Operní panorama Heleny Havlíkové (245)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Dvořákova netrpělivost srdce. - Hof-Musici a Hasse přes kopírák. - Zelenka a Bach, tentokrát v motetech a responsoriích. - Inspirace na dny příští.
Král a uhlíř v Rudolfinu 19. září 2019 (foto Petra Hajská)

Dvořákova netrpělivost srdce
Na festivalu Dvořákova Praha zazněla poprvé kompletně první verze opery Král a uhlíř Antonína Dvořáka. Je přitom s podivem, že u skladatele takového významu a věhlasu, u nichž se zvědavě „pátrá“ po zdrojích jejich mistrovství, zůstaly tak dlouho neuvedené jeho první dvě opery – Alfred a Král a uhlíř. A patří téměř k povinnostem ambiciózního festivalu zaměřeného na Antonína Dvořáka, aby tyto mezery zaplnil.

Alfred, středověká rytírna na německý text se zřetelnými vlivy Wagnera a velké francouzské opery z roku 1870, byl na Dvořákově Praze koncertně uveden v roce 2014 (také Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu) a posléze i vydán na CD, nyní se festival ujal Krále a uhlíře. Provedení natáčel Český rozhlas a ze záznamu ho bude vysílat už 5. října 2019 na stanici ČRo Vltava v rámci sítě stanic sdružených do Evropské vysílací unie.

Operu Dvořák v souladu s tehdejším vyhraňováním české národní kultury považoval za nejprestižnější a pro národ nejvhodnější hudební žánr. Král a uhlíř stejně jako Alfred patří do počátečního období Dvořákovy tvorby, během něhož tento violista orchestru Prozatímního divadla v letech 1862–1871 i divák Královského zemského německého (dnes Stavovského) divadla hledal a zkoušel kompoziční postupy hlavně svých romantických současníků – především Richarda Wagnera –, ale i principy velké francouzské opery s rozměrnými scénickými tableux a rozsáhlým partem sboru jako kolektivním hrdinou. Všichni tvůrci té doby se nějak s Wagnerem museli „popasovat“ – a jak Smetana, tak Dvořák dostatečně svou tvorbou prokázali, že na rozdíl od většiny svých německých kolegů našli způsob, jak Wagnerův vliv přetavit do osobitého kompozičního jazyka.

Král a uhlíř v Rudolfinu 19. září 2019 (foto Petra Hajská)

Když si přiblížíme dobový kontext, do něhož Dvořák Alfredem i Králem a uhlířem vstupoval, tak repertoár Prozatímního divadla od roku 1862 do té doby byl velmi pestrý a reflektoval (s výjimkou Wagnera) světový operní vývoj. Z českých oper zahrnoval Škroupova Dráteníka a Švédy v Praze, operu Vladimír, bohův zvolenec a Loru Františka Zdeňka Skuherského, Templáře na Moravě, Drahomíru, Husitskou nevěstu a Blanku Karla Šebora, Blodkovu operu V studni, Bendlovu Lejlu a Břetislava, Marii Potockou Leopolda Eugena Měchury nebo Svatojanské proudy Josefa Richarda Rozkošného a Zajatou Hynka Vojáčka. Smetana měl v té době už za sebou Branibory v Čechách, Prodanou nevěstu, Dalibora a Hubičku. Ze světového operního repertoáru se zde hrál Mozart, mnoho oper Donizettiho, Belliniho, Rossiniho a Verdiho, z německé oblasti Gluck, Weber, Lortzing, Spohr, z francouzských skladatelů se objevoval vedle Offenbachových operet Gounod, Adam, Auber, Halévy a velkou francouzskou operu zastupoval také Meyerbeer (Dinorah, Hugenoti, Robert ďábel). Z Wagnerových oper však nebyla uvedena ani jediná (jako první se v Národním divadle objevil až Lohengrin v roce 1885). Wagnera ovšem v Praze uvádělo Stavovské divadlo.

Dvořák Krále a uhlíře na libreto plzeňského spisovatele a notáře Bernarda Guldenera podle obrozenecké loutkové hry Posvícení v Hudlicích vytvořil v roce 1871 jako svou druhou operu. Bylo mu třicet, komponoval už deset let, a ačkoli měl na svém skladatelském kontě dvě symfonie, violoncellový koncert A dur, čtyři smyčcové kvartety, písňový cyklus Cypřiše a dokonce operu Alfred, žádná z těchto jeho skladeb nebyla do té doby veřejně provedena. Naději na provedení tak rozměrné a komplikované partitury, do jaké se Dvořákovi Král a uhlíř rozrostl, redukovalo stísněné Prozatímní divadlo s jeho chabými možnostmi obsazení orchestru, jak ho Dvořák důvěrně znal (při kompozici opery však nezohlednil).

Král a uhlíř v Rudolfinu 19. září 2019 (foto Petra Hajská)

Dvořák operu žánrově vymezil jako komickou. Jak libreto, tak hlavně hudba má však k veselohernímu charakteru hodně daleko. Jde o wagnerovsky prokomponované dílo velkého rozsahu s předivem příznačných motivů, neklidně proměnlivou harmonií i polyfonní fakturou, komplikovanými ansámbly na různé texty v kombinaci se sbory. Robustnost hudby posiluje i hutná instrumentace a party určené dramatickým pěveckým oborům. Dvořákovi mohli být předobrazem Mistři pěvci norimberští, uvedení v Praze právě na začátku roku 1871.

Takový Dvořákův styl se vzpírá jednoduchému příběhu s archetypem dobrotivého vladaře, který se inkognito zajímá o život svých poddaných, jak ho adaptoval obrozenecký loutkář Prokop Konopásek ve své veselohře Posvícení v Hudlicích na knížete Oldřicha (a jako ho coby taškařici s vtipem, jarmarečními odrhovačkami a posvícenskou žranicí jitrnic a jelítek před pěti lety s velkým úspěchem uvedl soubor Buchty a loutky). V Dvořákově opeře je oním vladařem král Matyáš, který vládl v letech 1611–1619, nicméně tato postava v opeře nemá s historickým předobrazem habsburského panovníka pranic společného, a to ani hudebním stylem.

V opeře král Matyáš zabloudí v křivoklátských lesích a najde pohostinství u prostého uhlíře Matěje a jeho rodiny, aniž se dá poznat. Na oplátku je pozve k sobě a teprve při hostině na Pražském hradě Matěj pochopí, kdo u něj přenocoval. Košatě mnohomluvným a místy těžkopádným libretem se proplétají dva milostné páry – Matějova dcera Liduška, o kterou proti vůli rodičů usiluje uhlíř Jeník, a dvorní dáma Eva, jejímuž vztahu s křivoklátským purkrabím Jindřichem zase nepřeje král; obě dvojice samozřejmě s happyendem. To však nejsou jediné výhrady, které lze k této opeře mít, když dnes padá argument nehratelnosti a proslavily se opery i se slabšími librety.

Král a uhlíř v Rudolfinu 19. září 2019 (foto Petra Hajská)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na