Operní kukátko (19)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Týden od 7. do 13. prosince 2015. Faustovo prokletí se skvělým souborem v Paříži. Maria Agresta jako Norma. Všestranná Laura Aikin jako Elina Makropulos pod taktovkou Jakuba Hrůši. Dvojí Pád domu Usherů v San Francisku. Bel Canto s Danielle de Niese v Chicagu. Večírek u Velkého Gatsbyho v Drážďanech. Vánoční opery v Americe: Santa Claus v Dallasu a Menottiho Amahl a noční návštěvníci. České premiéry: Roberto Devereux dokončuje tudorovskou trilogii v Ostravě a připravovaná Aida v Liberci. Richard Samek v Drážďanech. Jediný výlet Ivana Rajmonta do opery. Album pokladů mozartovské interpretace – Dorothea Röschmann. Arnold Schönberg a film.

Operní kukátko

Berliozovo Fausta prokletí v Opéra Bastille
Prvotřídní obsazení vykazuje obsazení Berliozova oratoria La damnation de Faust (Fausta prokletí), dnes často uváděného ve scénické verzi, v Paříži.

Hector Berlioz: La Damnation de Faust - Opéra national de Paris 2015 (foto FB Opéra national de Paris)
Hector Berlioz: La Damnation de Faust – Opéra national de Paris 2015 (foto FB Opéra national de Paris)

Philippe Jordan diriguje a sólisty jsou mezzosopranistka Sophie Koch (Marguerite), tenoristé Jonas Kaufmann (prvních sedm představení) a Bryan Hymel (zbývající tři představení) v roli Fausta. Jejich ďábelským našeptávačem – Mefistofelem – je Bryn Terfel. Režie a scénografický rozvrh jsou dílem Alvise Hermanise. Představení ze 17. prosince 2015 bude vysíláno do sítě kin.


Norma v Théâtre des Champs-Élysées
Italská sopranistka Maria Agresta, která bude v lednu vystupovat také na koncertu v Praze, je hlavním lákadlem Belliniho Normy v jiném pařížském operním divadle.

Vincenzo Bellini: Norma - Maria Agresta - Théâtre des Champs-Élysées 2015 (foto FB Theatre des Champs-Elysees)
Vincenzo Bellini: Norma – Maria Agresta – Théâtre des Champs-Élysées 2015 (foto FB Theatre des Champs-Elysees)

Premiéra 8. prosince 2015 spojila tuto sólistku, která roli druidské velekněžky zpívala již například v Israeli Opera, Curychu a Turíně, s osvědčenou představitelkou Adalgisy – s mezzosopranistkou Soniou Ganassi. Tenorista Marco Berti je Pollionem. Nastudování je koprodukcí s divadlem v Saint-Étienne a Norimberku.


Laura Aikin jako Elina Makropulos
Americká sopranistka Laura Aikin, která s lehkostí sobě vlastní střídá party Konstance z Mozartova Únosu ze serailu s Bergovou Lulu nebo Mozartovu Vittelii s Marií v Zimmermannových Vojácích, poprvé ztělesnila Elinu Makropulos v Janáčkově Věci Makropulos na scéně Wiener Staatsoper v nedělní premiéře 13. prosince 2015 pod taktovkou Jakuba Hrůši a v režii Petera Steina.

Leoš Janáček: Věc Makropulos - Laura Aikin (Emilia Marty) - WSO 2015 (foto Michael Pöhn)
Leoš Janáček: Věc Makropulos – Laura Aikin (Emilia Marty) – WSO 2015 (foto Michael Pöhn)

Herecké schopnosti Laury Aikin ocenil i John Malkovich, s nímž vystupovala v hudebně-dramatickém představení The Infernal Comedy, které slavilo úspěch na mnoha scénách Evropy i zámoří. Jako Albert Gregor se na záskok představil Ľudovít Ludha. Opera Plus přinesla recenze z ohlasů v zahraničním tisku zde.


Pád domu Usherů jako opera
Ne každý posluchač operní hudby ví, že slavný impresionistický skladatel Claude Debussy (1861–1918) hluboce obdivoval fantaskní a tajemné dílo amerického spisovatele Edgara Allana Poea. Myšlenkou na zhudebnění jedné z jeho nejznámějších povídek se zabýval od počátku devadesátých let devatenáctého století; nejprve uvažoval o symfonii nebo symfonické básni, pak o opeře. V roce 1907 začal pracovat na polovečerní opeře Le Chute de la maison Usher (Pád domu Usherů), jejímž základem byl francouzský překlad s použitými vloženými překlady Poeovy poezie od Charlese Baudelaira. Ale jak to bývalo zvykem u Debussyho operních kompozic, skladatel měl velké problémy práci dotáhnout do konečného tvaru. Sice mu roku 1908 nabízel tehdejší ředitel Metropolitní opery v New Yorku Giulio Gatti-Casazza smlouvu na dvě krátké opery podle Poeových povídek, tou druhou měla být práce Le Diable dans le beffroi (Ďábel ve zvonici), kterou proslulý skladatel také začal skicovat, ale nedošlo k dohodě a ani k dokončení žádného z obou děl. Nicméně operní fragment Pádu domu Usherů je tak rozsáhlý, že po sběru (rukopis v Bibliothèque nationale v Paříži) a rekonstrukci materiálu umožnil provedení díla v roce 1977 nejprve v koncertní podobě a pak scénicky v Deutsche Oper.

Opera byla nejprve rekonstruována muzikologem a skladatelem Juanem Allende-Blinem. První verze rekonstrukce je i nahrána na krásné nahrávce EMI pod taktovkou George Prêtra. San Francisco Opera se rozhodla obohatit svůj repertoár o mimořádný program dvou jednoaktových oper na stejný námět. V první části večera zazní opera amerického skladatele (a také obchodníka, filantropa a jednoho z nejbohatších Američanů současnosti vůbec) Gordona Gettyho (narozen 1933) Usher House (Dům Usherů) a v druhé pak popisovaný Debussyho operní fragment v novější rekonstrukci Roberta Orledgeho. První dílo je uváděno v angličtině, druhé ve francouzštině s anglickými titulky. Inscenace je dílem i u nás známého a v Národním divadle pracujícího režiséra Davida Pountneyho a je doplněna o efektní videoprojekce (David Haneke). Dirigentem nastudování (série čtyř představení ve dnech 8.– 13. prosince), vzniklého v koprodukci s Welsh National Opera, je Lawrence Foster. Kritika chválí především amerického barytonistu Briana Mulligana, vystupujícího v obou operách jako chorobně přecitlivělý Roderick Usher, a tenora Jasona Bridgese v připsané roli básníka Poea v Gettyho opeře.

Kultovní Poeova povídka Pád domu Usherů (poprvé publikovaná roku 1839), která inspirovala mnohé tvůrce (také filmaře Jiřího Švankmajera k působivému trikovému filmu), je ostatně častým námětem amerických oper. Před Gordonem Gettym ji komponovali skladatelé Avery Claflin (1921), Clarence Loomis (1941), Morris H. Ruger (1952), Gregory Sandow (1975) a Russell Currie (A Dream within a Dream, 1984); nejznámější operní adaptací zůstává opera o dvou aktech a prologu Philipa Glasse z roku 1988, kterou v české premiéře nastudovala Státní opera Praha roku 1999 jako jeden z největších úspěchů ve svých porevolučních dějinách. Debussyho vzrušující dílo má s atmosférou Glassovy opery mnohé společné.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Související články


Napsat komentář

Reklama