Mistr za mistra: Vodička a Sekera s Dvořákem a Martinů v komorním cyklu České filharmonie

Odpoledne 19. července 2020 mělo v Rudolfinu původně patřit houslistovi Janu Mráčkovi a klavíristovi Lukáši Klánskému a skladbám Brahmse, Bartóka, Smetany a Fibicha. Kvůli nemoci však došlo dva dny před koncertem ke změně a avizované interprety pohotově nahradili Jiří Vodička, taktéž koncertní mistr České filharmonie, a Miroslav Sekera. To se promítlo i v programu, který sestával z Dvořákovy Sonatiny pro housle a klavír G dur, op. 100 a Martinů Sonáty pro housle a klavír č. 3, H. 303. Tato kontrastní sestava skladeb se pro letní komorní koncert dobře hodila.

Jiří Vodička (foto Petra Hajská)

Jak uvedl Jiří Vodička v rámci stručného představení díla, Dvořákova sonatina je „lehčím“ kusem, který je dobře známý studentům hudebních škol. V jeho a Sekerově podání nevyzněla nicméně jen jako líbivá hříčka, ale prací s výrazem, respektive tempy a akcentací byl podtržen její charakter romantické skladby.

Druhá skladba koncertu, Sonáta pro housle a klavír č. 3, H. 303, se délkou (podle soudu obou umělců vůbec patří k nejdelším srovnatelným skladbám pro dané obsazení) a snad i závažností vyrovná Martinů symfoniím. Vznikla v roce 1944 stejně jako Martinů 3. symfonie. Nejpůsobivěji vyzněla asi kontrastní „snová“ pomalejší věta, končící do ztracena bez vibrata drženým dlouhým tónem d2. Zatímco v první skladbě ten, kdo chce, může slyšet názvuky Beethovena, zde se občas výrazně prozrazuje jazzový charakter. I v takto stylově i náročností odlišném díle nicméně oba interpreti odvedli kvalitní, soustředěný, inspirovaný výkon, na kterém asi příliš nebylo znát, že se jedná o náhradní program. Ostatně se oba umělci dobře znají. Miroslav Sekera mimo jiné spolupracoval s Jiřím Vodičkou na jeho proběhlém samostatném recitálu (se zcela odlišným programem) ve stejné koncertní řadě v červnu. Jako přídavek zhruba hodinový koncert zakončilo druhé dueto g moll „Z domoviny“, což upomenulo na původně avizovaný program.

Miroslav Sekera (foto Zdeněk Chrapek)

Drobnou zvláštností koncertu bylo jednak stručné, nenucené, neformálně pojaté průvodní slovo, jimž se interpretům podařilo navázat kontakt s posluchači v sále (parter Dvořákovy síně byl zaplněn asi z jedné šestiny), tak skutečnost, že houslista hrál z tabletu, který byl uchycen na speciálním držáku, nikoli položený na pultu. Podobné vymoženosti asi budeme pozorovat na koncertních pódiích stále častěji. Tablet by se býval možná hodil i klavíristovi – v Martinů měl obraceč not poměrně hodně práce, nicméně zvládl svůj úkol zdárně.

Jednalo se každopádně o zdařilý koncert a příjemné odpoledne. Potěšitelné pro příznivce Jana Mráčka (respektive milovníky Brahmse, Bartóka, Smetany a Fibicha) každopádně může být, že koncert s plánovaným programem se uskuteční již o týden později, 26. července, přičemž původní vstupenky lze využít i na toto vystoupení. Milovníci komorní hudby tak nejsou ochuzeni, ba naopak. Letní koncertní řada České filharmonie a Českého spolku pro komorní hudbu se pak po pauze má rozběhnout v druhém srpnovém týdnu. I to svědčí o tom, že po době nedobrovolného půstu od živé hudby umělci chtějí hrát a publikum, byť třeba v menším, ale dostatečném počtu, je touží poslouchat. Můžeme si jen přát, aby podmínky pro hudbu a hudebníky se lepšily, nebo alespoň nezhoršovaly a nečekala nás v tomto směru nějaká nepříjemná překvapení, jak tomu nyní je v některých částech Česka.

 

Hodnocení autora recenze: 80 %

 

Antonín Dvořák: Sonatina pro housle a klavír G dur, op. 100
Allegro risoluto
Larghetto
Scherzo. Molto vivace
Finale. Allegro

Bohuslav Martinů: Sonáta pro housle a klavír č. 3, H. 303
Poco Allegro
Adagio
Scherzo
Lento. Allegro

Jiří Vodička – housle
Miroslav Sekera – klavír

19. července 2020, Dvořákova síň Rudolfina v Praze

Mohlo by vás zajímat