Operní panorama Heleny Havlíkové (242)

  1. 1
  2. 2
Jak prostopášníka nezdolala ani průtrž mračen. - Káhirská husa zpívala ve zrekonstruovaném železničním depu.
Don Giovanni v Šárce (zdroj FB)

 

Jak prostopášníka nepotrestala ani průtrž mračen
Opera uprostřed lesoparku Divoké Šárky v Praze patří k začátku září už od roku 2005. Letos
byl na programu Don Giovanni Wolfganga Amadea Mozarta.

Před patnácti lety takto Jana Divišová a Renée Nachtigallová obnovily uvádění divadelních
představení v šáreckém údolí, kde ovšem na místě nynějšího palouku a lesa nad Čertovým
mlýnem naši předkové, basista Národního divadla Emil Pollert a podnikatel Antonín Fencl,
zbudovali v roce 1913 přírodní amfiteátr. Velkorysý – pro deset tisíc sedících diváků a osm
tisíc míst k stání. Provoz po přerušení během první světové války ale udrželi jen do roku
1922.

Ukázalo se, že zpočátku bláznivý nápad uvádět operu – zdarma – v zarostlém údolí se uchytil.
Zájem bývá obrovský – na představení přišlo i sedmnáct tisíc diváků. To je sedmnáctkrát
vyprodané Národní divadlo. Je zřejmé, že sem chodí i lidé, kteří by do divadla na operu nešli
– rodiny s kočárky i cupitajícími mrňaty vedle těch věkovitých o holích. Pro mnohé to je už
pravidelný výlet. Ty zkušené lze poznat podle výbavy – mají deky, karimatky, polystyrenové
kostky, stoličky, protože vědí, že budou sedět na zemi mezi kořeny na strmém svahu mezi
stromy. Letos se však ukázala jako nejdůležitější výbava pořádná pláštěnka.

Don Giovanni v Šárce (zdroj FB)

Dosud měli organizátoři štěstí a zatím nikdy nepršelo. A to Jana Divišová a Renée
Nachtigallová pokoušely počasí rozlícenými vodními živly při uvádění Rusalky nebo se
rouhaly čertem, ale tím dvořákovsky českým. Rouhání prostopášníka Giovanniho se ale
někdo tam nahoře rozhodl potrestat. Už když se Giovanni vysmíval Komturovi a v souboji ho
zabil, strhla se na chvíli taková průtrž mračen, že představení bylo na chvíli přerušeno. A
když v závěru prvního jednání svůdník a vrah Giovanni vzpurně vzýval svobodu, lilo doslova
jako z konve. Bylo obdivuhodné, jak všichni účinkující i tak zpívali a hráli s plným nasazením
– početný sbor, tanečníci, děti i kapela na Giovanniho večírku a s nimi takoví sólisté, jako
Jana Sibera v roli Donny Anny, Ester Pavlů coby Elvíra, Lenka Máčiková jako Zerlina
nebo Aleš Briscein v roli Ottavia a Martin Bárta jako Giovanni. Luděk Vele se sice coby
Leporello snažil krýt stoličkou, Aleš Briscein se pokusil využít škrabošku jako deštník a
Pavel Švingr zakrýval díru v prasklých kalhotách. Zcela marně. Během finále prvního dějství
na nich nebyla nit suchá. Diváci na tom nebyli o mnoho lépe. Tradičně vtipně zpracovaný
program v podobě obličejové masky, která se v předchozích letech dala použít místo stínítka
před sluncem, jako deštník nefungoval. Jedině Orchestr Národního divadla s dirigentem
Janem Chalupeckým byl krytý střechou na zbudovaném pódiu.

Don Giovanni v Šárce (zdroj FB)

Přístupová cesta se proměnila v rozbahněný divoký potok a obloha nad údolím definitivně
potemněla. Protože bylo zřejmé, že lijavec hned tak neskončí, organizátoři rozumně
představení ukončili. Nikdo nebrblal a lidé nadšeně tleskali. Atmosféru vzájemné vstřícnosti
vystihuje i moment, kdy si Luděk Vele, který patřil k těm několika málo lidem s povolením
zajet autem až k „divadlu“, v tom slejváku cestou zpět všiml zcela promočené postižené dívky a nabídl jí odvoz. I když se tentokrát Don Giovanni v Šárce nedohrál, bylo zřejmé, že
prostopášníka průtrž mračen vlastně nepotrestala.

V údolí Divoké Šárky se dosud uváděly pouze české opery. I když si Mozartova Dona
Giovanniho také rádi přisvojujeme, protože ho Mozart zkomponoval na objednávku pro
Stavovské divadlo a sám zde také dirigoval premiéru, jde o operu v italštině. Rozumím, že se
sólisté kvůli jednomu představení nebudou přeučovat nazpívané italské party. Organizátoři
poskytli na webu český překlad a rozdávali podrobný obsah. A jak je pro inscenace v Šárce
typické, režisérky Jana Divišová a Renée Nachtigallová se snaží rozehrát příběh tak, aby bylo
stále na co se dívat a zároveň aby byl děj už z aranžmá a herecké akce co nejsrozumitelnější.
Přesto jsem přesvědčená, že tradici v Šárce „sluší“ české opery. Hrála se tu už několikrát
Prodaná nevěsta, Rusalka, Jakobín, také Dvě vdovy, Hubička, Dalibor, Čert a Káča. V roce
2010 dokonce Libuše – závěrečné proroctví v podání Evy Urbanové mělo takovou sílu, že si
diváci i po třech hodinách nepohodlného sezení a padajícího chladného soumraku u tohoto
tableau, v divadle mnohými považovaného za nudné, vytleskali opakování. I když hudební
provedení v daných podmínkách nebylo (a objektivně ani nemůže být) dokonalé, právě tato
Libuše umocněná přírodou a celkovou atmosférou spřízněnosti pro mě byla dosud největším
zážitkem z této opery.
Věřím, že jednou najde Opera v Šárce odvahu uvést Leoše Janáčka, vždyť Liška Bystrouška
by se sem tolik hodila.

Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni
Dirigent Jan Chalupecký, režie Jana Divišová a Renée Nachtigallová, kostýmy Josef Jelínek,
choreografie Kateřina Dedková, sbormistr Pavel Vaněk.
Osoby a obsazení: Don Giovanni – Martin Bárta, Komtur – Pavel Vančura, Donna Anna –
Jana Sibera, Don Ottavio – Aleš Briscein, Donna Elvíra – Ester Pavlů, Leporello – Luděk
Vele, Masetto – Pavel Švingr, Zerlina – Lenka Máčiková.
Orchestr, sbor a balet opery Národního divadla v Praze.
Originální hudební divadlo Praha, Opera v Šárce, neděle 1. září 2019 ve 14:00 hodin.

 

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Vandal

Paní Havlíková zmínila portál OperaVision, jako dlohodobě fungující portál. Vznikl ale před cca dvěma lety převzetím portálu OperaPlatform.
Projekt OperaVision mi připadá výrazně méně zajímavý než předcházející OperaPlatform. Možná pro profesionály, zabývající se nuancemi představení, pro která ani neznám patřičná cizí slova, je přínosný. Pro laika, který si chce poslechnout hezkou operu, je málo použitelný. Opravdu mne příliš nezajímá, jak se v Estonsku porovnají s nejnovějšími trendy interpretace díla třeba Jána Cikkera. Zkrátka, po převzetí OperaPlatform OperouVision, jsme si z její produkce do diskotéky nezařadili jediné představení.
Inu, každá změna je k horšímu.

Vandal

Opravuji: Mohu doporučit Handlovu Agrippinu z The Grange Festival. :)