Nestíhám! S klarinetistou Igorem Františákem o Svatováclavském hudebním festivalu

Festival, jaký moravskoslezskému regionu může kdekdo upřímně závidět. Přehlídka duchovní hudby, která svou šíří a pověstnou vysokou uměleckou úrovní u nás nemá obdoby. Není to přitom až tak dávno, když před čtrnácti lety ministerstvo vnitra schválilo registraci ostravské skupiny umělců, hudebních teoretiků a dalších milovníků hudby a umění, která za pořádáním Svatováclavského hudebního festivalu stojí. Do jejího čela byl tehdy jednomyslně zvolen teprve osmadvacetiletý klarinetista Igor Františák. Už před tím měl svých hráčských a pedagogických aktivit víc než dost, ale od té doby se už vůbec nezastavil.

Jste festivalem duchovní hudby, jejíž interpretace zažila v posledních řekněme deseti, patnácti letech u nás velký boom. Čím to podle vás je?

Nevím, zda lze hovořit o „velkém boomu“ v oblasti provozu duchovní hudby, ale pravda je taková, že naše festivalové koncerty jsou krásně navštěvovány. Hlavní důvod tohoto zájmu vnímám v propojení hudby s konkrétním akustickým prostorem, v tomto případě sakrálním. Unikátní akustiku kostelů jednoduše nenahradíte sebelepším koncertním sálem. Duchovní hudba zde dosahuje svého původního významu. Nicméně osobně vnímám velký progres a zájem o hudbu zaměřující se především na takzvanou poučenou interpretaci staré hudby a takovéto projekty každoročně tvoří značnou část festivalové dramaturgie.

Prosím, můžete krátce shrnout, jakým vývojem váš festival za dosavadních čtrnáct ročníků prošel?

Tak jako každý podobný projekt tohoto druhu, i my jsme na počátku zažívali „dětské nemoci“ a museli jsme celý festival vystavět „na zelené louce“. Vzhledem k tomu, že všechny koncerty realizujeme výhradně v sakrálních prostorách a navíc po celém Moravskoslezském kraji, jednalo se o velice složitý proces. Za dobu své existence jsme zrealizovali 623 koncertů, což je dle mého názoru značně vysoké číslo. Osobně jsem však pyšný na to, že se Svatováclavský hudební festival zařadil mezi deset našich nejvýznamnějších festivalů a stal se největším mezinárodním festivalem duchovní hudby v České republice.

Jaké je programové ukotvení vašeho letošního ročníku? Jak hodně se přizpůsobujete programové nabídce oslovených souborů a jednotlivců a jak moc s nimi vyjednáváte o tom, co vy byste chtěli v programu mít?

Každoročně je festivalová dramaturgie vedena třemi stěžejními liniemi: velké vokálně-instrumentální koncerty, programy zaměřené na takzvaně poučenou interpretaci staré hudby a komorní a sólové projekty, které jsou pravidelně doplňovány netradičními či crossoverovými projekty. V letošním roce se konkrétními projekty připojujeme k oslavám významných skladatelů, jakými jsou Johannes Brahms, Georg Philipp Telemann a také pětisté výročí reformace.

Konkrétní programy oslovených umělců či souborů jsou vždy předem konzultovány a společně se snažíme kompletovat stěžejní kompozice například Johanna Sebastiana Bacha, Georga Friedricha Händela, Wolfganga Amadea Mozarta, ale také skladatelů období romantismu či dvacátého století. Osobně mám velkou radost z toho, že se nám již podařilo zrealizovat monumentální duchovní a zřídkakdy uváděná díla, jakými jsou například Brittenovo Válečné rekviem či Berliozovo Faustovo prokletí – a letos připravované taktéž Berliozovo Dětství Ježíšovo.

Zvlášť vaši pravidelnější návštěvníci mohou potvrdit, že kladete důraz na vhodnost propojení místa koncertu s jeho programem. Kolik „práce“ se za tím skrývá?

Ano, toto vnímám jako jeden z nejpodstatnějších atributů, kterým se při sestavování dramaturgie snažím řídit. Každý sakrální prostor má zcela odlišnou akustiku, která je jednak dána velikostí jednotlivých kostelíků či velkých chrámů, ale také architektonickou výstavbou. Například do neogotických kostelů se snažím umisťovat primárně čistě vokální projekty, které počítají s velkým dozvukem. Mým velkým „know how“ je, že všechny kostely, v nichž realizujeme naše koncerty, osobně důvěrně znám. Pravidelně také většinu našich koncertů osobně nahrávám, takže mám jako zvukový mistr dobrou představu o akustice jednotlivých prostorů.

Je ještě vůbec nějaké místo ve vašem regionu, které vám stále „uniká“?

