Monumentální rapsodie Zoltána Kodálye

Kodályovo dílo, do té doby provedeno na domácí půdě v šesti různých maďarských režiích, zde poprvé režíroval cizinec, známý polský režisér Michal Znaniecki. Žofínské představení bylo pendantem této produkce, byť jen s náznakovou jevištní realizací. I na Žofíně, jako při premiéře v Budapešti, bylo Kodályovu dílu do přestávky předraženo vystoupení šestičlenné skupiny Szalonna (Slanina) Istvána Pála, které předneslo na autentických nástrojích, kromě cimbálu také na tárogató, lidové uherské písně a v lidové podobě také řadu z těch, které pak následně zazněly v druhé části programu již v Kodályově uměleckém zpracování (např. milostná balada A csitári hegyek alatt – Pod čitárskými vrchy).

Partituře k Székely fonó předeslal Zoltán Kodály, autor hudby i libreta, partiturní záhlaví: Obrázek života Maďarů ze Sedmihradska – v jednom aktu (Magyar életkép Erdélyböl – egy felvonásban). Děj se odehrává před rokem 1917 v sikulské transylvánské vesnici o přástkách. Osmdesátiminutová skladba, psaná pro Královskou uherskou operu v Pešti, vznikala v letech 1924-1932.  První podoba díla, jehož notový záznam se nedochoval, byla pod názvem Kis – Székely fonó (Malé sikulské přástky) koncipována a provedena jako kabaretní číslo pro pešťské Divadlo Luizy Blahové. Vlastní velkou kompozici, jejíž inspirací bylo Kodályovi prozaické dílo jeho přítele, jednoho z nevýznačnějších maďarských spisovatelů Zsigmonda Móricze, zkomponoval na podnět Miklóse Radnaiho v roce 1931. Premiéru díla 24. dubna 1932 dirigoval v pešťské opeře Sergio Failoni, a tentýž také za necelý rok i v milánské Scale. Úryvek (Most jöttem Erdélyböl – Přišel jsem teď ze Sedmihrad) zazněl pak 21. srpna 1933 spolu s Wagnerovským programem v Quenn´s Hall. Do Kodályem přepracované a rozšířené podoby díla v roce 1965, v jaké se dnes hraje, bylo hráno pouze 1939, 1942 a 1950.

Kodály tu stvořil zcela nový hudební žánr, který nebyl hned pochopen ani při první pešťské premiéře v třicátých letech. Jednoaktové dílo není v pravém slova smyslu operou, ani oratoriem, spíše bývá nazýváno hudebním dílem pro jeviště či zpěvohrou, nejvýstižněji však dramatickou rapsódií. Nejadekvátnějším označením pro ně je snad specifické jednoaktové hudební drama.

Székely fónó (čti sékej fonó) odráží Kodályovo tvůrčí krédo, že každý národ je možné nejlépe pochopit prostřednictvím jeho lidových písní a balad. Kodályovo libreto bazíruje na lidových sikulských textech a písních, objeví se i dramatická hrdinská lidová balada v operním charakteru. Kolem nich se pak odvíjí ne v recitativech, ale v orchestrálních epizodách a jevištní němohře děj, dramatické každodenní scény ze života Sikulů.

Maďarská státní opera provedla na Žofíně toto vynikající Kodályovo rapsódium v přednesu maďarských sólistů Ataly Schöckové, Zsolta Hajy, Gergelye Ujváriho, Bernadetty Wiedemannové, Orsolyi Sáfárové, Zoltána Gradsacha a Lúcie Megyesi Schwartzové, pod taktovkou českého dirigenta Petra Popelky. I toto, druhé a poslední pražské vystoupení Státní maďarské opery, bylo oceněno standing ovations publika a košem květů od maďarského velvyslanectví v Praze.

Hodnocení recenzenta: 80%

Szalonna Istvána Pála
Zoltán Kodály: Sikulské přástky (Székely fonó)
Žofín, 29. září 2018

Hospodyně: Atala Schöck
Nápadník: Zsolt Haja
Mládenec: Gergely Ujvári
Sousedka: Bernadett Wiedemann
Mladucha: Orsolya Sáfár
Blecha: Zoltán Gradsach
Matka mladuchy: Lúcia Megyesi Schwartz

Ženský a mužský sbor a orchestr Maďarské státní opery v Budapešti
Dirigent: Petr Popelka
Režie: Michal Znaniecki