Operní panorama Heleny Havlíkové (184)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Středověkou „rytírnu“ z anglických dějin devátého století s epizodou boje britského krále Alfréda Velikého proti Dánům, kteří vpadli do ostrovní říše, ve spojení s milostným příběhem a se šťastným vyústěním zhudebnil Dvořák zručně jako rozsáhlou operu o třech dějstvích s pěvecky náročnými „wagnerovskými“ party a velkou úlohou sboru. Celkově ve svém přístupu zdůraznil především hrdinský étos díla, který jej vedl k převaze kompaktního hutného zvuku s exponovanými žesti bez větších výrazových kontrastů. Pikantní je, že prvních sedm tónů z motivu, který Dvořák použil jako příznačný motiv pro krále Alfreda, nápadně připomíná začátek Internacionály, kterou složil Belgičan Pierre De Geyter o osmnáct let později, aniž mohl Alfreda znát. Jeden od druhého v tomto případě skutečně „opisovat“ nemohl.

Na rozdíl od jiných raných děl, která Dvořák patrně zničil, se partitura Alfreda dochovala a její čistopis je dnes uložen v Českém muzeu hudby. Za Dvořákova života opera nikdy nebyla provedena a není ani nic známo, že by se Dvořák snažil operu někomu nabízet (prý partituru ukázal Smetanovi). Po hodinové zkratce Alfreda, kterou v originální němčině odvysílal v roce 1938 Československý rozhlas pod taktovkou Georga Singera, k dosud jedinému scénickému uvedení došlo v témže roce v Olomouci v českém překladu. Koncertně pod názvem Dramatická, někdy také Tragická ouvertura bývá hrána rozsáhlá, téměř dvacetiminutová předehra k Alfredovi s příkrými kontrasty jednotlivých částí. Například u nás naposledy zahájila během letošního Pražského jara pod taktovkou Roberta Jindry v provedení zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů recitál basbarytonisty Adama Plachetky.

Pro nastudování Afreda na festivalu Dvořákova Praha se přes peripetie, které do realizace koncertního uvedení Alfreda vneslo předčasné úmrtí dirigenta Gerda Albrechta, zapáleného znalce a propagátora Dvořákových oper, podařilo najít interprety povolané pro tento operní styl i úsilí kvalitně nastudovat neznámé dílo. Německý dirigent Heiko Mathias Förster, od letošního roku šéfdirigent Janáčkovy filharmonie Ostrava, vystavěl partituru v jednolitém oblouku a zároveň v přehledné struktuře, které dal Symfonický orchestr Českého rozhlasu přesvědčivou podobu. Vyrovnanými pevnými hlasy vládli všichni protagonisté: barytonista Felix Rumpf jako anglický král Alfred i Ferdinand von Bothmer jako jeho dánský sok Harald, barytonista Jörg Sabrowski v roli podezřívavého dánského vojevůdce Gothrona a sopranistka Petra Froese v roli statečné Alfredovy snoubenky Alviny. K této čtveřici velkých rolí se výborným zvládnutím rozsáhlého partu připojil i Český filharmonický sbor Brno řízený Petrem Fialou. Na úspěchu provedení se podílel i Petr Mikuláš jako Alfredův sluha Siegward, tenorové role dánského posla a Alfredova přítele Dorseta vytvořil Tilmann Unger a v epizodní sopránové roli Alvininy družky se objevila Jarmila Baxová.První provedení bylo monumentální, plně v intencích díla, ve kterém převažuje hutná instrumentace a dramatická intenzita hrdinského výrazu – vyjadřuje odhodlání, vzdor, touhu po vítězství i chtivost po pomstě. Jak je typické pro operu záchrany, dynamická hladina se pohybuje především ve škále od forte po trojité fortissimo. Při koncertní realizaci sice nebylo nutné řešit některé náhlé dějové zvraty, které v dramaturgické stavbě díla postrádají propracovanější motivaci postav, ale při umístění orchestru na jevišti vyvstala zásadní otázka zvukové vyrovnanosti sólistů, sboru a orchestru, který by při scénickém provedení zněl z orchestřiště tlumeněji. Koncert dozajista ovlivnil i fakt, že z něj byl pořizován záznam pro vydání Alfreda na CD, na kterém budou zvukové poměry určitě vybalancovány ve prospěch vokální složky, aniž orchestr ztratí na plasticitě, která by se při dirigentově snaze utlumit jeho zvuk vůči sólistům během provedení, mohla vytratit.

