Operní panorama Heleny Havlíkové (249)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

V úterý 15. října 2019 díky Polskému kulturnímu institutu ve spolupráci se Symfonickým orchestrem hl. města Prahy FOK, Polským institutem v Praze a Ministerstvem kultury a národního dědictví Polské republiky v Praze hostoval soubor Capella Cracoviensis. V kostele sv. Šimona a Judy koncertně uvedl pod vedením dirigenta a ředitelem souboru Jana Tomasze Adamuse operu Stanisława Moniuszka Halka. 

Halka Capelly Cracoviensis v kostele sv. Šimona a Judy v Praze 2019

Halka je první operou a nejznámějším dílem zakladatele polské národní opery Stanisłava Moniuszka (1819–1872), Chopinova souputníka a o pět let staršího současníka našeho Bedřicha Smetany. Letos si připomínáme dvousté výročí Moniuszkova narození. 

Libreto napsal Włodzimierz Wolski na motivy povídky Kazimierze Wojnického, inspirované polským lidovým povstáním. Prostá horalská dívka Halka je svedena šlechtickým synkem Januszem a má s ním dítě. V den jeho svatby se Zofjou, také ze šlechtických kruhů, chce Halka proniknout do zámku, aby se svému milému připomněla a získala ho pro sebe, i když ji Jontek, její vesnický přítel (který ji miluje), od toho zrazuje a varuje ji před Januszovou panskou věrolomností. Janusz Halku před svou nevěstou a svatebčany zapře a sluhové ji vyženou. Halka chce nejprve kostelík, kde se koná svatba, zapálit – Janusze ale stále miluje; odpustí mu a pomatená zoufalstvím sebevražedně skočí do řeky. 

Českou interpretační tradici Halky založil v roce 1868 ještě v Prozatímním divadle Bedřich Smetana a na českých operních scénách se objevovala hojně. Po roce 1948 byl tragický příběh venkovské dívky, svedené a posléze zapuzené šlechticem, svým apelem na boj proti sociální nerovnosti pro režimní ideology vítaný a Halku uváděla skoro všechna naše divadla (v překladu Jeleny Holečkové nebo Evy Bezděkové). Po roce 1989, již v podmínkách na politice nezávislé dramaturgie, se zatím pokusila Halku uvést dvě operní divadla, olomoucké (2002) a opavské (2004). Ani jedné z těchto inscenací se však nepodařilo najít odpověď na otázku, jak a proč dnes uvádět Halku, nesenou dobovou romantizující vlnou hledání kořenů národní hudební identity.

Koncertní uvedení souborem Capella Cracoviensis v kostele sv. Šimona a Judy tak bylo zajímavé hned ze dvou důvodů. Poprvé jsme mohli slyšet původní, pouze dvouaktovou verzi, která měla premiéru, také koncertní, v roce 1848 ve Vilniusu (v dobových souvislostech připomeňme, že Smetana dokončil svou první operu Braniboři v Čechách v roce 1863). Pro varšavské provedení v roce 1858 pak Moniuszko Halku rozšířil do čtyř dějství – tak se dnes hraje nejčastěji. 

Druhým důvodem byla zvědavost na Capellu Cracoviensis, která patří v Polsku k významným souborům staré hudby s přesahem do romantismu. Jejím krédem je historicky poučená interpretace; soubor avizoval, že hraje Halku na dobové nástroje. Ukázalo se ale, že to platilo hlavně u dřevěných dechových nástrojů ještě s jednoduchou mechanikou, housle měly kovové struny, které se v té době už používaly. Nicméně je otázka, nakolik se v roce 1848 už používalo u smyčcových nástrojů běžně vibrato, jak ho hráči Capelly Cracoviensis aplikovali nikoli jako ozdobu, ale jako standardní způsob hry.

Provedení řídil Jan Tomasz Adamus, dirigent, varhaník, cembalista a více než deset let generální a umělecký ředitel Capelly Cracoviensis. Handicapem provedení byla volba prostoru pro pražský koncert – kostel sv. Šimona a Judy se svou skutečně kostelní akustikou nebyl pro světskou operu vhodný, a to i z hlediska zvukové vyrovnanosti, ale také kvůli umístění sboru pod pódiem, za dirigentovými zády, takže vázla souhra. 

Halka Capelly Cracoviensis v kostele sv. Šimona a Judy v Praze 2019

Koncertu dominoval výkon Natalie Rubiś. I u nás víme, jak se tato polská sopranistka excelentně pohybuje v oblasti staré hudby, když se letos zaskvěla se souborem Czech Ensemble Baroque v Händelově Saulovi na Hudebním festivalu Znojmo a opakovaně spolupracovala také s naším Collegiem 1704. Zaujala ovšem i jako romantická Halka. Jako jediná zpívala svůj part zpaměti a vyjádřila celou škálu citů důvěřivé dívky, svedené a zapuzené šlechticem Januszem, s nímž má dítě. Ostatní sólisté, ale i početně dosti skrovně obsazený sbor Natalii Rubiś spíše jen sekundovali. Výraznější než matný Janusz barytonisty Sebastiana Szumského byl Jontek tenoristy e; ani na malý prostor role Januszovy nevěsty Zofie sopranistka Michalina Bienkiewicz pěvecky plně nestačila. 

Jakkoli nadále zůstává otázka, nakolik se Halka v současnosti výrazněji prosadí mimo Polsko, největším přínosem večera tak byla samotná příležitost zhlédnout alespoň koncertní provedení původní dvouaktové verze Halky.

Hodnocení autorkou recenze 70 %

Stanisłav Moniuszko: Halka
Dirigent Jan Tomasz Adamus. Capella Cracoviensis, sbor a orchestr historických nástrojů.

Osoby a obsazení: Halka – Natalia Rubiś, Zofia – Michalina Bienkiewicz, Jontek – Przemysław Borys, Janusz – Sebastian Szumski, Družba – Marek Opaska, Číšník – Przemyslaw Balka.

Praha, kostel sv. Šimona a Judy, 15. října 2019.

 

Zeffirelliho stále vzorová Turandot z MET

Newyorská Metropolitní opera zahájila novou sezonu přenosů do kin Turandot Giacoma Pucciniho v nestárnoucí režii Franca Zeffirelliho, tentokrát v hudebním nastudování hudebního ředitele MET, dirigenta Yannicka Nézet-Séguina.

Turandot je Pucciniho osudová opera; zemřel v roce 1924 před dokončením finále této podivuhodné pohádky ze sbírky Tisíce a jedné noci a operu dokončil jeho žák Franco Alfano. Premiéru v La Scale měla v roce 1926. Puccini se na Turandot pečlivě připravoval studiem čínské hudby a kultury; v hudbě se přibližuje čínské tónové tradici a odpovídá jí i doplnění orchestru o (hlavně bicí) čínské nástroje. 

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat