Neznámá ze Seiny: Premiéra německé verze melodramu Jiřího Bezděka

Na objednávku Frédérica Bolliho, skladatele švýcarského původu a organizátora hudebního života v Německu a Švýcarsku vznikla německá verze melodramu Jiřího Bezděka Neznámá ze Seiny na báseň Vítězslava Nezvala ze sbírky Básně noci. Dílo napsané v roce 2019 má už bohatou historii. Původní orchestrální verze byla uvedena 17. října 2019 v Kongresovém centru České národní banky v Praze v rámci koncertu „Cesty českého soudobého melodramu“ na 22. ročníku Melodramfestu v nastudování Hudby hradní stráže a Policie České republiky pod taktovkou plk. Jiřího Kubíka. Interpretkou recitačního partu byla Dita Hořínková.

Po prvním provedení si objednala dramaturgie Melodramfestu komorní verzi melodramu pouze s klavírem. Premiéra se konala v Plzni 3. března 2020 v interpretaci Terezy Kostkové (recitace) a Miroslava Sekery (klavír). Ohlas tohoto, na dlouhou dobu posledního živého, koncertu byl potlačen nastupující vlnou proticovidových opatření. Záznam melodramu však zařadil Jiří Bezděk na své profilové CD „O životě a smrti“, vydané k jeho životnímu jubileu (Avik 2021). Nově byla skladba uvedena v Domě hudby v Plzni 13. září 2021 a následně v Galerii HAMU v Praze 16. září 2021 na závěr Koncertu k 60. narozeninám Jiřího Bezděka. Interpretace se opět ujala Dita Hořínková s klavíristou Miroslavem Sekerou.

Báseň Vítězslava Nezvala Neznámá ze Seiny vznikla jako reakce na skutečnou událost z roku 1923, kdy byla v Seině nalezena mrtvá dívka, neobyčejně krásná s tajemným úsměvem na rtech. A tak se stalo, že byl pořízen odlitek její tváře, který pak inspiroval mnohé umělce. Nezvalovy strhující verše vykreslují bohatství obrazů, jež se prolínají a vracejí v nových souvislostech. Skladateli Jiřímu Bezděkovi se navíc podařilo nepodlehnout pouze pohledu básníka a na tutéž látku se podívat po svém. Vstupní impresionistický nádech vyvolává reminiscenci pařížského prostředí, v němž se příběh odehrává. Hudba vytváří vlastní samostatné pásmo, které s textem úzce koresponduje a výstižně podtrhuje i dramatickou, tragickou a filozofickou linii básně. Vědomě se tak pohybuje od impresionistického stylu až téměř k neoklasicismu či minimal music. Hudební zpracování přináší i nové smyslové představy, které původní báseň obohacují o další rozměr. Svou širokospektrálností klade skladba značné nároky na oba interprety.

Bezděkova melodramu se ujal německý recitátor, herec a režisér Wolfgang Beuschel (herecky dlouhodobě působící v Curychu a nyní v Basileji, jako režisér pak i v dalších švýcarských divadlech například v St. Gallenu a dalších), který má zkušenosti s německými klasickými melodramy, klavírní part nastudovala švýcarská sólová pianistka Claire Pasqauier, držitelka řady ocenění v různých soutěžích. (Má za sebou nejen třicet let koncertní sólové činnosti napříč Evropou, ale i bohaté působení jako korepetitorka v operních domech v Melbourne, v Glyndebourne, Paříži, Tel Avivu, v Metropolitní opeře v New Yorku i doma v Theater St. Gallen. Dnes spolupracuje také například se St. Gallen Symphony Orchestra, Vídeňským symfonickým orchestrem a Winterthur Music College.) Německou premiéru Bezděkova melodramu zařadili do programu koncertu nazvaného „Melodramen & Goldberg-Variationen“, v němž střídali vybrané části Goldbergových variací Johanna Sebastiana Bacha s moderními melodramatickými kompozicemi. V jejich nastudování nejprve zazněly melodramy Frédérica Bolliho Drei Fabeln (na bajky Karla Pexidra) a Holmera Beckera Die Nacht (na báseň Noc Ivana Blatného). Zhudebněné texty doplnil Wolfgang Beuschel recitací dalších básní obou českých básníků. Vrcholem programu pak byla německá premiéra melodramu Jiřího Bezděka Unbekante vom Seine.

Pro německé a švýcarské publikum byl český básník Vítězslav Nezval novým objevem. Ani zpracované francouzské téma o tajemném úsměvu mrtvé krásky vylovené ze Seiny a zvláštním osudu její posmrtné masky nebylo v německy mluvícím prostředí dostatečně známo, proto Frédéric Bolli věnoval zvláštní úvodní slovo celému příběhu, jímž se inspiroval básník Vítězslav Nezval a jeho prostřednictvím pak skladatel Jiří Bezděk. 

