Operní panorama Heleny Havlíkové (131)

Týden od 2. do 8. září 2013 
– Vzpomínka na Ilju Hurníka 
– Genius loci:
  Liteňský víkend nejen s Jarmilou Novotnou
  Ouvertura Dvořákovy Prahy v Lužanech 
– Akcent na děti, mládež a mladé talenty 
– Inspirace na dny příští 
***

Vzpomínka na Ilju Hurníka 

V sobotu nás opustil v nedožitých jednadevadesáti letech Ilja Hurník, osobnost vskutku renesanční s mimořádnou šíří svého působení. Koncertní publikum ho obdivovalo jako přemýšlivého klavíristu a zasvěceného interpreta jeho lašského krajana Leoše Janáčka, ale i Debussyho a francouzského impresionismu. Čtenářská obec si Ilju Hurníka oblíbila jako vtipného literáta. Častým tématem jeho povídek, pohádek, apokryfů nebo detektivek je – jak také jinak – hudba a muzikanti: je tomu tak v Trubačích z Jericha, Cestě s motýlkem, Pohádce jedné kapely, Muzikálním Sherlockovi, Jak se hraje na dveře, Od housliček po buben. Ilja Hurník uměl zaujmout i jako zasvěcený vykladač a popularizátor hudby. Opomenout nelze Hurníkovo pedagogické zaměření – je autorem půvabných instruktivních i přednesových skladbiček pro malé klavíristy, zpěváčky, houslisty i komorní soubory. Především však byl Ilja Hurník nápaditý skladatel. Jeho kompoziční styl vyrůstal z lidových intonací jeho rodného Lašska. Jeho hudba je prodchnuta vytříbeným, duchaplným humorem, smyslem pro nadsázku a pointu, citem pro formu stejně jako pro specifiku nástrojů a jejich seskupení.Měla jsem to štěstí, že jsem Ilju Hurníka znala osobně. Nejprve jako severáčkovské dítě. Býval to svátek, když mezi nás, do tohoto libereckého dětského sboru Ilja Hurník přišel, my se sesedli kolem něj u klavíru. A povídal nám nejen o svých písničkách, které jsme zpívali, ale probíral a prohrával díla slavných skladatelů a pootevíral nám tak dveře do světa „velké“ hudby. Když jsem se prozpívala do kategorie tak zvané „kozy nebeské“, jak se nám v Severáčku říkalo v teenagerském věku, tak jsme na soustředění v Letařovicích při Hurníkově návštěvě nemuseli jít spát s večerkou, ale mohli jsme zůstat, když se s nádherným humorem rozpovídal o historkách z muzikantského života. A konečně jsem měla tu čest s Iljou Hurníkem spolupracovat jako dramaturgyně opery Národního divadla, kde jsme v roce 1992 uváděli jeho operu Dáma a lupiči. Tehdy jsem už dokázala ocenit i Hurníkovu moudrost a šíři jeho rozhledu. Tuto dobu mi pak připomnělo i vydání nahrávky této opery, kterou k Hurníkovým devadesátinám připravil Radioservis. A teď si představuji, jak Ilja Hurník tam nahoře rozšafně sedí se svými muzikantskými přáteli, pokuřuje ze své oblíbené dýmky (pokud je i nebe nekuřácké, tak on má určitě výjimku) a s laskavým vtipem, někdy i břitkým postřehem glosuje naše snažení.
*** 

Genius loci

Tento slunečný zářijový víkend byl ve znamení produkcí, které nápaditě oživovaly kouzlo genia loci dvou malých českých městeček – Litně a Lužan – spjatých s velkými osobnostmi české hudby: světoznámou pěvkyní a filmovou herečkou Jarmilou Novotnou a Antonínem Dvořákem. Na zámku v Litni se konal o víkendu 6.–8. září druhý ročník Festivalu Jarmily Novotné a v kapli zámku v Lužanech se uvedení Dvořákovy Lužanské mše v den výročí jeho narozenin 8. září stalo ouverturou šestého ročník festivalu Dvořákova Praha, který pokračuje – v Praze – až do 20. září.

Liteňský víkend nejen s Jarmilou Novotnou
Jméno Jarmily Novotné (1907 Praha – 1994 New York), operní pěvkyně a filmové herečky, která Čechy a Československo proslavila po celém světě, se teprve postupně dostává do širšího povědomí – vrcholů své umělecké kariéry dosáhla v zahraničí (v letech 1935–1958 byla v angažmá v Metropolitní opeře) a poválečný režim u nás se postaral, aby informace o úspěších od třicátých let minulého století asi nejslavnější české operní pěvkyně zůstaly pod cenzurní pokličkou. Proč Festival Jarmily Novotné právě na zámku v Litni, v malé obci nedaleko Karlštejna? V roce 1931 se Jarmila Novotná provdala za majitele zdejšího panství Jiřího Daubka a Liteň se stala jejím domovem, odkud vyrážela dobývat svět. Před blížící se okupací ale rodina emigrovala do Spojených států. V roce 1947 se krátce vrátila do vlasti, ale zámek byl poničen, po únoru 1948 vyvlastněn a Novotná se vrátila do Spojených států.