V případě Alfreda zaslouží Dvořákova Praha, Český rozhlas, Akademie věd České republiky a hudební agentura Arco Diva vysoké uznání nejen za to, že se chopili nápadu uvést dosud nehranou Dvořákovu operní prvotinu, že se jim podařilo spojit své síly pro tak náročný koprodukční projekt, ale že ho společně zrealizovali v podobě, která splňuje vysoká mezinárodní kritéria. Na to, jak ve finále dopadne nahrávka, která vyjde na CD a celý projekt Alfreda završí, si sice ještě budeme muset chvíli počkat, ale již po zážitku z Rudolfina je zřejmé, že se bílé místo na mapě Dvořákovy tvorby zaplnit podařilo. Zvuková podoba důležitého východiska Dvořákova kompozičního mistrovství existuje. Že mnohé posluchače tento raný wagnerovský Dvořák překvapil natolik, že o přestávce z Rudolfina odešli, jen potvrzuje, jak dlouhou cestu prošel Dvořák při hledání svého operního stylu, který jej dovedl k Rusalce tak přesvědčivě, že právě Rusalka dnes patří k nejčastěji uváděným českým operám ve světě. Je dobře, že se světové premiéry Alfreda ujali čeští producenti – a nečekáme, jako tolikrát v minulosti třeba s Janáčkem – až to svět udělá za nás. A určitě by bylo zajímavé i scénické uvedení.

Hodnocení autorky: 90 %
***

Zlonická ouvertura
S ranými Dvořákovými skladbami má letošní Dvořákova Praha vůbec úspěch. Při festivalové ouvertuře s výletem do mimopražských míst spojených s Antonínem Dvořákem ve zcela zaplněném kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Zlonicích, kde náctiletý Dvořák hrával na housle a varhany a od místního varhaníka a učitele Antonína Liehmanna získával základy hudebního vzdělání, zazněla málokdy uváděná první Dvořákova Symfonie č. 1 c moll s podtitulem Zlonické zvony. Atmosféru genia loci podtrhlo i to, že soubor Musica Florea pod vedením Marka Štryncla hrál na nástroje, které odpovídají interpretační praxi druhé poloviny devatenáctého století s měkčím zvukem i oblejším klenutím frází.Hodnocení autorky recenze: 95 %

***
Proč Wolfgang Holzmair?
Méně průkazný zůstal v programu letošního ročníku Dvořákovy Prahy koncert Wolfganga Holzmaira. Zařazení písňového recitálu do komorní řady festivalu má přitom své výsostné oprávnění, tím spíš, že Antonín Dvořák je autorem řady kompozic tohoto žánru a jeho písní se ujímají i pěvci nejvyššího renomé. Kurátor této řady, violoncellista Jiří Bárta, k její koncepci napsal, že miluje překvapivá hudební setkání. Vystoupení právě tohoto rakouského barytonisty, kterého známe již z jeho dřívějších koncertů u nás (Pražské jaro 1993, Pražský podzim 2009, Terezínské hvězdy 2013), se však nestalo ani překvapením, ani setkáním.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Dvořák: Alfred (Dvořákova Praha 2014)

[Celkem: 3    Průměr: 5/5]

Vaše hodnocení - Festivalová ouvertura -Musica Florea (Dvořákova Praha 2014)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - W.Holzmair, R.Ryan (Dvořákova Praha 2014)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Hasse: L’Ipermestra (Festival barokních umění Český Krumlov 2014)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na