Jak moc chybí Jiří Bělohlávek

Jaká úchvatná díla na programu. Na úvod intimně božské Dvořákovo Nocturno, jehož píseň v intonačně obtížné H dur mne nutí k pláči při každém poslechu. Zde díky nekonečné melodii slyším „Svit luny“. Violoncellový koncert h moll chápu jako komorní hudbu plnou intimní konverzace, kde dirigent má za úlohu sledovat každý nápaditý obrat, každou sólovou frázi. Rovněž Brahmsova 4. Symfonie je krystalicky transparentní. Fráze a nápady jsou zde jemně nuancovány a je to spíše opět komorní hudba (viz jeho smyčcové kvartety) umístěná do klasické tradice jako přirozené pokračování Brahmsova symfonického idolu Beethovena.
Česká filharmonie, P. Altrichter, J.-G. Queyras – Dvořákova Praha 20. 9. 2017 (zdroj DP/ foto Martin Divíšek)

Dvořák a Brahms: Česká filharmonie, Jean-Guihen Queyras a Petr Altrichter na Dvořákově Praze
Celý včerejší koncert, věnovaný památce Jiřího Bělohlávka, pro mne měl zcela mimořádnou symboliku. Koncert byl zesnulému dirigentovi věnován včetně přídavků. Obdivuji nahrávku Jean-Guihen Queyrase s Pražskou komorní filharmonií s mistrem Jiřím Bělohlávkem a navíc jsem z kapsy koncertního obleku při vstupu omylem vytáhl vstupenku, která měla datum 3. května 2017 – tenkrát jsem naposledy slyšel šéfdirigenta České filharmonie. Celým koncertem jako červená nit prostupovaly reminiscence na jeho hlubokou pokoru k interpretovaným dílům i oddanost, kázeň a zaujatost orchestrů, které vedl.

Nic z toho jsem však včera neslyšel. Dvořákovo Nocturno nedosáhlo hypnotizujícího účinku. Výtečný violoncellista Jean-Guihen Queyras ukázal v přídavkové Bachově Sarabandě z 1. suity, jak chtěl hrát díky svým velkým zkušenostem z triového repertoáru Dvořákův koncert. Sladění duší, temp a výrazu bylo slyšet pouze v nádherném dialogu s houslemi koncertního mistra Josefa Špačka, a to jen v první půli programu. Petr Altrichter svým pojetím a rozevlátými gesty hrál úplně jiného Dvořáka, než chápal sólista a než jej vnímají francouzští violoncellisté. Jejich pojetí je vždy trochu jemnější a jakoby naparfémované.

Česká filharmonie v Brahmsovi hrála standardně a kvalitně. Co však chybělo? Byl to Jiří Bělohlávek, který měl vždy oční kontakt s hráči orchestru a dovedl vyburcovat každého k maximální koncentraci. Pojetí Petra Altrichtera mělo energii, která se projevila v přemíře intenzivních gest, pohybů, dupání a hudbu rušících vjemů. Přes tuto expresivitu nedonutil členy orchestru České filharmonie projevit energii a plné nasazení. Bylo to viditelné i z jejich tváří. Zřetelné to bylo zejména ve skupině sedící přede mnou, kde nejednotnost tahů, akcentů i absence vibrata byla až zarážející. Nekoncertnímu publiku Dvořákovy síně se soudě podle standing ovations ovšem koncert zřejmě líbil. Jiří Bělohlávek opravdu bude moc chybět!!!

Malá douška na konec: Estét a bývalý člen České filharmonie, jehož výrok každý zná, by zřejmě neměl radost z krátkých černých ponožek a viditelných lýtek na pódiu. A jak se traduje z kuloárů Pražského komorního orchestru: Kdo neměl na koncertě podkolenky, tomu nebyla smlouva prodloužena.

Hodnocení autora recenze: 70 %

 

Dvořákova Praha 2017
Dirigent: Petr Altrichter
Jean-Guihen Queyras (violoncello)
Česká filharmonie
20. září 2017 Rudolfinum – Dvořákova síň

program:
Antonín Dvořák: Nokturno H dur, op. 40
Antonín Dvořák: Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104, B. 191
Johannes Brahms: Symfonie č.4 e moll, op. 98

www.dvorakovapraha.cz

 

Hodnocení

Vaše hodnocení - Česká filharmonie - P. Altrichter, J.-G. Queyras (Dvořákova Praha 20. 9. 2017)

[Celkem: 20    Průměr: 2.7/5]

Související články


Reakcí (2) “Jak moc chybí Jiří Bělohlávek

  1. Tenhle koncert jsem neslyšela, takže nemůžu hodnotit. A o tom, že Maestro Bělohlávek chybí a chybět bude, naprosto nepochybuju. Jen bych chtěla podotknout, že 1) standing ovations se v poslední době běžně nadužívají, takže ztrácejí původní smysl, a 2) nevím, co vede autora k domněnce, že na koncert přišlo nekoncertní publikum. Opravdu nekoncertní publikum patrně zůstalo doma, ne aby se dvě hodiny otravovalo s nějakým Dvořákem. Pozor na tahle povýšená odsouzení, to je nejlepší způsob, jak odradit ty, kdo by třeba na koncert i rádi přišli, ale bojí se, že tam na ně bude někdo koukat skrz prsty.

  2. Další povýšená kritika od pana Nováčka. Na koncertu jsem byl a s dovolením se neřadím k „nekoncertnímu publiku“. Na koncerty chodím kvůli hudbě – jsem dostatečně „koncertní“ divák? Ano, Petr Altrichter diriguje jinak než Jiří Bělohlávek. Zřejmě to bude způsobeno tím, že to není Jiří Bělohlávek, ale jiný dirigent. Aby nevznikla mýlka: ani já včerejší koncert nepovažuji za hodný standing ovations, ale jeho úroveň byla velmi slušná. A co se týká Brahmse: zatímco recenzent vnímá jeho 4. symfonii jako „komorní hudbu“, na včerejším koncertu zazněla tak, jak ji vnímám já – jako téměř zdrcující (v pozitivním smyslu) symfonický kolos. Že by se panu dirigentovi nepodařilo vytáhnout z orchestru „energii a nasazení“ jsem si nevšiml ani omylem.

Napsat komentář