Mozart versus kritici

  1. 1
  2. 2

Na své cestě za Rosenem narazí na jiného vědce –  Henryho Snibbleswortha (Josef Moravec), který svými otravnými analýzami rozpitvá a zničí každé krásné hudební dílo. Po zásluze je také v závěru opery uvržen do pekel místo Dona Giovanniho. Opět se tu zopakuje Leporellova známá „katalogová“ árie, tentokrát však v ní Snibblesworth vypočítává kvanta všech muzikologických statí, konferencí a dalších akademických počinů na téma Beethoven. Slavná trojice se ocitne dokonce na muzikologickém kongresu (hezký sextet o sonátové formě). Nikdo, včetně Rosena, jim ovšem nevěnuje pozornost, všichni vědci jsou až příliš zaujati sami sebou a svými teoriemi o klasicích.

Steven Stucky: Klasika, Lucie Hájková – Dominanta. Národní divadlo 2019 (foto Patrik Borecký)

Kouzelné jsou scény v jazzovém baru, kde se potkávají personifikované akordy: svůdná Dominanta (skvělá Lucie Hájková), sebestředný Tónik (brilantní a zábavný Daniel Klánský), a kráska Subdominanta (Veronika Hajnová). Celá tato pěvecká plejáda mladých a neokoukaných talentů zazářila na představení mladými pevnými hlasy a výtečnými hereckými výkony, většinou ve více rolích. Například Josef Moravec – ztvárnil flegmatického barmana i náročný part agilního studenta muzikologie, který byl k popukání a dostalo se mu za to potlesku na otevřené scéně. Alžbětě Poláčkové sedl druhý Mozart lépe, part byl výše posazený a zazářila v koloraturách. Lucie Hájková zvládla se šarmem vedle barové krásky i roli strašidelné muzikoložky v čele sympozia, Jiří Hájek bodoval jako estét Charles Rosen, i jako bezdomovec s živým pejskem. Představoval příchod Tristanovského akordu, jenž vnáší do harmonie nejistotu, zmar tonality a konec starých dobrých klasických časů.

Tady všude se projevilo nápadité a pevné režijní vedení Alice Nellis, postavy mají výrazné charakteristiky, a jejich činy jsou logické, nedělají samoúčelný chaos a pohyb na jevišti, nešaškují, jsou prostě zábavné. A že to nebyl jednoduchý námět ke ztvárnění…

Steven Stucky: Klasika, Národní divadlo 2019 (foto Patrik Borecký)

Moderní a osvěžující vyznění inscenace podtrhly i jednoduché, ale účinné scénické prvky, filmové vidění a projekce (Matěj Cibulka – kameraman, který spolupracuje na filmech s Alicí Nellis). Kostýmy Kateřiny Štefkové působily přirozeně a nenápadně, leč důsledně a srozumitelně ilustrovaly století a prostředí, v němž se příběh právě odehrává. Při velkém počtu postav a dvojrolí to mělo pro orientaci diváka vcelku zásadní význam.

Orchestr pod vedením Davida Švece dodával představení švih a čilé tempo. Po komornějším začátku u Nymana, který je náročnější na čistotu, nabíral výraz tělesa v průběhu představení na suverenitě a jiskřivosti. Nakonec to byla hudební radost, na jakou jsme zvyklí u Mozartových oper.

Myslím, že angažovat mladé a úspěšné týmy „odjinud“, i z jiných uměleckých oblastí do opery, je cesta, která se Národnímu divadlu vyplácí. Vznikla tak brilantní inscenace, moderní, sofistikovaná a divácky přitažlivá, na kterou se jistě půjdu ráda podívat znovu.

hodnocení recenzenta 85 %

Stavovské divadlo 4. dubna 2019
Michael Nyman: Letters, Riddles and Writs (1991)

Wolfgang Amadeus Mozart – Alžběta Poláčková
Lepolod Mozart, Georg Nägeli – Ivo Hrachovec
Služka – Michaela Zajmi
Sluha – Pavel Švingr

Steven Stucky: The Classical Style (2014)

Wolfgang Amadeus Mozart – Alžběta Poláčková
Joseph Haydn – Tomáš Kořínek
Ludwig van Beethoven – Pavel Švingr
Robert Schumann – Michaela Zajmi
Charles Rosen, Tristanovský akord – Jiří Hájek
Dominanta, Muzikoložka, Donna Anna – Lucie Hájková
Subdominanta, Studentka muzikologie – Veronika Hajnová
Tónika, Student muzikologie, Don Giovanni – Daniel Klánský
Barman, Henry Snibblesworth – Josef Moravec
Komtur – Ivo Hrachovec
Student hudby – Oskar Hes

Orchestr Národního divadla

David Švec – dirigent
režie – Alice Nellis

  1. 1
  2. 2

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na