Operní panorama Heleny Havlíkové (193)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Od 18. do 30. listopadu 2014
* Festival Janáček BrnoJenůfa dvakrát jinak, a přece stejně
Jenůfa pod stolem
Jenůfa s televizním ovladačem
* Petrohradská Cecilia Bartoli
* Karina Gauvin – další fasety operního baroka
* Recyklovaný Lazebník z Met
***

Festival Janáček Brno – Jenůfa dvakrát jinak, a přece stejně
Mezinárodní festival Janáček Brno 2014 nabídl k porovnání hned dvě Janáčkovy Její pastorkyně – nejdříve se v neděli 23. listopadu v Janáčkově divadle představila opera z rakouského Štýrského Hradce, která přivezla Její pastorkyni v režii vyhlášeného německého režiséra Petera Konwitschného, a v pátek 28. listopadu v Mahenově divadle své pojetí Jenůfy předvedla opera chorvatského Národního divadla ze Záhřebu v režii chorvatského režiséra Orzena Prohiće. Obě inscenace vycházely z takzvané brněnské verze, kterou Sir Charles Mackerras s John Tyrrell připravili pro Universal Edition na základě klavírního výtahu, který v roce 1908 publikoval brněnský Klub přátel umění a do kterého Janáček zahrnul všechny dosavadní korekce. Mackerras a Tyrrell však do tohoto znění zařadili i árii Kostelničky Aj i on byl zlatohřivý, kterou přitom Janáček vyškrtnul již po prvním brněnském uvedení v roce 1904.

Už předchozí ročníky festivalu Janáček Brno ukázaly, jak přínosná je bezprostřední zkušenost se zahraničními inscenacemi, které otevírají nové otázky výkladu.
***

Jenůfa pod stolem
Jenůfa ze Štýrského Hradce budila zájem především kvůli Peteru Konwitschnému (1945), známému svým svérázným a volným zacházením s inscenovanými operami a kontroverzními, ba skandálními výklady libreta i hudby.

Konwitschny z moravské vesnice kolem roku 1900 přesunul příběh někam do první republiky. Osamělý pohorský Buryjův mlýn a jizbu Kostelničky zredukoval s výtvarníkem scény a kostýmů Johannese Leiackerem na bytelný stůl s různorodými dřevěnými židlemi a postel s naducanými peřinami, umístěné na protilehlých stranách sešikmené točny pokryté podle roční doby pro první dějství podzimním „trávníkem“, pro druhé bílým „zimním“ pokrytím a pro třetí „lánem“ jarních ocúnů. Jinak je jeviště prázdné. Ukázalo se, že se inscenátorům podařilo vyhmátnout ony podstatné atributy „stolu a lože“, mezi nimiž lidský život a partnerské vztahy probíhají. Prostor pod stolem měl navíc význam jakéhosi doupěte nebo skrýše – odtud Laca tajně šmíruje Jenůfu, nebo Jenůfa se tam uchýlí, aby se vyrovnala se smrtí Števušky.Vše ostatní ponechal Konwitschny na hereckých akcích a ostře vyhraněných charakteristikách jednotlivých postav i sboru. Stylizovanou scénu „zabydluje“ zcela konkrétními akcemi nekonečného krájení brambor Stařenkou nebo seřezávání klacku Lacou. Jenůfa ovšem vykrajuje očka brambor v šik červených šatičkách (kroje se zde už nenosí) a Stárek nabrousit křivák vůbec neumí. Scénu návratu rekrutů od odvodu, která se zvrhne ve skupinový „vesnický“ sex na návsi, kdy Jenůfa je nucena přihlížet, jak její milý Števa zcela opilý na stole kohabituje s děvečkou, pak připomíná spíše mezkalinové vize Aldouse Huxleyho než moravskou vesnici. Jenůfčin prohřešek nemanželského dítěte se tak dostává do zcela jiných společenských souvislostí.

