Operní panorama Heleny Havlíkové (143)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 25. listopadu do 1. prosince 2013 
– Ostravský Ernani s oporou v sólistech a hudebním nastudování
– Liberecká Rusalka mezi podzimem a zimou
– Ani Bludný Holanďan dvakrát nevstoupí do téhož moře
– Dvořákovy balady jako strhující hudební dramata
– Jděte ve jménu Páně
– Inspirace na dny příští
***

Ostravský Ernani s oporou v sólistech a hudebním nastudování

Verdiho opera Ernani patří k těm málo známým. S úspěšnou benátskou premiérou v roce 1844 patří do let Verdiho galejí, jak sám označoval své rané hektické období mezi Nabuccem a slavnou trojicí Rigoletto, Trubadúr a Traviata, kdy si připadal, že svému kompozičnímu řemeslu doslova otročí.

U nás se Ernani naposledy objevil v šedesátých letech – v Liberci (1963) a v Opavě (1966). A do svých přímých přenosů ho před rokem zařadila Met jako oslnivý pěvecký koncert pod taktovkou temperamentního Marca Armiliata v honosných kostýmech, výpravě a tradicionalistické režii Pier-Luigiho Samaritaniho. Ostravské uvedení je v každém případě dramaturgickým oživením v rámci letošního Verdiho výročí.

Opera podle tragédie Victora Huga je zasazená historicky do doby korunovace španělského krále Karla I. římsko-německým císařem Karlem V. – tedy tím císařem, který se zjevuje coby tajemný mnich svému vnukovi Donu Carlosovi v této stejnojmenné Verdiho opeře. Ovšem spíše než na tyto historické reálie se Verdi soustředil na lidské emoce: střet lásky, boje o moc, pomsty a cti, tedy na ty dnes skoro zapomenuté závazky kodexu rytířské morálky, pro který dané slovo je posvátné a za všech okolností platí. Pro mladou ženu Elvíru ztrácejí hlavu – nikoli však čest – bandita Ernani, ve skutečnosti ožebračený aragonský odpůrce španělské koruny a syn zavražděného aragonského knížete. Dokonce samotný španělský král Don Carlo, kterého okamžik korunovace dovede k velkorysému odpuštění spiklencům. A do třetice Elvířin starý strýc de Silva, který neunese pohanu, že o jeho vyvolenou soupeří další. A je to právě on, kdo v závěru ve jménu cti dovede až do konce svoji strašlivou pomstu a zničí štěstí své bývalé snoubenky s Ernanim, ke kterému se po sérii krajně nepravděpodobných dějových zvratů po třech a půl hodinách velkých árií, ansámblů a sborů opera v závěru dopracuje.

Marián Chudovský už tak zašmodrchanému ději příliš nepomohl, když své režii dodal další plán – celá inscenace začíná jako zkouška na zkušebně, na kterou s party v rukou nakráčí jakoby ještě rozespalí a otrávení sboristé v civilu, když nezpívají, pustí se do hraní karet, představitelka Elvíry spílá oblíkačkám kvůli kostýmu, o kterém je přesvědčena, že v něm vypadá tlustá, a parta kulisáků, kteří se zároveň po vojensku rozcvičují, staví pracovní scénu a rozdávají rekvizity. Představitel Ernaniho co chvíli „vypadává“ z role, když se zálibně zhlíží v zrcadle. A všemu tomu zkouškovému mumraji z postranní lóže přihlíží – v kostýmu – představitel Dona Carla. Jenže tento plán divadla na divadle se postupně vytrácí a inscenace „plíživě“ přechází ze „zkoušky“ v normální standardní nastudování v dobových kostýmech Petera Čaneckého na neutrální scéně Jaroslava Valeka s polyfunkční soustavou dvou schodišť na točně. Dovodit srozumitelně vzájemné vztahy postav, které se občas minutu od minuty promění, je bez předchozí znalosti děje obtížné, ba nemožné, na čemž má ovšem lví podíl už Verdiho partitura. Ostravská inscenace se tak může opřít především o hudební nastudování Tomáše Braunera s plným vyjádřením velké škály emocí, kterými tato Verdiho opera v přehršli árií, ansámblů i sborových scén doslova hýří. Další devízou ostravského nastudování jsou pěvecké výkony: především francouzská sopranistka Frédérique Friess má pro Elvíru dramatický i lyrický výraz s oblou plností svého technicky výborně zvládnutého hlasu. Dramatická role odbojného spiklence Ernaniho skvěle sedí Gianlukovi Zampierimu – drsnému banditovi i zamilovanému chlapovi, jehož štěstí s Elvírou nakonec trvá tak krátce. Aleš Jenis se zdá mít svým kantabilním barytonem všechny předpoklady pro part Dona Carla, při pátém představení, z něhož je psáno toto hodnocení, se však zdálo, že zpívá v indispozici. A konečně poslední z oněch tří mužů, kteří usilují o Elvíru – španělský grand de Silva přes sonorní bas Martina Gurbaľa působil chvílemi až nezúčastněně – a na starého strýce mladě. V rozsáhlých výstupech se skvěle uplatnil ostravský sbor. A při zcela vyprodaném představení bylo zřejmé, že ostravské publikum „svou“ operu ctí a obdivuje – po zásluze.

Hodnocení autorky: 75 %
***

Liberecká Rusalka mezi podzimem a zimou

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: Ernani (NDM Ostrava)

[Total: 42    Average: 2.8/5]

Vaše hodnocení - Dvořák: Rusalka (DFXŠ Liberec)

[Total: 38    Average: 2.9/5]

Vaše hodnocení - Wagner: Bludný Holanďan (SD Ústí nad Labem)

[Total: 24    Average: 2.1/5]

Vaše hodnocení - Dvořák: Vodník, Polednice, Holoubek, Zlatý kolovrat (PKF-Prague Philharmonia)

[Total: 18    Average: 4.2/5]

Vaše hodnocení - Zelenka: Missa Dei Patris (Hudební most Praha - Drážďany 2013)

[Total: 11    Average: 3.2/5]

Související články


Napsat komentář