O tom, jak obtížný je převod mnohovrstevnatého Nezvalova textu plného smyslové krásy i hlubokých filozofických úvah do cizího jazyka, svědčí fakt, že dosud do němčiny přeložen nebyl. Německou verzi Nezvalovy básně vytvořily rodilá mluvčí, překladatelka Iris Bělinová a režisérka melodramu Věra Šustíková. Umělecký překlad poezie je vysoce obtížná záležitost vyžadující dodržení nejen obsahu básně, ale i její formové podoby, a to až do úrovně rytmického tvaru a melodického průběhu. I vynikající překladatelé si proto často pomáhají přehozením pořadí jednotlivých veršů, aby celkový „obraz“ zůstal zachován, ale aby bylo vyhověno především rýmu, rytmu, stavbě verše a strofy. Pokud však báseň má již své zhudebnění, které vychází z jejího originálního znění, pak nelze v překladu nic přehazovat, neboť by to vedlo k rozpojení slovní a hudební součásti daného „obrazu“. To činí z překladu melodramatického textu ještě náročnější záležitost, než je umělecký překlad básně samotné.

Recitátor Wolfgang Beuschel, sám zkušený režisér, však přijal vzniklou německou verzi bez výhrad a vystavěl na ní svůj interpretační výkon v souladu s hudebním uchopením. Oproti tradiční české interpretaci dal větší důraz na dramatické momenty a vnesl do básně vyšší napětí a větší zpřítomnění děje oproti Nezvalovu filozofickému zamyšlení tváří v tvář smrti. Nemluvil tedy za básníka, ale z pohledu pozorovatele a účastníka příběhu. Dal tak svému pojetí vyšší citovou účast a více zapojil herecký projev, jak je u německých interpretů melodramu obvyklé.

Klavíristka Claire Pasquier dostala na koncertním večeru významný prostor i pro samostatnou kreaci. V kontrastu mezi soudobé melodramy zařadila vybrané části Goldbergových variací J. S. Bacha. V jejich intepretací se umělkyně projevila jako pokorný vykladač barokního mistra, kdy agogiku, artikulaci i ornamentiku své hry plně vložila do služeb harmonického či kinetického vybavení jednotlivých variací. Citovostí podání vstupního tématu Goldbergových variací mimo jiné připomněla také okouzlující přídavek, kterým nedávno uzavřel své vystoupení na koncertu České filharmonie András Schiff v Praze.

S velkým výrazovým záběrem v duchu recitátorova dramatismu podala klavíristka i klavírní party hraných melodramů. V klavírním partu Bezděkovy skladby objevila mnoho svébytných hudebních myšlenek, které podávala podle jejich stylového zakotvení v intencích soudobé hudby či impresionistických nálad. V průběhu celého koncertu nechávala klavír úplně otevřený, a to i v případě nutného utlumení dynamiky v melodramech. Nízkou dynamiku dosahovala regulací úhozové intenzity. Otevřený klavír jí však umožnil vytvořit množství odstínů, kterých by při přivření horní desky nedocílila. Zvolený způsob realizace se silně projevil v závěru Bezděkova melodramu, kdy cílová piana vyznívala zněle i citově intenzívně.
 

Vytvoření německé verze melodramu Jiřího Bezděka Neznámá ze Seiny bylo podníceno úspěchem jeho projektu uvedení soudobých česko-německých melodramů „Češi zhudebňují Němce a Němci zhudebňují Čechy“, realizovaného Společností Zdeňka Fibicha v letech 2021 v Čechách a 2022 v Německu. Autor projektu vycházel z historických souvislostí českého a německého melodramu, které zapříčinily bohatou tvorbu českých skladatelů na texty německých básníků, ale minimální existenci německých melodramů na české texty. Tento zcela pochopitelný stav považuje však v dnešní době již za překonaný a pokouší se jej svým aktuálním projektem změnit.

Snaha Jiřího Bezděka byla díky šťastným okolnostem provázena ochotou české i německé strany komunikovat o společných kulturních záměrech. Prvním počinem tohoto druhu se stal zmiňovaný projekt, jehož výsledky byly realizovány v létech 2021 a 2022 na koncertních pódiích v Praze (17. října 2021, Muzeum Antonína Dvořáka), Plzni (21. října 2021, Dům hudby), Kostnici (19. března 2022, Kulturzentrum am Münster), Mnichově (21. března 2022, Seidlvilla), Zwickau (2. dubna 2022, Robert Schumann Haus) a v Regensburgu (12. června 2022, Bezirk Oberfalz, Sudetendeustches Musikinstitut). Autorsky se česko-německé spolupráce účastnili němečtí skladatelé Michael Emanuel Bauer (*1974), Holmer Becker (*1955) a Frédéric Bolli (*1953), interpretace však zůstala výhradně v rukou českých umělců.

Nastudování českého melodramu Neznámá ze Seiny zahraničními umělci je tedy další etapou vzájemného poznávání a spolupráce českých a německých hudebních skladatelů a interpretů ve společných projektech.