Konwitschny, věren své pověsti nevázaného zacházení s libretem, se ovšem často dostává do zásadních rozporů s textem. Když se Števa dostaví ke Kostelničce po narození jeho synka, chová dítě v náručí a pláče nad ním. Pokud by Janáček chtěl v tomto smyslu upravit Preissové předlohu, jistě by se nerozpakoval tak učinit; jenže Janáček ctil originál, kdy Kostelnička Števovi vyčítá, že se k dítěti ani nepřiblížil.

Přes veškerou toleranci k divadelní stylizaci, jsou některé situace zcela mimo realitu – s miminkem, jakkoli je to jen loutka v povijanu, je zacházeno takovým způsobem, že by patrně bylo po smrti už předtím, než je Kostelnička hodila do díry v ledu. Je sice dojemné, že se Jenůfa snaží získat náklonnost Kostelničky k vnoučeti tím, že vkládá Števušku své bezdětné pěstounce do náručí, ale Kostelnička vzápětí Števušku ledabyle odloží na židli a přehodí šálou, aby ho schovala před Lacou.

Z Konwitschného inovací fungovaly situace, kdy Števa furiantsky po návratu z odvodu vhodí do orchestřiště hrst bankovek (Co nehrajete, vy hladoví zajíci!) nebo když doplnil Jenůfčin výstup Mamičko, mám těžkou hlavu houslistkou (Fuyu Iwaki), která je zhmotněním jejích úvah.

Hudební nastudování německého dirigenta Dirka Kaftana akcentovalo především drsnou strohost tak, že proti mohutně rozehranému orchestru neměli sólisté prakticky šanci se prosadit.

Inscenaci po všech stránkách dominoval Aleš Briscein v roli Lacy – jakkoli byl režií nucen ležet „tajně“ pod stolem nebo se tam „kočkovat“ s Jenůfou (v situaci, kdy po zjištění, že Števuška zemřel, na podobné hrátky neměla dozajista náladu). Brisceinovo pěvecké i herecké ztvárnění role bylo největším přínosem této inscenace.

Gail James byla nadrzlou Jenůfou spíše menšího a ostřejšího hlasu, která se dokáže v obtížných životních situacích orientovat pragmatičtěji, než bývá u nás zvykem. Se svým životním cílem provdat se do bohatého mlýna za svého bratrance je ochotna přihlížet, jak její opilý milý souloží na stole s děvečkou. U Janáčka žárlí kvůli „voničce“ – zde je ale konfrontována s očividnou nevěrou a přichází tím o svou lidskou důstojnost. Podobně koketní kočkování s Lacou pod stolem těsně poté, kdy se dozví, že jí zemřelo dítě, svědčilo o tom, že si je zatraceně dobře vědoma reálných možností, jak si zajistit budoucnost.

Takovou charakteristiku Jenůfy podpořilo i pojetí Števy. V podání Taylana Reinharda s útlým buffo tenorkem a korpulentní postavou připomínal všechno jiné než švarného šohaje, který Jenůfu poblouzní. Když už, tak skutečně pouze svým „půllánovým mlýnem“, kvůli kterému se na Števu děvčata smějí.

Stařenka Buryovka v podání Dunji Vejzović, která uzpívala především důležitý začátek ansámblu Každý párek, sice ve třetím dějství sedí na invalidním vozíku, ale rozhodně není zchátralá seniorka, ale s chutí, až se satirickým uchechtnutím se aktivně zapojovala do dění.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Janáček: Její pastorkyňa (Graz)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Janáček: Její pastorkyňa (Zagreb)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - C.Bartoli - St. Petersburg (Praha 24.11.2014)

[Celkem: 1    Průměr: 4/5]

Vaše hodnocení - K.Gauvin & Collegium 1704 (Collegium 1704 v Rudolfinu)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Rossini: Il barbiere di Siviglia (Met New York)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Související články


Napsat komentář

Reklama