Operní panorama Heleny Havlíkové (263)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
V Plzni Carmen „učesali“. - Návraty Butterfly a Traviaty do Státní opery. - Co s Mozartovými narozeninami?
G. Bizet: Carmen – Václava Krejčí Housková, Paolo Lardizzone – DJKT Plzeň 2020 (foto Martina Root)

V Plzni Carmen „učesali“
Na Nové scéně Divadla J. K. Tyla v Plzni se 25. ledna 2020 uskutečnila premiéra opery Georgese Bizeta Carmen, v hudebním nastudování Jiřího Štrunce, v režii Martina Otavy, na scéně Lukáše Kuchinky, v kostýmech Dany Haklové a světelném designu Antonína Pflegera. Choreografie Nelly Danko, sbormistr Jakub Zicha, dramaturgie Zbyněk Brabec.

Po dvanácti letech tak má Plzeň novou inscenaci, tentokrát v režii ředitele divadla Martina Otavy, která vystřídala Carmen v režii tehdejšího ředitele Jana Buriana; hudební nastudování je v obou případech dílem Jiřího Štrunce. Hlavním problémem i v tomto případě zůstala nevyhovující akustika Nové scény, kterou zatím různé úpravy nevylepšily. Právě strhující hudební bohatost Carmen je přitom alfou a omegou smyslu jejího uvádění. Pokud platí, že vedení plzeňského divadla chce nadále i v tomto nevyhovujícím prostoru tvrdošíjně zkoušet uvádění operních titulů mimo historickou budovu Velkého divadla, pak výběr právě Carmen pro Novou scénu vhodnou volbou nebyl.

Z hlediska mnoha verzí a úprav Carmen (připomeňme, že Bizet zemřel tři měsíce po premiéře v roce 1875) v Plzni sáhli po té nejčastěji uváděné s dokomponovanými recitativy Ernesta Guirauda místo původní mluvené prózy. Jiří Štrunc jí dal švih, až tak, že sbor ne vždy stíhal, ale práci s dynamikou eliminovala pro operu nevyhovující suchá akustika.

G. Bizet: Carmen – DJKT Plzeň 2020 (foto Martina Root)

Libretisté příběh, který má oporu v reálných událostech, situovali do španělské Sevilly a okolí kolem roku 1830. Jakkoliv Bizet sám ve Španělsku nikdy nebyl, podařilo se mu svou představu o něm zprostředkovat natolik silně, že Carmen je skoro synonymem nejen opery, ale i Španělska. Tomuto dobovému ukotvení se ale soudobí režiséři vyhýbají jako čert kříži a snaží se do Carmen protlačit své vidění světa, často za každou cenu – a tak jsme mohli vidět Dona Josého podrobeného na popud Micaëly psychoterapii, verzi přesazenou mezi pašeráky na soudobé mexicko-americké hranici nebo třeba v Brně (v režii šéfa plzeňské opery Tomáše Pilaře) do období diktatury generála Franca. Tyto „aktualizační“ obsese režiséři zdůvodňují malou věrohodností původního příběhu a nutností převyprávět ho věrohodněji pro současné publikum.

Takovému nutkání k aktualizacím Martin Otava se svým inscenačním týmem nepodlehl: „Jako režisér nevytvářím novátorské pohledy na inscenace za každou cenu. Chci pro diváky připravit operu o radosti, živelné energii, lásce a zoufalé vášni. O touze nespoutané svobody v tom dobrém i zlém.“ Ale jeho pojetí na scéně Lukáše Kuchinky a v kostýmech Dany Haklové je příliš jednoduchou a nepříliš zajímavou ilustrací míst děje: náměstí v Seville před tabákovou továrnou je ztvárněno jako rozlehlé schodiště přes celou scénu s funkční kašnou, „krčmě“ dominuje velký stůl, scény „v horách“ s průrvou mezi skalami na zadním horizontu osvětluje srpek měsíce a koridu zastupuje obrovitá býčí hlava na pozadí orientálního vzoru mřížoví. I když jsou sevillské scény zality plným světlem, atmosféra Andalusie z nich nesálá a už vůbec ne erotické napětí mezi muži a tabákovými dělnicemi. Vztah Carmen k mužům se redukuje na jejich odstrkávání a afektovaně pohrdlivý smích. A choreografie Nelly Danko působí jen jako dobře secvičené taneční scénky.

G. Bizet: Carmen – DJKT Plzeň 2020 (foto Martina Root)

Paolo Lardizzone sice hlasově roli Dona Josého zvládá spolehlivě, ale působil vlastně pořád stejně – ať jako poslušný syn a voják nebo bezhlavě zamilovaný muž, který žije uprostřed kriminálního podsvětí a své bezvýchodné zoufalství nakonec zakončí vraždou ženy, po níž stále touží, ale nedokáže si ji udržet. Také mezzosopranistka Václava Krejčí Housková dnes patří k osvědčeným sólistkám, ale v jejím pěvecky kultivovaném projevu Carmen postrádala to hlavní – uvěřitelnou impulzivní nespoutanost, „cikánský“ temperament a hlavně smyslnou vášnivost ženy, které muži propadají. Ivana Veberová už není onou lyrickou dojemnou Micaëlou jako v inscenaci před dvanácti lety. A pojedu se podívat, jak tuto roli zvládne Doubravka Součková, kterou považuji za jeden z mimořádných sopránových talentů poslední doby – při premiéře Carmen ho mohla poodkrýt jen jako Frasquita. Zklamáním byl pro mě výkon dalšího talentovaného sólisty, Csaby Kotlára. Ačkoli se zdá být pro roli Escamilla typově ideální, pěvecky je pro něj tento part příliš nízko a stereotyp vyskakování na stůl v krčmě nestačil na charisma toreadora.

Celkově byla inscenace Carmen taková úhledně nažehlená, „učesaná“ a nepříliš nápaditá.

Hodnocení autorkou recenze 60 %

Georges Bizet: Carmen (recitativy Ernest Guiraud)
Hudební nastudování a dirigent Jiří Štrunc, režie Martin Otava, scéna Lukáš Kuchinka, kostýmy Dana Haklová, choreografie Nelly Danko, choreografie soubojových scén Karel Basák, světelný design Antonín Pfleger, dramaturgie Zbyněk Brabec, sbormistr Jakub Zicha.

Osoby a obsazení: Carmen – Jana Foff Tetourová / Nina Gracheva / Václava Krejčí Housková, Don José – Phiippe Castagner / Paolo Lardizzone, Micaëla – Megan Barrera / Doubravka Součová / Ivana Veberová, Escamillo – Csaba Kotlár / Jiří Rajniš ml., Zuniga – Jan Hnyk / Jevhen Šokalo, Frasquita – Radka Sehnoutková / Doubravka Součková, Mercédès – Ivana Klimentová / Jana Piorecká, Remendado – Amir Khan / Tomáš Kořínek, Dancairo – Jakub Hliněnský / Daniel Kfelíř, Moralès – Jakub Hliněnský / Jiří Kubík.
Sbor opery DJKT, Kajetán – dětský sbor opery DJKT, Balet DJKT.
Divadlo J. K. Tyla v Plzni, premiéra 25. ledna 2020 na Nové scéně (premiérové obsazení vyznačeno tučně).

G. Puccini Madama Butterfly – Státní opera 2020 (foto Patrik Borecký)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat