Operní panorama Heleny Havlíkové (110)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 25. února do 3. března 2013

– Dvě královny koloratur – každá jiná: Sonia Prina a Olga Peretyatko
– Zatím marné čekání na spasitele v Met
– Inspirace na dny příští 
***

Dvě královny koloratur – každá jiná: Sonia Prina a Olga Peretyatko

V Praze se shodou okolností v průběhu jednoho týdne svými recitály prezentovaly dvě sólistky, jejichž doménou je koloraturní obor. V rámci výjimečného cyklu Hvězdy barokní opery ve Dvořákově síni Rudolfina vystoupila italská altistka Sonia Prina, ve Smetanově síni Obecního domu v sérii Hvězd světové opery pak ruská sopranistka Olga Peretyatko. Obě se v Praze představily poprvé. Oba koncerty byly zážitek, třebaže každá je úplně jiná a zaměřují se na jiný repertoár; mají ovšem také mnoho společného – především dokonalou hlasovou techniku a talent vtáhnout posluchače do výrazových nuancí hudby, kterou s mimořádnou muzikalitou a zaujetím dokáží zprostředkovat divákům. Sonia Prina zcela propadla barokní opeře a rolím původně psaným pro kastráty. Může si to dovolit: její rozsah sahá do hlubokých poloh altových kastrátů, s až zázračnou bravurou plynule přechází mezi hlasovými polohami do výšek a bez viditelné námahy „udýchá“ i skutečně extrémně dlouhé fráze s krkolomnými koloraturami. Dokáže i ve vražedných tempech obohatit opakovaný díl árií bohatou, avšak vkusnou ornamentikou. Zatímco Prina zpívala „mužské“ árie z oper Georga Friedricha Händela a Antonia Vivaldiho, které u nás běžně ke slyšení nejsou, Olga Peretyatko zpívala repertoár ze svého nového CD La bellezza del canto (Krása zpěvu). Vybrala si sopránové koloraturní árie vrcholného belcanta, kam tuto pěveckou techniku sto let po mistrech opery seria dovedli Gioacchino Rossini a Gaetano Donizetti. Peretyatko zabrousila ovšem i do francouzského repertoáru a bylo zřejmé, jak si „užívá“ i operetní subrety, když laškovala s publikem prostřednictvím Adély ze Straussova Netopýra. Posluchače uvedla v bouři nadšení i tím, když mezi přídavky zařadila i Rusalčinu árii o Měsíčku (kterou nahrála i na své CD). To vše zvládala s ženskou elegancí i dráždivostí nádherně nosným, oblým, lahodným hlasem, s nímž si může pohrávat v jemných záchvěvech dynamiky, a skvělou deklamací. Obsáhla výrazové polohy od koketních šibalek (Straussova Adele z Netopýra: Spiel’ich die Unschuld vom Lande a Mein Herr Marquis) přes dívky opojené svým mládím (Gounodova Julie: Je veux vivre dans le ręve) nebo zamilované bláznivě (Verdiho Gilda: Caro nome che il mio cor) či v předtuše tragického konce (Donizettiho Lucia: Regnava nel silenzio). Byla i záletně přelétavou Fiorillou z Rossiniho Turka v Itálii (Non si dà follia maggiore) nebo „dokonalou“ loutkou Olympií z Offenbachových Hoffmannových povídek.I z koncertního vystoupení bylo zřejmé, že Prina i Peretyatko jsou báječné herečky. Výraznou součástí projevu Sonii Priny byla až eruptivně tryskající energie, která vychází i z její mimiky, gest a „řeči těla“ – a tyto kvality dokázala přenést do publika, které si vedle virtuózního zpěvu podmanila i svou bezprostředností a smyslem pro humor. Navíc si velmi dobře rozuměla s dirigentem Václavem Luksem a Collegiem 1704. Jeho muzikanti i tentokrát hráli vestoje, což jejich projevu dodalo nebývalou dynamiku nejen jako empatickým doprovázečům, ale i v samostatných orchestrálních částech v dílech Leonarda Lea, Nicoly Porpory a Domenica Sarra. Název koncertu Mezi nebem a zemí odkazoval na fakt, že v době baroka byly hranice mezi církevní hudbou a operou velmi volné a skladatelé komponovali jak pro chrámy, tak pro divadla – stejně tak i kastráti vystupovali v obojím prostředí. V projevu Sonii Priny se sice poněkud (barokně) stíraly hranice mezi nebem a zemí – ve prospěch smyslné až živočišné pozemské touhy – ale radost, kterou předala publiku, byla zážitkem duchovním.Cyklus Hvězdy barokní opery se osvědčil hlavně špičkovou interpretací, promyšlenou dramaturgií a sympaticky nenápadným charizmatem svého zakladatele – dirigenta Václava Lukse. Připomeňme, že v jeho rámci se 26. března v Rudolfinu uskuteční další výjimečná hudební událost – Janovy pašije Johanna Sebastiana Bacha.

Také Olga Peretyatko uplatnila svůj herecký temperament a například pro árii Olympie si s sebou na jeviště přivedla loutku. Nicméně handicapem koncertu byl výkon zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů, která pod taktovkou Giuseppa La Malfy hrála nepřesně, zatěžkaně, usedle.

Hodnocení autorky – Sonia Prina: 90 %

Hodnocení autorky – Olga Peretyatko: 75 %

***

Zatím marné čekání na spasitele v Met

Do 26 kin napříč Českou republikou byl v sobotu 2. března přenášen z Metropolitní opery Parsifal Richarda Wagnera. Jde o novou inscenaci, která vznikla v koprodukci s Opéra National de Lyon a Canadian Opera Company. Inscenační podoba je dílem francouzsko-kanadského režiséra Françoise Girarda, který Parsifalem sice v Met debutoval, ale jinak má řadu zkušeností s filmem, divadlem i operou.Jeho uchopení Wagnera bylo sice především po výtvarné stránce výrazně zajímavější, než Lepageho monumentální „stroje“ v Ringu, ale akcent na vyprahlost, bezvýchodnost, zmar lidské civilizace se v mnohém s Wagnerovou partiturou Parsifala míjel. „Čistým bloudem“, který se po počátečním hledání své identity a poslání stane vykupitelem a strážcem svatého Grálu, v němž jsou symbolikou obtížená témata propojena mystériem Velkého pátku, se Wagner zabýval dlouho před tím, než přistoupil ke kompozici svého bilančního „rozloučení se světem“. Vyšel z eposu středověkého básníka a rytíře Wolframa von Eschenbach o Parzifalovi, který se od nevědomosti skrze soucit dopracuje k prozření.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - S.Prina (Praha 26.2.2013)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - O.Peretyatko (Praha 3.3.2013)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Wagner: Parsifal (Met New York)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Související články


Reakcí (2) “Operní panorama Heleny Havlíkové (110)

  1. Dobrý den, pouze bych rád uvedl na pravou míru, že v programu koncertu Olgy Peretyatko zazněla arie Lucie di Lammermoor z 1. jednání „Regnava nel silenzio“. Arie, kterou autorka v článku přisuzuje postavě Lucie (O luce di quest´ anima), zazněla také, je však z opery Linda di Chamounix. Děkuji.

Napsat komentář