Jak uvedl Jiří Vodička v rámci stručného představení díla, Dvořákova sonatina je „lehčím“ kusem, který je dobře známý studentům hudebních škol. V jeho a Sekerově podání nevyzněla nicméně jen jako líbivá hříčka, ale prací s výrazem, respektive tempy a akcentací byl podtržen její charakter romantické skladby.
Druhá skladba koncertu, Sonáta pro housle a klavír č. 3, H. 303, se délkou (podle soudu obou umělců vůbec patří k nejdelším srovnatelným skladbám pro dané obsazení) a snad i závažností vyrovná Martinů symfoniím. Vznikla v roce 1944 stejně jako Martinů 3. symfonie. Nejpůsobivěji vyzněla asi kontrastní „snová“ pomalejší věta, končící do ztracena bez vibrata drženým dlouhým tónem d2. Zatímco v první skladbě ten, kdo chce, může slyšet názvuky Beethovena, zde se občas výrazně prozrazuje jazzový charakter. I v takto stylově i náročností odlišném díle nicméně oba interpreti odvedli kvalitní, soustředěný, inspirovaný výkon, na kterém asi příliš nebylo znát, že se jedná o náhradní program. Ostatně se oba umělci dobře znají. Miroslav Sekera mimo jiné spolupracoval s Jiřím Vodičkou na jeho proběhlém samostatném recitálu (se zcela odlišným programem) ve stejné koncertní řadě v červnu. Jako přídavek zhruba hodinový koncert zakončilo druhé dueto g moll „Z domoviny“, což upomenulo na původně avizovaný program.
Drobnou zvláštností koncertu bylo jednak stručné, nenucené, neformálně pojaté průvodní slovo, jimž se interpretům podařilo navázat kontakt s posluchači v sále (parter Dvořákovy síně byl zaplněn asi z jedné šestiny), tak skutečnost, že houslista hrál z tabletu, který byl uchycen na speciálním držáku, nikoli položený na pultu. Podobné vymoženosti asi budeme pozorovat na koncertních pódiích stále častěji. Tablet by se býval možná hodil i klavíristovi – v Martinů měl obraceč not poměrně hodně práce, nicméně zvládl svůj úkol zdárně.
Jednalo se každopádně o zdařilý koncert a příjemné odpoledne. Potěšitelné pro příznivce Jana Mráčka (respektive milovníky Brahmse, Bartóka, Smetany a Fibicha) každopádně může být, že koncert s plánovaným programem se uskuteční již o týden později, 26. července, přičemž původní vstupenky lze využít i na toto vystoupení. Milovníci komorní hudby tak nejsou ochuzeni, ba naopak. Letní koncertní řada České filharmonie a Českého spolku pro komorní hudbu se pak po pauze má rozběhnout v druhém srpnovém týdnu. I to svědčí o tom, že po době nedobrovolného půstu od živé hudby umělci chtějí hrát a publikum, byť třeba v menším, ale dostatečném počtu, je touží poslouchat. Můžeme si jen přát, aby podmínky pro hudbu a hudebníky se lepšily, nebo alespoň nezhoršovaly a nečekala nás v tomto směru nějaká nepříjemná překvapení, jak tomu nyní je v některých částech Česka.
Hodnocení autora recenze: 80 %
Antonín Dvořák: Sonatina pro housle a klavír G dur, op. 100
Allegro risoluto
Larghetto
Scherzo. Molto vivace
Finale. Allegro
Bohuslav Martinů: Sonáta pro housle a klavír č. 3, H. 303
Poco Allegro
Adagio
Scherzo
Lento. Allegro
Jiří Vodička – housle
Miroslav Sekera – klavír
19. července 2020, Dvořákova síň Rudolfina v Praze
