľa (zdroj Filharmonie Brno / foto © Julian Veverica)

 

Jaké místo podle tebe zaujímá Brittenův Houslový koncert op. 15 mezi houslovými koncerty dvacátého století?

Brittenův koncert je zvláštní skladba. Na jedné straně je klasický, na druhé straně moderní. Vznikl v letech 1938–1939 a třikrát byl přepracován, protože Britten s ním stále nebyl spokojený, i když to ve své době byla jedna z jeho nejhranějších skladeb. Brittenovi tam ale pořád něco vadilo. Dokonce i předtím, než se měl díla ujmout Jascha Heifetz, Britten koncert znovu upravil, údajně zkrátil kadenci a učinil další zásahy. Koncert spadá do první poloviny dvacátého století, kdy vznikla velká díla – koncert Bergův, Šostakovičův, Stravinského, dva koncerty Bartókovy, Prokofjevovy, Szymanowského…, to jsou ikony houslové literatury první poloviny dvacátého století, mezi které Brittenův koncert rozhodně patří.

Reklama

I když je to ranější dílo (opus 15), složil ho už vypsaný skladatel. Britten byl mimochodem přítomen premiéře Bergova koncertu v Barceloně roku 1936, který na něj silně zapůsobil, a dost možná to byl hlavní důvod, proč se rozhodl napsat svůj koncert, který pak věnoval svému učiteli Henrymu Boysovi. Většinu skladby napsal v kanadském Quebeku, kde měl úzký vztah s Aaronem Coplandem; myslím, že se to v té hudbě projevilo – v tom klasickém pojetí, jednodušší a přímočařejší harmonii… I když Britten takový bývá často. Ten koncert navíc vznikal v období, které každého skladatele zasáhlo, a to v době blížící se války, která změnila Evropu a celý svět. Britten se tenkrát z Evropy rozhodl odejít.

Reklama

Britten napsal koncert pro španělského houslistu Antonia Brosu, se kterým vystupoval v dubnu 1936 na festivalu v Barceloně, to už byla občanská válka ve Španělsku na spadnutí…

Stačí si uvědomit, jak ten koncert začíná – stejně jako Beethovenův koncert tympánovým motivem, který má trochu charakter vojenského pochodu a který pak prochází celou první větou. I finální, pomalá věta – Passacaglia, která vzdává hold starým mistrům – a úplný závěr, z toho všeho lze poznat, co visí ve vzduchu. Dobová atmosféra měla na koncert jednoznačný vliv.

Benjamin Britten (zdroj wikipedia.com /foto Hans Wild)

Souhlasím, i když Britten ke skladbě nepodal konkrétnější komentář. Pomáhá interpretovi, když vnímá okolnosti vzniku díla, u něhož nejsou autorem zveřejněny podrobnosti o ideovém obsahu?

Když víme, co se tehdy dělo, pod jakým tlakem skladatel psal, proč něco začal psát, to je pro interpreta velká pomoc. Může mu to pomoci nalézt zvuk, který je potřeba. Dneska se učí, že se houslista má naučit kvalitně hrát na housle, najít si svůj zvuk, který má poté aplikovat na všechno… S tím ale nesouhlasím, ignoruje to interpretaci, která tím mizí, všichni pak hrají tak nějak stejně. Když víme, že něco vzniklo v drsnějších podmínkách, lze se tomu přizpůsobit přitvrzením, nebo naopak zjemněním. Zvýší to napětí, expresivitu, požitek. Záleží na tom, jak to interpret sdělí, což je podle mě v hudbě důležité. Je to otázka interpreta, jeho fantazie – když není zveřejněn obsah, musí interpret použít vlastní metafory k tomu, jak uchopit tento koncert.

Při studiu vycházím i z toho, co se o skladateli dozvím, jak se choval, jak psal, co ho ovlivňovalo, to všechno zohledňuji ve své interpretaci. Brittenova hudba na mě vždy působila jako syntéza klasiky a moderní hudby. On sám o sobě tvrdil, že se nepovažuje za modernistu. Zůstával pořád jistým džentlmenem, kultivovaným aristokratem, což je cítit z jeho hudby. I to se snažím zahrnout do své interpretace. Interpretace je důležitá. Borges říkal, že čtenář – v našem případě tedy interpret – je někdy důležitější než tvůrce, protože je objektivnější ve vztahu k dílu, neboť ho vidí v celku, dokáže ho pojmout a přesměrovat jiným způsobem. Neříkám, že s tím bezmezně souhlasím, ale někdy si na Borgese vzpomenu a pomáhá mi to. Asi i proto se moje interpretace často liší od jiných hudebníků.

Jaké nástrahy sólistovi skýtá provedení Brittenova koncertu?

Brosa byl údajně vynikající houslista. Britten s ním sólový part jistě konzultoval, možná tak činil i s jinými houslisty. Každopádně skladba připravuje interpretům řadu nepříjemností, které si člověk uvědomí, až když ji začne cvičit. Přestože ji Britten tolikrát revidoval, stále tam jsou technicky nedořešená místa – pár drobných ossia, oktávové flažolety, které se chytají enormně špatně a jsou v extrémně rychlém tempu… Je to ale výzva. Možná i kvůli té obtížnosti je tento koncert dnes poněkud opomíjen. Při poslechu to tak nevypadá, koncert působí sice virtuózně, ale zároveň vzdušně, vznešeně. Teprve při důkladném studiu pak člověk naráží na obtíže. Slyšel jsem spoustu nahrávek, a i když je zápis poměrně striktní, všiml jsem si, že každý houslista vnímá některé momenty jinak. Dokonce i Mark Lubockij, který koncert nahrál s Brittenem, si tam některé věci přizpůsobuje.

Díla dvacátého století jsou vedle soudobé hudby tvou doménou. Co ti z velkých koncertů dvacátého století ještě chybí koncertně zahrát?

Většinu těch známých jsem hrál… Veřejně provedený mi ale chybí třeba Druhý koncert Šostakoviče, který mám možná radši než První, který se hrává častěji. Rád bych si zahrál Stravinského, ale třeba také Schönberga, provedení by si zasloužili třeba Schönbergovi žáci – Egon Wellesz, Roberto Gerhard, který napsal úžasný koncert, ale nikdo ho nezná…

Pak je tu První Martinů, který se hraje mnohem méně než Druhý, Foersterovy koncerty, zvláště Druhý, o kterém si řada lidí myslí, že není efektní, ale já jsem přesvědčen o opaku. Je toho hodně… V současné době se ale víc zaobírám koncerty, které vznikly nedávno.

V prosinci jsi byl na turné v Mexiku, odkud ses vrátil plný nadšení. Z čeho ten entuziasmus vycházel?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na