Takových je pochopitelně celá řada. Na letošní rok jsme připravili celkem dvaasedmdesát koncertů. Z toho pětatřicet koncertů zazní v rámci čtrnáctého ročníku Svatováclavského hudebního festivalu a zbývajících sedmatřicet zaznělo nebo bude realizováno v průběhu celoročního koncertního cyklu Čtvero ročních období. Upřímně však musím přiznat, že s dalším rozšiřováním našich aktivit v této oblasti do budoucna nepočítám. Jedná se o velice náročný proces, kterému se po celý rok věnuje čtyřčlenný tým, a myslím, že již nyní jsme na samé hranici našich možností.

Jak vidíte náročnost letošního ročníku oproti těm předchozím? Myslím tím náročnost ohlášeného programu nejen pro posluchače, ale i pro interprety a v neposlední řadě i pro festivalový management.

Na tuto otázku je těžké odpovědět, protože každý uplynulý ročník s sebou přinášel celou řadu komplikací a problémů různého druhu. Pokud však můžu posoudit (protože oblast public relations a marketingu zaopatřuje má kolegyně Karin Raszková), jako nejkomplikovanější v letošním roce vnímám prezentaci celého festivalu, protože jsme v tomto roce značně změnili způsob, formu i rozsah. Také jsme v tomto roce rozšířili festival o doprovodný program, který je naprostou novinkou v komunikaci s našimi návštěvníky. Jedná se především o promítání filmů s muzikologickými úvody, workshopy pro děti, besedy s umělci a výstavy fotografií, které přinesou ohlédnutí za uplynulými ročníky.

Při zveřejnění programu letošního ročníku jste mimo jiné zdůrazňovali „modernizovaný formát festivalu“. V čem přesně, proč a co si od toho slibujete?

To, jakým způsobem komunikujete s potenciálním publikem, je hlavní „vizitkou“ každého projektu a nelze tuto stránku podceňovat. O naše festivalové koncerty byl vždy mimořádný zájem, ale to neznamená, že můžeme „usnout na vavřínech“. Naopak se snažíme velice intenzivně a hlavně systematicky komunikovat a otvírat festivalový svět novým návštěvníkům. Vzhledem k našemu zaměření se totiž můžeme zdát být festivalem příliš vážným či konzervativním. A toto možné vnímání se snažíme změnit a naopak říct, že „koncert v kostele je zážitek“ – a může jím být pro všechny, kdo se rozhodnou si náš festival naplno užít.

Můžete přiblížit tým, se kterým festival připravujete, a také to, s jak velkým předstihem pracujete?

Jak jsem uváděl, na festivalu po celý rok pracujeme ve čtyřčlenném týmu s pomocí řady dalších „pomocníků – odborníků“. Většinu stěžejních koncertů připravujeme dva až tři roky dopředu. Samotný festival, to jest pětatřicet koncertů od 4. do 28. září, je pokrýván externím produkčním týmem složeným z osmi lidí.

Sám jste muzikant. Jak velká výhoda to pro vás jako šéfa festivalu je a z druhé strany, má to i nějaká negativa?

Ano, výhoda je to veliká, protože s řadou umělců a souborů jsem v bezprostředním kontaktu a mám tedy naprosto jasnou představu o chystaných projektech a také o aktuální „kvalitě“ jednotlivých umělců. Zásadní negativum vnímám v permanentním nedostatku času a ztrátě osobního života.

Co všechno víte o vašich návštěvnících? Odkud za vámi přijíždějí, jaká je jejich věková a sociální struktura, jaký vkus mají a tak dále?

Další složitá otázka! Primárně jsou našimi návštěvníky obyvatelé Moravskoslezského kraje, kde festivalové koncerty realizujeme. Z předprodejního systému víme, že někteří návštěvníci za námi přijíždějí i z větší dálky naší republiky, ale také z nedalekého Polska. Jsem rád, že na našich koncertech pravidelně v publiku vidím celou šíři věkového spektra. Vkus publika můžu posuzovat jen velice subjektivně. Řada našich pravidelných umělců a souborů však tvrdí, že „ostravské publikum“ je skvělé a hudbě rozumí!

S jakým rozpočtem v současné době pracujete, v jaké struktuře jsou vaše příjmy? S jakou podporou se setkáváte u vás v kraji a s jak velkou vstřícností u sponzorů?

Financování kulturních projektů je vždy ožehavou otázkou a zároveň velkou neznámou. Celkový rozpočet festivalu je kolem osmi milionů a převážnou část tvoří dotace z veřejných zdrojů. Nejzásadnějšími podporovateli jsou statutární město Ostrava, Moravskoslezský kraj a ministerstvo kultury České republiky. Zisk ze vstupného tvoří necelou osminu celkového rozpočtu.

Přestože patří Svatováclavský hudební festival mezi nejvýznamnější projekty moravskoslezského regionu s výrazným mezinárodním přesahem, netěší se přízni ani podpoře sponzorů. Upřímně zastávám názor, že velké společnosti a ani menší firmy našeho regionu necítí společenskou odpovědnost a potřebu systematicky podporovat a rozvíjet významné kulturní aktivity a tím přispívat ke zatraktivnění celého našeho kraje. Jednou z mála výjimek je společnost Intoza, která náš festival podporuje od jeho počátku. Kéž by podobných „osvícených“ donátorů přibývalo!

