ND Praha: Postmoderní Orfeus v podsvětí

Čtenáři Opery Plus blogují

Opereta Orfeus v podsvětí od francouzského hudebního skladatele Jacquese Offenbacha se již v době svého vzniku stala jedním z nejvýraznějších satirických hudebních děl, tepajících společenské nešvary. Prostřednictvím příběhu Orfea a Eurydiky z řecké mytologie se autor díla a posléze ti, kteří jej v dalších časových dekádách inscenovali ve stále ostřejších konturách, vymezovali k problémům dané doby. Nejinak je tomu i v současnosti, kdy se nová inscenace Orfea v podsvětí stala v Hudebním divadle v Karlíně poslední premiérou Národního divadla v Praze v sezoně 2016/2017.

Jacques Offenbach: Orfeus v podsvětí – Simona Procházková (Juno), Andrea Tögel Kalivodová (Venuše) – ND Praha 2017 (foto Hana Smejkalová)

V novém nastudování z tohoto díla téměř nezůstal kámen na kameni. Výjimkou je hudba – dirigent Jan Chalupecký prokázal cit, dirigoval ve svižném tempu a známé melodie v čele se slavným galopem zazněly v plné hudební barevnosti. Režijní tandem bratří Cabanů přemístil děj operety do reálií vysoké politiky – scénu (Šimon Caban) tvoří konstrukce a interiér budovy parlamentu Evropské unie. Z vládce bohů Jupitera (barytonista Ivan Kusnjer) se stal předseda této instituce, Orfeus (tenorista Richard Samek) je poslancem a Eurydika (sopranistka Lenka Pavlovič) prospěchářskou zlatokopkou. Také další postavy zaujímají širokou škálu typů – politickými kariéristy počínaje a gangstery konče. Nechybí ani Veřejné mínění (mezzosopranistka Lenka Šmídová), stylizované do povolání redaktorky veřejnoprávní televize. V ději jsou použity i jiné atributy současnosti – mobilní telefony, drogy či záchranné vesty.

Svorníkem zmenšujícím rozdíl mezi tradičním a moderním pojetím provedení díla je postava Komedianta, kterou ztvárnil muzikálový zpěvák a herec Peter Strenáčik. Nejvýrazněji se mu podařilo scelit do rovnoběžné kvality pěveckou i hereckou stránku svého vystoupení, zejména vynikal akrobatickými výkony na jednokolce a bravurně provedenými gymnastickými prvky. Pěvecky výbornými ve všech polohách a zároveň herecky výraznými byli také sopranistka Lenka Pavlovič (Eurydika), tenorista Richard Samek (Orfeus), mezzosopranistka Andrea Tögel Kalivodová (Venuše) a sopranistka Simona Procházková (Juno). Barytonista Ivan Kusnjer (Jupiter) byl zpočátku, zejména ve spodní poloze, pěvecky nevýrazný, ale v průběhu děje jeho výkon stoupal a herecky vynikl zejména v parodicky pojaté scéně, ve které tančí menuet. Elegancí při manipulaci s hůlkou zastínil nejednoho politika a jeho roli výrazně pomohly aktuálně vytvořené dialogy (Ivo Fischer, Šimon Caban). Poněkud rozporný výkon předvedl tenorista Martin Šrejma (Aristeus/Pluto). Zejména herecky působil křečovitým dojmem – nedokázal věrohodně vyjádřit pokrytectví a touhu po požitcích a moci, skrývající se pod pláštíkem politické korektnosti.

Jacques Offenbach: Orfeus v podsvětí – Andrea Tögel Kalivodová (Venuše), Martin Šrejma (Aristeus/Pluto) – ND Praha 2017 (foto Hana Smejkalová)

Celková vizuální i verbální podoba nového nastudování Offenbachova Orfea v podsvětí je postmoderně znepokojivá, neboť děj vrcholí návštěvou čínské delegace a hlavní hrdinka (nejen ona), vedena neomylným instinktem zlatokopky, se okamžitě přizpůsobuje novým možnostem. Je jisté, že tato inscenace vystihuje současné dění v Evropě a způsob myšlení lidí, kteří se volbou jiných považují za společenskou elitu. Offenbachův původní záměr byl dodržen – satirou tepat nešvary doby v plné míře a s poselstvím, které může být vyloženo mnoha způsoby.

 

I váš text v této rubrice rádi uveřejníme. Naše adresa: info@operaplus.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - Offenbach: Orfeus v podsvětí (ND Praha 2017)

[Celkem: 56    Průměr: 2.1/5]

Komentáře “ND Praha: Postmoderní Orfeus v podsvětí

  1. Když jsem se poprvé dozvěděl o tomto inscenačním pojetí vstávali mě (pohoršením) vlasy na hlavě. Ale je fakt, že už Offenbach to skládal coby satiru na tehdejší dobu. A v tomto směru ta aktualizace asi trošku i dává smysl. Satiry si zde člověk užije docela dost. Už když při slavné melodii kankánu na konci předehry je na oponu promítaná vlajka Evropské unie, si člověk uvědomí, že to zobrazení Unie coby „bordelu“ má vlastně něco do sebe (a to nemusíte být zrovna zapřisáhlým euroskeptikem). Stejně jak když v té scéně s přijetím čínské delegace si to předseda Parlamentu vykračuje s hůlčičkou coby náš prezident Zeman, neubrání se člověk úsměvu. Že je to místy poněkud laciné… Asi ano, ale opereta byla ve své době vnímána jako pokleslý žánr, takže proč vlastně ne. Zrovna tady mi ta tendence současného vedení opery ND modernizovat a aktualizovat ledacos moc nevadilo. U klasické opery to je mnohdy větší průšvih…

Napsat komentář