Zámek s přilehlými hospodářskými budovami zůstal po éře socialismu notně zdevastován – statek s na svou dobu moderním pivovarem a lihovarem přitom proslul koncem 19. století pověstí jednoho ze „vzorných velkostatků celého království“. Liteňský zámek měl také dlouhou tradici kulturního centra, protože zde pobývala celá řada slavných umělců, hlavně generace spojená s budováním Národního divadla (Svatopluk Čech, František Ženíšek, bratři Mánesové, Josef Václav Myslbek a celá řada dalších). V době, kdy zde žila Jarmila Novotná, sem pravidelně zajížděl rodinný přítel Jan Masaryk.

Duší Festivalu Jarmily Novotné je současná spolumajitelka zámku Ivana Leidlová. Loni založila občanské sdružení Zámek Liteň a pustila se do obnovy nejen zdevastovaných staveb, ale i obnovy tradice zámku jako kulturního centra – zároveň s povznesením života obce a utužením zdejší komunitní pospolitosti. A za cíl si dala „důstojným a vhodným způsobem připomínat jméno a odkaz paní Jarmily Novotné“. Zatím se podařilo zrekonstruovat tak zvanou Čechovnu, bývalý správcovský dům s malým koncertním sálem, festival se odehrává i v parku s grottou, ve stodole nebo přímo na zámku.

Letošní druhý ročník Festivalu Jarmily Novotné se vydařil, nejen díky slunečnému zářijovému počasí. Bylo ho možné částečně sledovat i prostřednictvím stanice Český rozhlas Vltava, která přenášela sobotní i nedělní polední koncert. Ale nebylo nad přímý zážitek ze sobotního odpoledního a večerního programu. Jeho součástí byla i zasvěcená přednáška Markéty Nedvědové, která – ač teprve studentkou filmové vědy na FF MU v Brně – představila uceleně a poutavě filmovou kariéru Jarmily Novotné i s projekcemi unikátních ukázek z její filmografie.

Nejzajímavější skladbou nepříliš sourodého programu sobotního poledního koncertu byl Nový Špalíček, písňový cyklus Bohuslava Martinů, který v klavírní verzi zazněl v roce 1943 ve Spojených státech právě v interpretaci Jarmily Novotné za doprovodu Jana Masaryka. A nyní jsme si poprvé mohli poslechnout Nový Špalíček v instrumentaci Jiřího Temla.

Odpolední část festivalu byla věnována Händelově opeře Apollo a Dafné s příběhem z antické mytologie podle Ovidiových Proměn o lásce slunečního boha k nymfě, která v družině bohyně lovu a lesa Diany ovšem přísahala věrnost a čistotu. Nejprve se děti v operní dílně mohly během výtvarně-hudebního workshopu namaskovat jako postavy z této opery a podílely se i na výrobě rekvizit. Před grottou zámeckého parku se pak zapojily do „činoherně-loutkové“ verze. A když už všichni věděli, o čem opera je, v provedení souboru Musica Florea s barytonistou Tomášem Králem jako Apollonem a sopranistkou Monikou Sommerovou v roli Dafné zazněla přímo Händelova opera. Děti z Litně se do ní zapojily coby strašlivý drak, kterého bůh Apollon statečně přemůže, nebo psi Dafné, ale i rošťák Kupid, který vtipně oživil jinak jednoduchou režii tím, že trefil svým milostným šípem Apollona ne do srdce, ale do sedací části těla. Produkci přihlížela asi stovka diváků, jistě třetinu z nich tvořily předškolní děti (pro které byl zajištěn i jiný program a na dobu večerního koncertu dětský koutek s hlídáním). Třebaže nebylo tak docela jednoznačné, zda právě volba této Händelovy opery je pro takovou ope(r)n air produkci nejvhodnější, bylo zřejmé, že se podařilo naplnit jedno z poslání festivalu – Liteňští ho vzali „za svůj“.

Večer se ve stodole konal Galakoncert barokní hudby z děl Marina Maraise, Georga Friedricha Händela a Johanna Sebastiana Bacha. Zvolená dramaturgie souvisela spíše než s Jarmilou Novotnou s její vnučkou Tatianou Daubek, houslistkou, která se zaměřuje na historickou interpretaci barokní hudby a spolu s hobojistou Gonzalem Ruizem se připojila k souboru Musica Florea pod vedením Marka Štryncla. Galakoncert ovšem představil další záměr festivalu, který chce dávat příležitost mladým umělcům, z nichž nejvíce zaujala svým sytým mezzosopránem Lucie Hilscherová.