Jak vám jako pořadateli vyhovuje současný grantový systém?

V rámci grantového systému je Svatováclavský hudební festival velice úspěšný a také proto jsem více méně se současným stavem spokojen. Oproti minulým létům se systém „zprůhlednil“ a je rozhodně více transparentní. Na každém systému je však stále co vylepšovat…

Jste aktivní muzikant, manažer, pedagog, máte velkou rodinu. Jak to všechno stíháte?

Nestíhám!

Děkujeme za vaše odpovědi a přejeme hodně zdaru!

 

VIZITKA
Igor Františák se narodil 19. listopadu 1974. V letech 1989 – 1995 studoval na konzervatoři v Ostravě v klarinetové třídě docenta Valtra Vítka, u něhož pokračoval na umělecko-pedagogické katedře Ostravské univerzity. Během studií byl opakovaně stipendistou nadace Český hudební fond. V roce 2001 získal vládní stipendium na Norwegian Academy of Music, kde pokračoval ve svých studiích pod vedením profesora Hanse Christiana Braeina. Během studií se účastnil řady mezinárodních interpretačních kurzů a seminářů (Michel Arrignon, Eric Hoeprich, Charles Neidich, Christian Leitherer, Milan Etlík, Andrzej Janicki, Wenzel Grund).

Zúčastnil se několika národních i mezinárodních soutěží v oboru hra na klarinet, na kterých získal tato ocenění – Interpretační soutěž v Chomutově (ČR) 3. cena, Mezinárodní hudební soutěž „Marco Fiorindo“ v Turíně (Itálie) 3. cena.

Jako sólista vystupoval s Janáčkovou filharmonií Ostrava, Filharmonií Bohuslava Martinů ve Zlíně, Slovenským komorním orchestrem Bohdana Warchala, Kurpfälzisches Kammerorchester Mannheim, Talichovým komorním orchestrem, Janáčkovým komorním orchestrem, Jihočeskou filharmonií České Budějovice, Českou komorní filharmonií, Ensemble Ameropa, Camerata Janáček, Brněnskými komorními sólisty, Musici boemi, Pavel Haas Quartet, Bennewitzovým kvartetem, Talichovým kvartetem, Zemlinského kvartetem, Škampovým kvartetem, Wihanovým kvartetem, Wallingerovým kvartetem, Kubínovým kvartetem, Gideon triem a dalšími. Jako sólista či komorní hráč vystupoval na řadě koncertů a mezinárodních festivalů u nás i v zahraničí – Polsko, SRN, Slovenská republika, Rakousko, Norsko, Švédsko, Dánsko, Belgie, Francie, Španělsko, Itálie, Holandsko, Turecko a USA. V roce 1997 natočil se Zbigniewem Kaletou a Janáčkovým komorním orchestrem CD – Koncerty pro dva klarinety a orchestr (Karel Stamic, Georg Philipp Telemann, Johann Georg Heinrich Backofen). Kromě sólových koncertů a recitálů vystupuje často jako komorní hráč v řadě souborů. Je zakládajícím členem Stadlerova klarinetového kvarteta, s nímž od roku 1994 pravidelně vystupuje u nás i v zahraničí. V roce 1999 natočil v tomto obsazení CD – Trygve Madsen – live pro norské vydavatelství MTG, v roce 2000 CD – Stadlerovo klarinetové kvarteto a v roce 2006 Stadler Clarinet Quartet – live. Rovněž je zakládajícím členem komorního souboru Ensemble Moravia, s nímž pro slovenské vydavatelství Slovart natočil CD – Komorní skladby Bohuslava Martinů, v roce 2007 CD – Hindemith, Berg, Schumann, Brahms, v roce 2010 “Komorní skladby Jaromíra Podešvy” pro vydavatelství PRO Records. V roce 2002 s tímto souborem získal 1. cenu na Mezinárodní soutěži komorní hudby „Marco Fiorindo“ v Turíně (Itálie). Velmi úzce spolupracuje s Českým rozhlasem Ostrava a Českou televizí.

V posledních letech se zabývá také dobovou interpretací na chalumeaux, barokní klarinety a klasicistní klarinety. Jako hráč na tyto historické nástroje spolupracoval například s Collegiem 1704, Collegiem Marianum, Musica Florea či Ensemble Inégal. V letech 2001–2003 vyučoval jako lektor na mezinárodních hudebních kurzech Ameropa v Praze.

Od roku 2002 je každoročně spolupořadatelem a lektorem Mezinárodních interpretačních kurzů v Ostravě. V současnosti vedle aktivní koncertní činnosti působí jako docent hry na klarinet na Fakultě umění Ostravské univerzity. Igor Františák je oficiálním hráčem americké firmy Rico D’Addario & Company, na jejíž plátky “Reserve Classic” hraje.
(zdroj agenturapresto.cz)

www.shf.cz