Nestíhám! S klarinetistou Igorem Františákem o Svatováclavském hudebním festivalu

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Festival, jaký moravskoslezskému regionu může kdekdo upřímně závidět. Přehlídka duchovní hudby, která svou šíří a pověstnou vysokou uměleckou úrovní u nás nemá obdoby. Není to přitom až tak dávno, když před čtrnácti lety ministerstvo vnitra schválilo registraci ostravské skupiny umělců, hudebních teoretiků a dalších milovníků hudby a umění, která za pořádáním Svatováclavského hudebního festivalu stojí. Do jejího čela byl tehdy jednomyslně zvolen teprve osmadvacetiletý klarinetista Igor Františák. Už před tím měl svých hráčských a pedagogických aktivit víc než dost, ale od té doby se už vůbec nezastavil.
Igor Františák (zdroj SHF/foto Ivan Korč)

Jste festivalem duchovní hudby, jejíž interpretace zažila v posledních řekněme deseti, patnácti letech u nás velký boom. Čím to podle vás je?

Nevím, zda lze hovořit o „velkém boomu“ v oblasti provozu duchovní hudby, ale pravda je taková, že naše festivalové koncerty jsou krásně navštěvovány. Hlavní důvod tohoto zájmu vnímám v propojení hudby s konkrétním akustickým prostorem, v tomto případě sakrálním. Unikátní akustiku kostelů jednoduše nenahradíte sebelepším koncertním sálem. Duchovní hudba zde dosahuje svého původního významu. Nicméně osobně vnímám velký progres a zájem o hudbu zaměřující se především na takzvanou poučenou interpretaci staré hudby a takovéto projekty každoročně tvoří značnou část festivalové dramaturgie.

Prosím, můžete krátce shrnout, jakým vývojem váš festival za dosavadních čtrnáct ročníků prošel?

Tak jako každý podobný projekt tohoto druhu, i my jsme na počátku zažívali „dětské nemoci“ a museli jsme celý festival vystavět „na zelené louce“. Vzhledem k tomu, že všechny koncerty realizujeme výhradně v sakrálních prostorách a navíc po celém Moravskoslezském kraji, jednalo se o velice složitý proces. Za dobu své existence jsme zrealizovali 623 koncertů, což je dle mého názoru značně vysoké číslo. Osobně jsem však pyšný na to, že se Svatováclavský hudební festival zařadil mezi deset našich nejvýznamnějších festivalů a stal se největším mezinárodním festivalem duchovní hudby v České republice.

Jaké je programové ukotvení vašeho letošního ročníku? Jak hodně se přizpůsobujete programové nabídce oslovených souborů a jednotlivců a jak moc s nimi vyjednáváte o tom, co vy byste chtěli v programu mít?

Každoročně je festivalová dramaturgie vedena třemi stěžejními liniemi: velké vokálně-instrumentální koncerty, programy zaměřené na takzvaně poučenou interpretaci staré hudby a komorní a sólové projekty, které jsou pravidelně doplňovány netradičními či crossoverovými projekty. V letošním roce se konkrétními projekty připojujeme k oslavám významných skladatelů, jakými jsou Johannes Brahms, Georg Philipp Telemann a také pětisté výročí reformace.

Konkrétní programy oslovených umělců či souborů jsou vždy předem konzultovány a společně se snažíme kompletovat stěžejní kompozice například Johanna Sebastiana Bacha, Georga Friedricha Händela, Wolfganga Amadea Mozarta, ale také skladatelů období romantismu či dvacátého století. Osobně mám velkou radost z toho, že se nám již podařilo zrealizovat monumentální duchovní a zřídkakdy uváděná díla, jakými jsou například Brittenovo Válečné rekviem či Berliozovo Faustovo prokletí – a letos připravované taktéž Berliozovo Dětství Ježíšovo.

Zvlášť vaši pravidelnější návštěvníci mohou potvrdit, že kladete důraz na vhodnost propojení místa koncertu s jeho programem. Kolik „práce“ se za tím skrývá?

Ano, toto vnímám jako jeden z nejpodstatnějších atributů, kterým se při sestavování dramaturgie snažím řídit. Každý sakrální prostor má zcela odlišnou akustiku, která je jednak dána velikostí jednotlivých kostelíků či velkých chrámů, ale také architektonickou výstavbou. Například do neogotických kostelů se snažím umisťovat primárně čistě vokální projekty, které počítají s velkým dozvukem. Mým velkým „know how“ je, že všechny kostely, v nichž realizujeme naše koncerty, osobně důvěrně znám. Pravidelně také většinu našich koncertů osobně nahrávám, takže mám jako zvukový mistr dobrou představu o akustice jednotlivých prostorů.

Je ještě vůbec nějaké místo ve vašem regionu, které vám stále „uniká“?

Takových je pochopitelně celá řada. Na letošní rok jsme připravili celkem dvaasedmdesát koncertů. Z toho pětatřicet koncertů zazní v rámci čtrnáctého ročníku Svatováclavského hudebního festivalu a zbývajících sedmatřicet zaznělo nebo bude realizováno v průběhu celoročního koncertního cyklu Čtvero ročních období. Upřímně však musím přiznat, že s dalším rozšiřováním našich aktivit v této oblasti do budoucna nepočítám. Jedná se o velice náročný proces, kterému se po celý rok věnuje čtyřčlenný tým, a myslím, že již nyní jsme na samé hranici našich možností.

Jak vidíte náročnost letošního ročníku oproti těm předchozím? Myslím tím náročnost ohlášeného programu nejen pro posluchače, ale i pro interprety a v neposlední řadě i pro festivalový management.

Na tuto otázku je těžké odpovědět, protože každý uplynulý ročník s sebou přinášel celou řadu komplikací a problémů různého druhu. Pokud však můžu posoudit (protože oblast public relations a marketingu zaopatřuje má kolegyně Karin Raszková), jako nejkomplikovanější v letošním roce vnímám prezentaci celého festivalu, protože jsme v tomto roce značně změnili způsob, formu i rozsah. Také jsme v tomto roce rozšířili festival o doprovodný program, který je naprostou novinkou v komunikaci s našimi návštěvníky. Jedná se především o promítání filmů s muzikologickými úvody, workshopy pro děti, besedy s umělci a výstavy fotografií, které přinesou ohlédnutí za uplynulými ročníky.

Při zveřejnění programu letošního ročníku jste mimo jiné zdůrazňovali „modernizovaný formát festivalu“. V čem přesně, proč a co si od toho slibujete?

To, jakým způsobem komunikujete s potenciálním publikem, je hlavní „vizitkou“ každého projektu a nelze tuto stránku podceňovat. O naše festivalové koncerty byl vždy mimořádný zájem, ale to neznamená, že můžeme „usnout na vavřínech“. Naopak se snažíme velice intenzivně a hlavně systematicky komunikovat a otvírat festivalový svět novým návštěvníkům. Vzhledem k našemu zaměření se totiž můžeme zdát být festivalem příliš vážným či konzervativním. A toto možné vnímání se snažíme změnit a naopak říct, že „koncert v kostele je zážitek“ – a může jím být pro všechny, kdo se rozhodnou si náš festival naplno užít.

Můžete přiblížit tým, se kterým festival připravujete, a také to, s jak velkým předstihem pracujete?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář

Reklama