Sympaticky synergický efekt znamenalo i zapojení stanice Český rozhlas Vltava – nad rámec přímých přenosů byl už na 4. září večer zařazen pořad Pěvkyně a prezident o vztazích Jarmily Novotné s rodinou Masarykových (připravili Dita Hradecká a Pavel Kosatík); sobotní operní večer tato stanice k poctě Jarmile Novotné uvedla Verdiho Traviatu z Metropolitní opery z roku 1941 právě s Novotnou v titulní roli za řízení Ettore Panizza. A v neděli odpoledne pozvala Jana Vašatová posluchače Vltavy do Telefonotéky k povídání o Jarmile Novotné s hudebním publicistou Janem Králíkem, který se podílel na její vzpomínkové knize Byla jsem šťastná.Urna slavné pěvkyně je dnes uložena v rodinné hrobce v Litni. Václav Havel Jarmile Novotné udělil státní vyznamenání Řádu T. G. M. a od roku 1997 umělkyni připomíná busta v pražském Národním divadle. Na splácení letitého dluhu to ale nestačí – buďme rádi, že občanské sdružení Zámek Liteň památku Jarmily Novotné připomíná nejen s pietou, ale jako žijící odkaz této vlastenky a umělkyně nastupujícím generacím mladých – umělců i těch, kteří zůstanou „jen“ diváky a posluchači.

Festival má sice teprve nakročeno k tomu, aby se začlenil mezi ty výrazně profilované na bohatě zaplněné české festivalové mapě, ale věřme, že se liteňské zámecké hodiny, po letech mlčení slavnostně spuštěné první den druhého ročníku holdu Jarmile Novotné, již nikdy nezastaví.

Hodnocení autorky: 75 %

***

Ouvertura Dvořákovy Prahy v Lužanech
Zatímco Festival Jarmily Novotné svou tvář teprve hledá, Dvořákova Praha s šestým ročníkem už patří mezi zavedené akce. S novým vedením v čele s Markem Vrabcem se program Dvořákovy Prahy podařilo obohatit o nápad předsadit festivalu během víkendu kolem výročí narození Antonína Dvořáka ouverturu, která bude výletem do míst, kde Dvořák žil, tvořil nebo i odpočíval. První z takových výletů po stopách Antonína Dvořáka letos vedl do Lužan a bylo to směřování navýsost skvělé a navíc velmi vzácné: Zámek, který patří „Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových“, jak zní oficiální název Hlávkovy nadace, je dnes pro veřejnost přístupný jen výjimečně a slouží představitelům vědy a kultury, vybraným studentům vysokých škol, vedení vysokých škol, fakult a pracovišť akademie věd.V kapli zdejšího zámku, který přebudoval a kde řadu let žil Josef Hlávka, architekt, stavitel, politik, zakladatel České akademie věd a umění a významný mecenáš, zazněla poprvé v roce 1887 Dvořákova Mše D dur, op. 86, zvaná právě podle místa prvního uvedení Lužanská. Mši si Hlávka a jeho žena Zdenka, dobrá klavíristka i zpěvačka a blízká přítelkyně rodiny Dvořákových, objednali u Dvořáka k zasvěcení nově zbudované kaple. Ostatně obě manželky, Hlávkova i Dvořákova, si během premiéry pod vedením skladatele zazpívaly společně s dvanácti členy plzeňského Hlaholu sopránový a mezzosopránový part, který rozhodně není nijak snadný. A Hlávka, jak před vlastním koncertem poutavě doložil americký muzikolog David R. Beveridge, který se Dvořákem a jeho vztahy právě s rodinou Hlávkových zabývá, radil coby zkušený obchodník s rozsáhlými kontakty v této oblasti ne vždy zběhlému a společensky obratnému skladateli.

Právě síla genia loci intimního prostoru kaple lužanského zámku ještě umocnila provedení Mše tak, jak zazněla v roce 1887 s komorním sborem pouze za doprovodu maličkatých varhan na ruční pohon s lahodným zvukem. Vskutku povolaným interpretem byl Ensemble Inégal pod vedením Adama Viktory, který tuto verzi Lužanské mše právě v této kapli nahrál již v roce 2001 pro vydání na kompaktním disku. Dvořákovo duchovní poselství s dramatickou gradací v Credu, radostným zvoláním v části Sanctus a s vyústěním do tiché niterné prosby Dona nobis pacem v Agnus Dei mělo v jejich provedení hloubku a nebývalou sílu, která doznívala i ve zšeřelém parku před zámkem a nedá se na ni jen tak zapomenout.
Hodnocení autorky: 100 %

