Milan Řeřicha: Dneska je PR skoro důležitější než to, co umíte…

Běhy, trylky, zvukové kaskády… sóloklarinetista Milan Řeřicha patří k nejlepším ve svém oboru, hru na klarinet ovládá s virtuozitou kouzelníka, s velkým rozsahem nástroje si poradí s viditelnou hravostí a lehkostí, nekonečným dechem, razantní zručností prstů a s velkým muzikálním temperamentem. Tak by se dala shrnout vizitka jednoho z našich neprávem opomíjených virtuosů, který si více než doma získal renomé v zahraničí. O to cennější je možnost setkání s touto osobností pro mladé talenty rodící se na Základní umělecké škole Česká Lípa, kteří si s Milanem Řeřichou nejen zahrají společně na pódiu, ale také budou moci premiérově navštívit jeho mistrovské kurzy… Třetí pokračování projektu Má to smysl se uskuteční v rámci 16. Lípy Musiky v pátek 3. listopadu v českolipském Jiráskově divadle! A právě s Milanem Řeřichou jsme si povídali o mladých talentech a jejich podpoře i vlastní klarinetové výrobně…

V pátek 3. listopadu vystoupíte v České Lípě společně s mladými talenty ZUŠ Česká Lípa, jak se na svůj festivalový debut těšíte?

Velice se těším a moc si vážím pozvání na tento skvělý mezinárodní hudební festival!

Od mládí jste, jak se píše ve vašem životopisu, projevoval výrazný umělecký talent. Pocházíte z umělecké rodiny? Co vás přimělo k výběru právě klarinetu?

Z umělecké rodiny nepocházím, nicméně moji rodiče hudbu milují a doma jsme vždy od malička poslouchali takzvanou vážnou hudbu, Čajkovského (toho miluje moje maminka), Mozarta, Dvořáka, Smetanu, Brahmse, Bacha a hlavně Beethovena! Toho zase miluje můj tatínek, ale i Beatles, ABBU, Barbru Streisand, Michaela Jacksona, prostě kvalitní hudbu. Výrazný talent… nevím, to je asi tak zformulováno, aby to dobře vypadalo v životopise, to víte, dneska je PR skoro důležitější než to, co umíte… Ale je pravda, že jsem ve třinácti letech vyhrál takzvaný Uničov, tedy celostátní kolo soutěže tehdejších lidových škol umění, nyní základních uměleckých škol. Klarinet mne oslovil už v šesti letech, to mi říkala maminka, jak jsem stále dokola poslouchal nádhernou českou koledu Ježíšku, panáčku a tam byl stále právě ten klarinet. Byla na LP Staré koledy české, tu desku máme dodnes a já ji miluju!

Na svém kontě máte bezpočet vítězství v hudebních soutěžích po celém světě. Sám jste dokonce jedné soutěže (CCA) uměleckým ředitelem… Jakého úspěchu si nejvíce ceníte a jak vnímáte význam hudební soutěže pro mladé talenty a nastartování jejich kariéry?

Soutěže jsou velmi důležité, i když v nich nic nezískáte… Sedím teď často v porotách na mezinárodních klarinetových soutěžích a často vzpomínám na své účinkování na soutěžích. Pár jsem se jich zúčastnil a z několika si odvezl i nějaké ceny, ale mohl jsem víc… Můj spolužák (účinkuje také na festivalu Lípa Musica) Karel Dohnal byl, co se týká soutěží, daleko větší expert, ten jezdil a vyhrával, co se dalo… Byli jsme taková poměrně silná generace a „makali“ jsme, co to šlo! Ale abych se vrátil k otázce, i když to s ní souvisí… soutěže vás motivují k práci a přípravě, a i když nemáte to štěstí a vypadnete třeba už v prvním kole, tak vás ta práce a příprava, kterou jste svému nástroji a sobě věnovali, posune nesmírně dál, jak profesionálně tak i lidsky. To si člověk uvědomí daleko později a současně i to, že mohl makat ještě víc! A to je ten největší význam!

Jako umělecký ředitel našeho sdružení CCA, které jsme založili společně s Liborem Suchým (on je výkonný ředitel CCA), jsem poznal i tvrdou práci jako organizátor, a proto musím smeknout před vaším úžasným šéfem vašeho festivalu Lípa Musica Martinem Prokešem, před tím, co dokázal a hlavně že vydržel a nenechal se odradit. Ono organizovat dneska hudební soutěž nebo festival není jako organizovat fotbalový turnaj, i když v hudbě máme větší jméno i úspěchy – ne nadarmo se říká: Co Čech, to muzikant! Finanční podpora se shání obzvlášť u nás v České republice velmi těžce, i když vlastně zviditelňujete svou zemi a všichni účinkující a jejich doprovod, rodiče a tak dále, utratí v místě peníze za ubytování, stravování a podobně, zaplatí DPH a tím pádem přispíváte do státního rozpočtu, ale to málokomu vysvětlíte! Naše soutěž CCA patří mezi pouhých šest mezinárodních klarinetových soutěži na světě, které přímo podporuje ICA – mezinárodní klarinetová asociace.

Kromě vystoupení s českolipskými talenty na jednom pódiu letos festival premiérově s vámi uvede i mistrovské kurzy pro žáky základních uměleckých škol. Vyučujete na hudební akademii v Luganu, mistrovské kurzy dáváte po celém světě. Jak koncipujete své kurzy při zaměření na nejmladší generaci talentů na prvním stupni hudebního vzdělání tak, jak tomu bude v České Lípě?

Já učím pravidelně ty skoro profesionály a profesionály, ale někdy se musím, a rád, věnovat i těm menším a začátečníkům, obzvlášť v Číně nebo v Americe chtějí mít „lesson with Milan Řeřicha“. U nich jde hlavně o to, aby je to bavilo, měli radost, škola hrou, jak to říkal Jan Amos Komenský, a tak koncipuji i učení takhle malých talentů. Důležité je samozřejmě, aby měli již od začátku dobře postavený nátisk a stále dokola jim vysvětlovat, jak správné dýchat a co je bránice. Někdy je to sranda a vznikají často i humorné situace, a to baví i jejich rodiče a diváky. Myslím si taky, že o tom to je, navázat kontakt s diváky a publikem při takových akcích. Vždyť bez hudby by nebyl život…

Co byste poradil mladým talentům na počátku své kariéry, pokud by chtěli jít ve vašich stopách?

Víte, já nevím, to je takové egoistické – v mých stopách – já jsem pořád uvnitř v duši „stejnej kluk“, jako před třiceti lety. Ano, chtěl jsem něco dokázat, není to lehké, obzvlášť v naší branži klasické hudby, moc peněz tam není a nikdo nechce dát, a v Evropě to také není o moc lepší, i když u nás to je katastrofa!! Ale vždy „makám“ a dělám věci ne na sto, ale na sto padesát a víc procent, a to, myslím si, je základ, a tak by to měli brát i mladé generace…

Děkujeme za rozhovor!