Napiš něco vánočního…

  1. 1
  2. 2
Tak jsem se ocitla ve stejné situaci jako mnozí přede mnou. Vymezené místo vánočního vydání novin se něčím zaplnit muselo, ale nápady nepřicházejí jen tak. Různí autoři řešili zadaný úkol různě – drobnou epizodou ze života, vzpomínkou, aktualitou. Ti anonymní byli skrytí za šiframi, ale bezradnost nad objednávkou „něčeho vánočního“ přiznávali i velcí spisovatelé, kterým nesahám ani po kotníky. Tak jak si s tím mám poradit já, když jsem také dostala pokyn „napiš něco vánočního“. Z těch „nouzových“ historických příběhů, fejetonů i klasických povídek tedy vybírám malý vzpomínkový kaleidoskop.
Ilustrační foto (zdroj pixabay.com)


Štědrovečerní dary
Tak například Jan Neruda. Ve fejetonu Štědrovečerní dary píše o panu domácím učiteli Odkolkovi, studentu medicíny devátým rokem, pozvanému na štědrovečerní večeři do rodiny Boháčkových. Pan učitel, muž znalý nejrůznějších zvyků, se snažil bavit společnost.

Večeře začala… Jen pan učitel udržoval rozmluvu. Když bral karafu s octem, zavrtěl trochu obsahem, ‚aby prý bylo octa po celý rok v domácnosti dost‘. Když krájel chleba, vyprávěl, že v Anglii je na některých místech obyčej, o Štědrý večer pověsit na kostelní dveře nevymlácený snop žita nebo pšenice, pro hladové ptactvo. Že prý by se to mělo také jinde dělat. Pak vypravoval, že v Anglii nová obuv co dar štědrovečerní nebo něco z nevzdělané kůže platí co věštba neštěstí. A pak vypravoval o Anglii ještě, že tam věší v ten den na strom chumáč mišpulí. Nevšimne-li si toho mladá dáma a projde pod ním, může ji zulíbat, kdo chce. To prý už vedlo k mnohému milostnému poměru.“

Pan učitel se pochlubil, že kamkoli byl pozván, vždycky se snažil pověry s mišpulemi využít a získat polibek od přítomné mladé dámy. Zde to byla dcera hostitelů Otylka, která ovšem o pana učitele nejevila nejmenší zájem. Rozhovor vázl, dárky byly stejné jako každý rok, navíc synkovi Boháčkových nové boty určitě přinesou neštěstí, „vždyť to pan učitel přece říkal“. Ale otce Boháčka sváteční nálada přece dojala a v pohnutí vyslovil souhlas s dceřiným nápadníkem Weinerem, kterého před měsícem rozhodně odmítl. Jenže – taková je pointa příběhu – Otylka už si mezitím našla jiného.

Jak to bylo s tou mišpulí? Nerudou popisovaný zvyk, který k nám přišel z Anglie, se týká jmelí, německy Mistel – což si Neruda evidentně spletl s Mispel – mišpulí.

Jan Neruda (zdroj upload.wikimedia.org)

(Mimochodem: Literární kritik Jindřich Vodák se rozhorlil nad podivným řazením Nerudových fejetonů v prvním vydání jeho Sebraných spisů, které nebyly uspořádány ani chronologicky, ani tematicky, a zlobí se, proč editor „nepomýšlel na to, umožniti nám sebechatrnější názor o historickém rozvoji spisovatelovy individuality v produkci fejetonové. […] Takové vydávání Sebraných spisů Jana Nerudy musí se stigmatizovati jako nejvýš nekritické, pochybené a vzhledem k památce i významu Nerudově nešetrné“.)

Vánoční krimi
Josef Čapek se na vánoční čas podíval odjinud. Jednak si uměl dokonale představit – a ještě rozkošněji popsat –, jak slaví Vánoce pejsek s kočičkou, ale třeba také dát vánoční povídce přímo kriminalistický nátěr. Uvádí ji takto:

Vánoční povídky mají, myslím, divný osud. Nemůže býti Vánoc bez vánočky, ale vánočka bývá řádně snědena a vánoční kapr je obrán do poslední kůstky. Tak nemohou ani býti vánoce bez vánoční povídky, ale tu už si leckdo, kdo pojedl vánočky a kapra, odpustí, jsa upokojen tím, že vánoční povídka v novinách je a čísti pak že ji netřeba. Nuže, kdo tak učiní zde, ošidí sám sebe, neboť tato povídka, ačkoliv čistě vánoční (je v ní řeč o dnu štědrovečerním, o Narození Páně, ba dokonce o kněžích), vypravuje také o jiných věcech.“

Čapkův příběh takřka detektivní je o četnickém strážmistrovi Klímovi, který objevil na zadní straně kapličky (obvykle neobílené, „aby se ušetřilo“) podivné kresby – nějakého ptáka nakresleného jedním tahem, „což vyžaduje jistou šikovnost“, dále „kostel, klíč, jakési tři bochníčky a podobu panenky nebo dítěte v peřince“. Bývalý kolega, znalec šifer galérky, část obrázku rozluštil: „Ten pták, to je Papoušek, moc známá firma, starý lupič, a klíč znamená vloupání.“ Spojenými silami pak s farářem Šelepou a kaplanem Bykem doluštili zbytek. Obrázek byl vzkaz lupiče Papouška, že hodlá 26. prosince vyloupit kostel. Tři bochníčky totiž byly kameny, značka pro ukamenovaného svatého Štěpána – tedy šifra pro datum, kdy se má zločin udát. A dále v záhadné kresbě stálo, že kdo se chce na lupu podílet, ať přijde 25. (tedy v den Narození Páně – značka miminka v peřince) ke kapličce. A tam také byl lupič Papoušek dopaden.


Vánoční kýč

Nepodepsaný autor psal roku 1925 o tom, jak sedí na Štědrý den dva literáti v kavárně, jeden nevrle listuje v hoře novin, které má před sebou. Druhý se ptá, co vlastně hledá. „Nějaký rozumný vánoční příběh, ne ten každoroční kýč. Je strašné, co se tak zrovna na Vánoce děje. Rozhádaní manželé se udobří, rozvedení se zas dají dohromady, ztracený syn se vrátí z Ameriky k živořící matce s plnou peněženkou, ztracená dcera se vrhne do náruče dojatého, všeodpouštějícího otce, mladý, talentovaný, ale nemajetný muž náhodou potká mladé krásné děvče, s nímž se v létě seznámil a zamiloval se do něj, a ukáže se, že domnělá chudá dívka je milionářka a jen ho zkoušela, a ráda se za něj provdá. A lidi ta věčná opakování snesou a není jim z toho špatně.“ Zatímco tak mluví, nespustí z očí jednoho z hostů, který je do něčeho velmi začtený. Když host noviny odloží, stěžovatel se na ně vrhne – a najde v nich přesně ten typ vánočního příběhu, který právě odsuzoval. Neboť: „Co je to kýč? To, s čím má ten druhý úspěch.“

Vánoce hudební a poetické
Jsou příběhy vánoční lehce humorné a rozpustile veselé, ale také nesmírně bolestné, jako Andersenova pohádka o děvčátku se sirkami, či smutné s dobrým koncem, jako Vánoční koleda Charlese Dickense o nevlídném a lakomém Mr. Scroogeovi, kterého polepší štědrovečerní setkání s duchy.

Ale aby se tu objevilo také trochu hudby, tak tedy ještě jednou Jan Neruda, který kromě půvabné Romance štědrovečerní napsal například také pod názvem Humor vánoční krásné vyznání lidové písni:

  1. 1
  2. 2

Napsat komentář