***

Akcent na děti, mládež a mladé talenty

Festival Jarmily Novotné a ten Dvořákův mají kromě nápaditého využívání genia loci a vysoké úrovně doprovodných materiálů v programových brožurách společnou i tu svou programovou linii, v níž hledají způsob, jak přiblížit vážnou hudbu dětem a mladým. V Litni se letos děti zapojovaly do vzniku a provedení opery. Během rodinného dne na Dvořákově Praze v sobotu 14. září jsou pro ně připraveny koncerty v provedení jejich vrstevníků, Kühnova dětského sboru, talentovaných mladých muzikantů, kteří již zažili kouzlo úspěchu na pódiu, ale i studentů HAMU, kteří na schodech Rudolfina zahrají ve svérázném klarinetovém aranžmá nejslavnější Dvořákovy skladby včetně Larga z Novosvětské, Slovanských tanců, Humoresky nebo Serenády pro dechové nástroje, violoncello a kontrabas. Děti si také budou moci ve výtvarné dílně vytvořit a nechat svázat z předpřipravených listů vlastní knihu o životě a díle Antonína Dvořáka – jeho vztahu k přírodě, lásce k vlakům, pobytu ve Spojených státech, cestě nahrávky Novosvětské na měsíc.

Ve svém doprovodném programu Dvořákova Praha také otevřela Klub mladých, v němž nabízí nejen slevy, ale i tak zvané setkání po potlesku, to je debatu s účinkujícími umělci vybraných koncertů na pódiu bezprostředně po skončení produkce. Už od září navíc běží po Praze streetartová guerillová kampaň, kterou připravila agentura VCCP s růžovo-černými graffitti Antonína Dvořáka a dalších velikánů klasické hudby. Minipříběhy s Antonínem Dvořákem, jak popíjí kávu servírovanou Bedřichem Smetanou se slovy „Je libo trochu Smetany?“ nebo vleče na zádech Bacha s nápisem „Bacha na Dvořáka!“, doprovázejí tuto kampaň i prostřednictvím Facebooku a YouTube. Před Rudolfinem vyroste také interaktivní „Facebooková zeď“ Classicbook, na kterou bude Dvořák dávat své posty.Cesty, jak přiblížit klasickou hudbu dětem a mladým, jak je nabízejí oba festivaly, určitě nejsou jediné. Prostřednictvím série kompaktních disků Nebojte se klasiky s profily skladatelů nebo s převyprávěním oper (Prodané nevěsty, Rusalky, Kouzelné flétny a Carmen) v kombinaci slova a hudby se o totéž snaží v poslední době také vydavatelství Českého rozhlasu Radioservis. A svět opery, baletu i divadla přibližují knihy, představení ale i televizní pořady Jiřiny Markové a Anny Novotné s ilustrátorem Jiřím Votrubou. Která z takto zaměřených aktivit se ujme, není možné předem určit a bylo by hnidopišské je odsuzovat nebo se na ně dívat spatra. Je nad jakoukoli pochybnost, že jich není nikdy dost. 

***

Inspirace na dny příští

Wolfgang Amadeus Mozart: Figarova svatba. Repríza inscenace opery Národního divadla s Adamem Plachetkou v roli Figara. Stavovské divadlo 10. října 2013 v 19.00 hodin

Claudio Monteverdi: Selva morale e spirituale. Koncert v rámci cyklu Hudební most Praha–Drážďany. Collegium 1704, Collegium Vocale 1704, dirigent Václav Luks. Kostel sv. Šimona a Judy, pátek 13. září 2013 v 19.30 hodin

Giuseppe Verdi: Rekviem. Anna Samul – soprán, Ruxandra Donose – mezzosoprán, Massimo Giordano – tenor, Jan Martiník – bas, Pražský filharmonický sbor, sbormistr Lukáš Vasilek, Česká filharmonie, dirigent Fabio Luisi. Uvedení v rámci festivalu Dvořákova Praha, katedrála sv. Víta, neděle 15. září 2013 ve 20.00 hodin
***

Festival Jarmily Novotné 2013
6.–8. září 2013 zámecký areál Liteň

www.zamekliten.cz

***

Dvořákova Praha 2013
Antonín Dvořák: Mše D dur, op. 86 „Lužanská“
Gabriela Eibenová (soprán)
Markéta Cukrová (alt)
Hasan El Dunia (tenor)
Roman Hoza (bas)
Vladimír Roubal (varhany)
Dirigent: Adam Viktora
Ensemble Inégal
9. září 2013 kaple zámku Lužany

www.dvorakovapraha.cz

Připravujeme ve spolupráci s Českým rozhlasem-Vltava
Zvukovou podobu zkrácené rozhlasové verze Operního panoramatu Heleny Havlíkové najdete zde

Foto Martin Suchánek, archiv, Dvořákova Praha