Operní kukátko (15)
Bludný Holanďan v původní verzi
Francouzský dirigent Marc Minkowski uvedl Wagnerova Bludného Holanďana v původní verzi z let 1841/1842 ve vídeňském Theater an der Wien za spolupráce svého souboru Les Musicien du Louvre a Arnold Schoenberg Chor.
Premiéra 12. listopadu 2015, po ní následuje pět repríz, představení 24. listopadu je přístupné i jako livestream. Opera Plus v pondělí uveřejnila recenzi představení (zde ).
Surreálný Don Giovanni
Velkou pozornost přitahuje výtvarné a režijní řešení premiérové inscenace Mozartova Dona Giovanniho ve vídeňské Volksoper. Úspěch premiéry v sobotu 14. listopadu 2015 potvrdil oprávněnost volby režiséra a zároveň výtvarníka scény (a také spolutvůrce kostýmů) Achima Freyera, jednoho z předních režisérských osobností německy mluvícího divadla.
Jeho inscenace jsme měli možnost poznat na Pražském festivalu německého divadla. Ten velmi imaginativně spojil řadu vlivů, především svět commedia dell’arte a Alenky v říši divů se surrealisticky chápaným světem moderního člověka, aby vznikl efektní výsledek, ne nepodobný Svátku mrtvých, který se slaví v zemích Jižní Ameriky. Freyerovo výtvarné řešení zatím sklízí první kritiky plné chvály i výtek. Za dirigentským pultem stál Jac van Steen. Ze sólistů jsou v ohlasech nejvíce vyzdvihováni tenorista Jörg Schneider jako Ottavio a Josef Wagner v titulní roli věčného svůdce.
Nina Stemme a Gun-Brit Barkmin jako Elektra a Chrysothemis
Nadšené ohlasy mají ve Wiener Staatsoper v nové sérii Straussovy Elektry představitelky Elektry a její sestry Chrysothemis.
Většina kritiků se shoduje, že Nina Stemme nemá v současnosti v titulní roli konkurenci a velmi příjemně překvapuje německá sopranistka Barkmin, v Praze dobře známá jako Elina Makropulos, Alžběta I. v Glorianě a Salome, svojí komplexní vokálně-hereckou kreací. Třetí dámou večera je altistka Anna Larsson. Matthias Goerne debutuje v roli Oresta a v roli Aeghista vystupuje Herbert Lippert.
Klaus Maria Brandauer v opeře
Slavný rakouský divadelní a filmový herec Klaus Maria Brandauer, známý jako Mephisto ve filmové verzi románu Klause Manna, vždy veřejně projevoval svou zálibu v hudbě mnoha oborů a také se na řadě hudebně-dramatických projektů různých žánrů podílel především jako recitátor. Jeho nejnovější „operní“ roli mu nabízí angažmá v premiérové inscenaci již sedmé opery Georga Friedricha Haase Morgen und Abend (Ráno a večer) na základě libreta norského spisovatele Jona Fosse podle jeho stejnojmenného románu z roku 2000.
Opera je uváděna v Covent Garden na komorní scéně. Hlavní role otce Olaie je recitační úkol, role napsaná přímo pro Brandauera. Ten je v jednoduchém příběhu obklopen několika operními zpěváky. Námětem meditativního díla je zrození a smrt a hlavní inspirací je mytologický příběh Orfea a Eurydiky. Role vyžaduje na představiteli více než třicetiminutový monolog na otevřené scéně, podporovaný pouze orchestrem. Představení se hraje ve dvou jazycích zároveň – zpěvní party jsou v němčině, činoherní part kombinuje angličtinu s němčinou.
Neznámý operní Don Quijote
Specialista na starou hudbu René Jacobs se souborem B’Rock Orchestra provedl koncertně ve Vídni v Theater an der Wien operní tragikomedii podle epizody z Cervantesova románu Don Chisciotte in Sierra Morena (Don Quijote v Sierra Morena) skladatele Francesca Bartolomea Contiho z roku 1719. Opera vznikla na libreto svou významných operních básníků své doby – Apostola Zena a Pietra Pariatiho. Prvotřídní bylo obsazení koncertu: Stéphane Degout jako Don Chisciotte / Don Quijote, Anett Fritsch a Sophie Karthäuser v dámských rolích Dorotey a Lucindy, Marcos Fink jako sluha Sancio Pansa / Sancho Pansa, a v dalších rolích vystupují tři známí kontratenoristé – Christophe Dumaux, Lawrence Zazzo a Dominique Visse. Jednu z menších rolí zpíval i tenorista Johannes Chum, v Praze oceňovaný jako Mozartův Titus. Sérii koncertních provedení bude zřejmě následovat i nahrávka.
Zájem o Glassovy opery v USA
V listopadu hned tři americká operní divadla uvádějí Glassova hudebně-dramatická díla. Opera v Nashvillu nastudovala Hydrogen Jukebox (premiéra 13. listopadu 2015). Nové inscenaci opery Appomattox (premiéra 14. listopadu 2015) v National Opera ve Washigtonu se budeme věnovat v příštím Operním kukátku. V Bostonu, v Lyric Opera, měla premiéru Glassova komorní opera In the Penal Colony (V trestanecké kolonii, též jako V kárném táboře), kterou jsme před deseti lety poznali ve vynikající produkci v roce 2006 v pražské Arše a v roce 2012 byla uvedena v Plzni. Tísnivý děj jednoaktové opery na základě stejnojmenné povídky Franze Kafky (1918) je vlastně záznamem pozorování mučení a výkladu torturní techniky, která může u diváka vyvolat až fyzický pocit nevolnosti (z vlastní zkušenosti z provedení v Arše). Nesmírně působivý opus, který nabývá velké oprávněnosti právě v době táborů Abu Graib a Guantanamo. V Bostonu diriguje Ryan Turner komorní seskupení a R. B. Schlather přesvědčil svým silným, byť v podstatě minimalistickým režijním pojetím.
Angelika Kirchschlager a Putin
Renomovaná rakouská mezzosopranistka Angelika Kirchschlager se zapojila do projektu Ganymed Dreaming v Kunsthistorisches Museum ve Vídni. Ten inscenuje během jediného večera dvanáct příběhů inspirovaných slavnými exponáty. Většina příběhů je inscenována různými činoherními postupy, ale najdeme zde i taneční výstup.
Pěvkyně je protagonistkou příběhu Putin na libreto Martina Pollacka s hudbou Johanny Doderer a je inscenována v prostoru před obrazem Adriaena Thomase Keye Ženský portrét. Umělkyně se čím dál tím častěji věnuje moderní opeře a projektům moderního divadla, stejně jako je vášnivou interpretkou hudebního díla Kurta Weilla. Unikátní představení má pouze jedenáct repríz.
Franco Fagioli ve Wigmore Hall
Londýnská koncertní síň Wigmore Hall, kde pozvání ke koncertnímu vystoupení znamená potvrzení světové kvality v oblasti písní a vokální interpretace vůbec, nabídla 13. listopadu posluchačům skutečnou lahůdku – koncert argentinského kontratenoristy Franca Fagioliho, který interpretoval skladby napsané pro legendárního kastráta Caffarelliho (1710–1783), z nichž některé již nahrál na profilovém CD. Na programu byly nejenom árie Georga Friedricha Händela (dvě árie z Xerxa a Dopo notte z Ariodanteho), ale i Porpory, Hasseho, Cafary, Vinciho a Lea. Kontratenoristu doprovázel pouze sedmičlenný soubor Il Pomo d’Oro pod vedením Riccarda Minassiho. Koncert tradičně doplňovalo několik sonát.
Rozhovor týdne
Elīna Garanča o nových rolích. Slavná mezzosopranistka se vrátila po smrti matky do vídeňské Staatsoper v roli Charlotty v Massenetově Wertherovi. V exkluzivním rozhovoru pro Kurier rozmlouvá o svém plánovaném novém repertoáru. Pěvkyně skončí s mozartovskými party a opustí brzy i roli Octaviana v Straussově Růžovém kavalíru po vystoupení v blízké produkci v Metropolitní opeře. Vcelku logicky v souladu s hlasovým vývojem se bude soustřeďovat na dramatické mezzosopránové party. Záhy hodlá vystoupit jako Santuzza v Sedláku kavalírovi a Dalila v Saint-Saënsově Samsonovi a Dalile. K nim hodlá přidat Verdiho Eboli z Dona Carlose a patrně i Amneris ve Verdiho Aidě. Nevylučuje v budoucích letech ani zařazení Ortrudy nebo Kundry. V repertoáru zůstane nadále její parádní role Charlotty v Massenetově opeře. O významu rodiny a o tom, jak žít civilně jako operní hvězda, hovoří v rozhovoru Fáze přechodu, který jsme před pár dny uveřejnili v českém překladu (najdete zde ).
Operní obraz týdne
Rosalie (umělkyně většinou žádá verzi jména pouze s malými písmeny jako „rosalie“, vlastním jménem Gudrun Müller, narozena 1953) a její světelná instalace na budově hamburské opery. Malířka a scénografka, která se v posledních dvou dekádách věnuje stále častěji umění světelných inscenací, se živě zajímá o divadelní život. Při příležitosti zářijového otevření nové operní hamburské sezony a v rámci festivalu světelného umění Kunst Licht Räume instalovala světelnou barevně pulsující plastiku na skleněném plášti. K dílu samotnému, které vzniklo na zakázku vedení divadla, i k problematice světelného umění v Hamburku i přednášela.
Operní nahrávka týdne
Tate, Phyllis – The Lodger (Podnájemník). BBC Northern Orchestra, dirigent Charles Groves. Nahrávka z roku 1964, vydáno 2015. Lyrita REAM.2119. 2CD.
Anglická skladatelka Phyllis Tate (1911–1987), jedna z mála skladatelek oper, napsala celovečerní operní psychothriller, který byl uveden v premiéře v Royal Academy of Music roku 1960 (komponováno 1958–1960). Námětem je v anglo-americkém světě známá kniha (bohužel dosud nepřeložená do češtiny), inspirovaná případem Jacka Rozparovače. Ten sice vystupuje i v Bergově Lulu, ale jen jako vedlejší postava ve finále opery. Autorkou předlohy je anglická spisovatelka Marie Adelaide Belloc Lowndes (1868–1947), jejíž stejnojmenný román z roku 1913 kombinuje napětí s psychologickou motivací. Námětem díla je příběh tajemného nájemníka v zchudlém domě Buntingových na Marylebone v Londýně. Paní domu se začíná domnívat, že jde o Jacka Rozparovače, a její mučivé podezření ji pronásleduje až do jeho zatčení. Napínavý a zároveň morbidní námět několikrát posloužil jako filmová předloha. Námět poprvé zfilmoval ještě v němé éře Alfred Hitchcock v roce 1926; ten později plánoval i další (nerealizovanou) verzi v Hollywoodu.
Opera na libreto Davida Franklina obsahuje pět takřka stejně rozsáhlých rolí – nájemci George Bunting a jeho manželka Emma (bas, mezzosoprán), jejich mladičká dcera Daisy (soprán), Nájemník (vysoký baryton) a detektiv Scotland Yardu Joe Chandler (tenor). Většina opery má konverzační charakter, skladatelka se zdařile snaží přetlumočit rytmus a kadenci anglické konverzace, což ji zvukově přibližuje některým pozdějším operním dílům Benjamina Brittena. Základem posuzované nahrávky je rozhlasové vysílání BBC z 3. února 1964. Mono nahrávka vykazuje konstantní kvalitu a je doprovázena bohužel neúplným původním průvodním slovem z rozhlasové premiéry (chybí úvod). Opera je opravdu napínavá a pozornost na sebe vokálně i charakterizačně strhává především mezzosopranistka Johanna Peters jako Emma Bunting. Chvályhodná snaha menšího labelu Lyrita zpřístupnit neznámá díla z rozhlasového archivu BBC.
Kniha týdne
Hofer, Johann – Carl Goldmark. Komponist der Ringstrassenzeit. Wien, Steinbauer 2015. 288 stran, 32 vyobrazení. ISBN: 978-3-902494-72-6.
Ke stému výročí úmrtí dobově slavného skladatele vychází monografie. Právě k životu a dílu skladatele nejen opery Královna ze Sáby, ale i kdysi oblíbeného Merlina, Cvrčka u krbu nebo i operní verze Shakespearovy Zimní pohádky chyběla novodobá kritická biografie.
Ač je tato práce výjimečná mimořádným sběrem dobových kritických ohlasů z periodik celého světa, ne zcela objasňuje a zařazuje tuto skladatelskou osobnost v rámci Rakouska-Uherska i evropského hudebního života. Pečlivý autor věnuje značnou pozornost židovskému původu skladatele, ale vlastní podrobnější analýza hudebního díla i hudebního odkazu chybí.
Operní úsměvy
Když Antonín Dvořák komponoval svoji poslední operu, Armidu, byl poněkud zmaten nevalným libretem Jaroslava Vrchlického, které už nějaký čas putovalo mezi českými skladateli.
Dvořák se pozastavil nad zmínkou o koních v křižáckém táboře. Ustaraný se při nejbližší příležitosti básníka ptal: „Milý příteli, nerad bych udělal nějakou chybu, byli už tehdy koně?“
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
