O varhanách ve Dvoře Králové

Na to všem nevěděl farní asistent pan Ing. Zdeněk Bartoš nic lepšího, než stěžovat si na organologa NPÚ Petra Koukala, a sice přímo generální ředitelce Národního památkového ústavu v Praze paní Ing. arch. Naděždě Goryczkové. Paní generální ředitelka celou situaci přezkoumala a prostřednictvím důkladné konfrontace stížnosti s příslušnými dokumenty všech zainteresovaných stran záležitost uzavřela. Např. uvádí: „Vše v textu (stížnosti pana Bartoše – pozn. autora) směřuje k osobě pana organologa Petra Koukala jako k viníkovi současné situace, k jeho dřívějšímu vyjádření v souvislosti s obnovou varhan děkanského kostela.“ Po několika stranách zevrubného popisu sledu událostí konstatuje, že: „Vaše stížnost na našeho odborného pracovníka a hlavního organologa PhDr. Petra Koukala, Ph. D. není opodstatněná.“ Zároveň poukázala na celou řadu nepravdivých tvrzení v doličné stížnosti uvedených. Vůbec nejdůležitější je její závěrečné konstatování, že restaurátorské práce: „na varhanách nesmí nadále provádět Vít Mišoň, a to ze dvou důvodů: a) legislativního – nemá povolení k restaurování; b) odborného – používal nesprávné technologie a materiály.“

Co k tomu dodat?

Pan Havlíček měl od začátku pravdu, kterou bohužel muselo potvrdit až úřední jednání. Jsem zvědav, zda se dočká nějaké omluvy ze strany těch, kdo v kauze jednoznačně pochybili, a “vyhozený” Královédvorský chrámový sbor, který s opravou varhan nemá přímo nic společného, bude opět moci působit na kůru kostela sv. Jana Křtitele.

Mně osobně jde o výsledky varhanářských prací. Platí, že úroveň našich nejlepších varhanářů a těch málo zdatných je nebetyčně rozdílná. Lze konstatovat, že podnikání v oboru varhanářství má u nás stále jakési socialistické parametry. Co tím míním? Panuje mezi lidem představa, že i špatný varhanář má přece nárok se svým řemeslem živit. Proboha proč? V jiných oborech to dávno neplatí! Špatný pekař, který housky neumí, zkrachuje velmi brzy. I vlastníci varhan si musí dávat velký pozor na to, komu zakázku svěří. Jsem zvědav, co bude s varhanami ve Dvoře Králové dál. Podle mého by bylo dobré sbírat peníze a ve vhodný okamžik povolat schopného varhanáře. Záchrana královédvorského nástroje by za to stála.

Závěrem musím ještě zmínit, že z hlediska profesionálního varhaníka rozpoznat úroveň práce varhanářů není zas až tak těžké. Ve Dvoře Králové jsem byl, na varhany hrál. Když po opravě, resp. po pokusu o opravu některé tóny a rejstříky nehrají a jiné zase pískají i tehdy, kdy by neměly, je něco špatně. Třeba v Terezíně mají podobné varhany jako ve Dvoře Králové, také od firmy Rieger, jen trochu dříve postavené. Po kvalitním restaurování vše hraje jak má. Měl jsem tam letos v říjnu koncert k výročí republiky, od restaurování už nějaký čas uběhl, mohu tedy uvést Terezín jako příklad veskrze kladný. Podobné zkušenosti je třeba vyzdvihovat a dávat ve známost široké veřejnosti i zájemcům o uskutečňování dalších bohulibých varhanních projektů. Jak známo: „Nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit kupovat levné věci.“