Operní panorama Heleny Havlíkové (257)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
V Liberci si Bystrouška čte v Orwellovi. - Inspirace na dny příští.
Příhody lišky Bystroušky (foto Karel Kašák)

V Liberci si Bystrouška čte v Orwellovi

Liberecké Divadlo F. X. Šaldy uvedlo premiéru opery Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky v hudebním nastudování Martina Doubravského a v režii Lindy Keprtové. Inscenaci na informačních materiálech divadla provází v případě opery, považované za dětskou nebo rodinnou, poněkud překvapivé varování, že je vhodná až od dvanácti let. 

Příhody lišky Bystroušky jsou v celosvětovém srovnání unikátní operou. Vznikla podle – dnes bychom řekli „komiksového“ – obrázkového seriálu kreseb malíře Stanislava Lolka s texty Rudolfa Těsnohlídka, který od roku 1920 vycházel v Lidových novinách. Zaujal a inspiroval Leoše Janáčka natolik, že vycítil v příběhu lišky a revírníka hluboké podobenství o životě a přírodě. Téma zpracoval pohledem sedmdesátiletého muže s pozdním milostným vzplanutím i se smířlivým a laskavým vhledem do řádu světa v jeho úplnosti mystéria kruhu rození a smrti, projasněných i temnějších stránek. 

Příhody lišky Bystroušky se staly, podobně jako Její pastorkyňa, Káťa Kabanová, Věc Makropulos nebo Z mrtvého domu, stálou součástí repertoáru domácích i světových operních divadel. Zatímco u nás inscenační tradice, nastavená jak brněnskou premiérou v roce 1924, tak následující pražskou v Národním divadle (1925, dirigent Otakar Ostrčil, režie Ferdinand Pujman, scéna Josef Čapek), mívá povahu „inscenace pro celou rodinu“, na světových scénách se s podobou Bystroušky nakládá velmi volně, někdy až příliš.

V libereckém Divadle F. X. Šaldy byly Příhody lišky Bystroušky dosud uvedeny zatím jen čtyřikrát (1960, 1973, 1989, 2003). Inscenátoři nejnovějšího nastudování v čele s dirigentem Martinem Doubravským (nar. 1968), šéfem souboru opery, a režisérkou (a současně dramaturgyní divadla) Lindou Keprtovou (nar. 1983) se rozhodli své pojetí „oprostit od inscenačních nánosů“ a Janáčkův osobitý pohled zralého muže aktualizovat svou reflexí této opery a svým vnímáním jejího podobenství o životě. Rozhodli se svět zvířat „zcivilnit“ – kostýmy (Tomáš Kypta) zvířat nemají „ouška a ocásky“ a janáčkovská velkolepost přírody s barvitou proměnlivostí ročních dob je na scéně Michala Syrového zastoupena jen uschlým pahýlem stromu bez listí za retro-gaučem s pelestmi z lesklých chromovaných tyčí. Občas padá podzimní listí. Jeviště je pak už „zabydleno“ jen kovovou konstrukcí malé nachýlené točny. Scény v Páskovic hospodě doplňuje slunečník s tabulkou na zapisování čárek za piva, které se tu popíjí přímo z lahví chlazených v plechovém lavoru. Scénu uzavírá velký kruhový průhled v zadním horizontu, v jehož fokusu se zhmotňují některé představy postav a atmosféra situací, ale když zmizí, proměňuje se v jakousi „černou díru“, která vnáší do vyznění inscenace až výhružnou děsivost, inscenátory nejspíš takto nezamýšlenou. 

Z mnohovrstevnaté Janáčkovy opery Linda Keprtová akcentovala dvě hlavní témata, která zpracovala s důsledností sobě vlastní – rebelii proti řádu a různé podoby milostných vztahů.

Téma revolty, kdy „nové soupeří se starým a každá z bytostí bojuje za možnost svobodného myšlení“, jak se lze dočíst v textu k inscenaci, nastolují už kostýmy obou liščích protagonistů. V optice inscenátorů je Bystrouška (Lívia Obručník Vénosová) mladá rockerka v martenskách a zrzavých mini koktejlkách. O odstranění starých řádů a stvoření nového světa poučuje vyfintěné slepičí dámičky na bedně reproduktoru a stejně energicky vyvlastní příbytek Jezevce (Josef Kovačič) v pruhovaném županu s papalášskými řády na hrudi, jehož ideová zaostalost je prezentována bustou Zdeňka Nejedlého. Progresivní Bystrouška kontruje bustou Janáčka a její knihovnička, jen co se naučila číst podle Slabikáře, je sestavena vskutku svérázně: obsahuje Orwellovu Farmu zvířat, Reflex a Čapkovu Věc Makropulos (snad jako připomínku úvah o nesmrtelnosti s autobiografickou nápovědí po Bystroušce následující Janáčkovy opery). 

Lišák Zlatohřbítek (Alžběta Vomáčková) s přimalovaným knírkem v narezlém sáčku a hip hop kalhotách s nízkým sedem a ležérně uvázanou kravatou sice dle libreta nabídne Bystroušce cigáro i králíka, ale nakonec se na rande přihrne s vegetariánským košem jablek. Tváří se jak suverén, ale pohled na Bystroušku jen v osušce s ním doslova třískne o zem. O svou početnou rodinu se „akčně“ porve s frajerským Haraštou (Csaba Kotlár), než ho Bystrouška vlastním tělem zachrání před smrtící ranou z pistole (sic), kterou uhoněný Harašta nakonec vytáhne schovanou zpoza kalhot. 

Příhody lišky Bystroušky (foto Karel Kašák)

Jinou podobu až surově klackovité revolty akcentovala Keprtová v postavách revírníkových vnuků Frantíka a Pepíka jako dvou spratků, kteří se tajně učí kouřit, přilepí na zadek Bystroušky terč, trefují se do něj vzduchovkou a mučí i dobráckého stárnoucího „intelektuála“ Lapáka. 

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat