Jak moc chybí Jiří Bělohlávek

Jaká úchvatná díla na programu. Na úvod intimně božské Dvořákovo Nocturno, jehož píseň v intonačně obtížné H dur mne nutí k pláči při každém poslechu. Zde díky nekonečné melodii slyším „Svit luny“. Violoncellový koncert h moll chápu jako komorní hudbu plnou intimní konverzace, kde dirigent má za úlohu sledovat každý nápaditý obrat, každou sólovou frázi. Rovněž Brahmsova 4. Symfonie je krystalicky transparentní. Fráze a nápady jsou zde jemně nuancovány a je to spíše opět komorní hudba (viz jeho smyčcové kvartety) umístěná do klasické tradice jako přirozené pokračování Brahmsova symfonického idolu Beethovena.
Česká filharmonie, P. Altrichter, J.-G. Queyras – Dvořákova Praha 20. 9. 2017 (zdroj DP/ foto Martin Divíšek)

Dvořák a Brahms: Česká filharmonie, Jean-Guihen Queyras a Petr Altrichter na Dvořákově Praze
Celý včerejší koncert, věnovaný památce Jiřího Bělohlávka, pro mne měl zcela mimořádnou symboliku. Koncert byl zesnulému dirigentovi věnován včetně přídavků. Obdivuji nahrávku Jean-Guihen Queyrase s Pražskou komorní filharmonií s mistrem Jiřím Bělohlávkem a navíc jsem z kapsy koncertního obleku při vstupu omylem vytáhl vstupenku, která měla datum 3. května 2017 – tenkrát jsem naposledy slyšel šéfdirigenta České filharmonie. Celým koncertem jako červená nit prostupovaly reminiscence na jeho hlubokou pokoru k interpretovaným dílům i oddanost, kázeň a zaujatost orchestrů, které vedl.

Reklama

Nic z toho jsem však včera neslyšel. Dvořákovo Nocturno nedosáhlo hypnotizujícího účinku. Výtečný violoncellista Jean-Guihen Queyras ukázal v přídavkové Bachově Sarabandě z 1. suity, jak chtěl hrát díky svým velkým zkušenostem z triového repertoáru Dvořákův koncert. Sladění duší, temp a výrazu bylo slyšet pouze v nádherném dialogu s houslemi koncertního mistra Josefa Špačka, a to jen v první půli programu. Petr Altrichter svým pojetím a rozevlátými gesty hrál úplně jiného Dvořáka, než chápal sólista a než jej vnímají francouzští violoncellisté. Jejich pojetí je vždy trochu jemnější a jakoby naparfémované.

Česká filharmonie v Brahmsovi hrála standardně a kvalitně. Co však chybělo? Byl to Jiří Bělohlávek, který měl vždy oční kontakt s hráči orchestru a dovedl vyburcovat každého k maximální koncentraci. Pojetí Petra Altrichtera mělo energii, která se projevila v přemíře intenzivních gest, pohybů, dupání a hudbu rušících vjemů. Přes tuto expresivitu nedonutil členy orchestru České filharmonie projevit energii a plné nasazení. Bylo to viditelné i z jejich tváří. Zřetelné to bylo zejména ve skupině sedící přede mnou, kde nejednotnost tahů, akcentů i absence vibrata byla až zarážející. Nekoncertnímu publiku Dvořákovy síně se soudě podle standing ovations ovšem koncert zřejmě líbil. Jiří Bělohlávek opravdu bude moc chybět!!!

Malá douška na konec: Estét a bývalý člen České filharmonie, jehož výrok každý zná, by zřejmě neměl radost z krátkých černých ponožek a viditelných lýtek na pódiu. A jak se traduje z kuloárů Pražského komorního orchestru: Kdo neměl na koncertě podkolenky, tomu nebyla smlouva prodloužena.

Hodnocení autora recenze: 70 %

 

Dvořákova Praha 2017
Dirigent: Petr Altrichter
Jean-Guihen Queyras (violoncello)
Česká filharmonie
20. září 2017 Rudolfinum – Dvořákova síň

program:
Antonín Dvořák: Nokturno H dur, op. 40
Antonín Dvořák: Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104, B. 191
Johannes Brahms: Symfonie č.4 e moll, op. 98

www.dvorakovapraha.cz

 

Hodnocení

Vaše hodnocení - Česká filharmonie - P. Altrichter, J.-G. Queyras (Dvořákova Praha 20. 9. 2017)

[Celkem: 21    Průměr: 2.8/5]

Mohlo by vás zajímat


2
Komentujte

Please Login to comment
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
ronniev

Tenhle koncert jsem neslyšela, takže nemůžu hodnotit. A o tom, že Maestro Bělohlávek chybí a chybět bude, naprosto nepochybuju. Jen bych chtěla podotknout, že 1) standing ovations se v poslední době běžně nadužívají, takže ztrácejí původní smysl, a 2) nevím, co vede autora k domněnce, že na koncert přišlo nekoncertní publikum. Opravdu nekoncertní publikum patrně zůstalo doma, ne aby se dvě hodiny otravovalo s nějakým Dvořákem. Pozor na tahle povýšená odsouzení, to je nejlepší způsob, jak odradit ty, kdo by třeba na koncert i rádi přišli, ale bojí se, že tam na ně bude někdo koukat skrz prsty.

Martin Kovar

Další povýšená kritika od pana Nováčka. Na koncertu jsem byl a s dovolením se neřadím k “nekoncertnímu publiku”. Na koncerty chodím kvůli hudbě – jsem dostatečně “koncertní” divák? Ano, Petr Altrichter diriguje jinak než Jiří Bělohlávek. Zřejmě to bude způsobeno tím, že to není Jiří Bělohlávek, ale jiný dirigent. Aby nevznikla mýlka: ani já včerejší koncert nepovažuji za hodný standing ovations, ale jeho úroveň byla velmi slušná. A co se týká Brahmse: zatímco recenzent vnímá jeho 4. symfonii jako “komorní hudbu”, na včerejším koncertu zazněla tak, jak ji vnímám já – jako téměř zdrcující (v pozitivním smyslu) symfonický kolos. Že… Číst vice »