Operní panorama Heleny Havlíkové (298) – Rusalka v Bruselu šlapala chodník

  1. 1
  2. 2
  3. 3
V časech koronavirové restrikce se zavřenými divadly i koncertními sály pokračuji v seriálu záznamů zahraničních inscenací českých oper nebo s českými umělci opět „Rusalkou“ Antonína Dvořáka. Tentokrát inscenací z bruselského Théâtre de la Monnaie. Z výkladů příběhu o nešťastně zamilované vodní víle zrazené lidským světem se připojuje k těm nejprovokativnějším. V současné škále režijních přístupů k opeře patří k nejtypičtějšímu příkladu koncepce, v níž původní partitura tvoří pouze východisko pro volný proud režijních asociací na témata inscenované opery. Rusalka se podle Kvapilova libreta odehrává v pohádce, a tak nejrůznějšími psychologickými školami ovlivněné režiséry svádí k popuštění uzdy vlastní fantazii, protože se domnívají, že „pravidla“ pohádky to umožňují, ba takový postup opravňují.

A. Dvořák: Rusalka – La Monnaie – režie Stefan Herheim (foto S. Forthomme)

Po tradiční pohádkové interpretaci, kterou na zelenomodrých vlnách uprostřed pletiva z prutů zvolili v jihoamerickém Buenos Aires (viz 296. Operní panorama), a madridském výkladu Rusalky jako zraněné baletky, která se touží vrátit k taneční kariéře a vymanit se z upadající rodinné divadelní společnosti (viz 297. Operní panorama), jsem vybrala inscenaci v hudebním nastudování Ádáma Fischera a v režii Stefana Herheima v La Monnaie jako drsnou kombinaci psychologického thrilleru, hledání identity, hororu a detektivky s nečekaným vrahem.

Bruselská inscenace je sice starší, premiéru měla v La Monnaie v roce 2008, nicméně vyvolala a stále vyvolává prudké kontroverzní reakce. Prošla v různých obsazeních Štyrským Hradcem (2009), drážďanskou Semperovou operou, kde ji dirigoval Tomáš Netopil (2010), i francouzským Lyonem (2014). Záznam je z druhé série nasazení této inscenace v La Monnaie v roce 2012 a je k dispozici na DVD nebo na Medici.tv. Do našeho seriálu se hodí i tím, že roli Prince vytvořil tenorista Pavel Černoch – a uplatnil se skvěle ve výborné sestavě sólistů v čele s Vodíkem basbarytonisty Willarda Whitea. Tento na Jamajce narozený britský basbarytonista tmavé pleti potvrdil, že je zpěvák světového formátu – a také výborný herec, což bylo v této roli pro Herheimovu koncepci klíčové. Rusalku ztvárnila řecká sopranistka Myrtò Papatanasiu. Oproti obvyklému lyrickému zvárnění postavy nešťastně zamilované vodní víly působí její zpěv syrověji, čímž ovšem naplnila režisérův záměr. Stejně jako představitelky Ježibaby a Cizí kněžny: německou sólistku Renée Morloc s dramatickým temným altem známe u nás z jejích vystoupení v Prstenu Nibelungově v pražském Národním divadle (na významných operních scénách vytvořila mj. také Kabanichu, Herodiadu, Klytaimnestru, Amneris či Ulriku) a švédská sopranistka Annalena Persson se u nás v roce 2016 představila v titulní roli Emilie Marty v brněnském nastudování.

A. Dvořák: Rusalka – La Monnaie – režie Stefan Herheim (foto S. Forthomme)

Norský, v Německu usazený režisér Stefan Herheim (*1970) vedle operní režie u Götze Friedricha na Vysoké škole hudby a divadla v Hamburku (1994-1999) studoval i hru na violoncello a hudební stánku díla (na rozdíl od mnohých režisérů) respektuje – ovšem svým způsobem. V počátcích své režijní kariéry založil operní loutkové divadlo, se kterým putoval po Norsku.

Pak začal působit převážně v Německu a v Rakousku a upoutal na sebe pozornost netradičními režijními výklady hlavně Wagnerových oper (Zlato Rýna v Rize / 2006, Parisfal v Bayreuthu / 2008, Lohengrin v berlínské Německé opeře / 2009, Tannhäuser v Linci / 2001 a v Norské národní opeře / 2010, Mistři pěvci norimberští v Salzburku / 2013). Svými režiemi provokoval i ve Vídeňské státní opeře (Madam Butterfly / 2004), v Amsterdamu (Evžen Oněgin / 2011 a Piková dáma / 2016), Kodani (Lulu / 2010),  na Velikonočních hrách v Salcburku (Salome / 2011), v londýnské Královské opeře (Sicilské nešpory / 2013), na festivalu v Bregenz (Hoffmannovy povídky / 2015), v Hamburku (Figarova svatba / 2015), v Düsseldorfu (Vojcek / 2017), nebo na festivalu v Glyndebourne (Pelléas a Mélisanda / 2018). Jeho inscenace často vznikají v koprodukcích a přebírají je pak i další divadla. Časopis Opernwelt ho dokonce třikrát označil za režiséra roku – za Dona Giovanniho v Essenu (2007), za Parsifala v Bayreuthu (2008) a Růžového kavalíra ve Stuttgartu (2009). Od sezony 2022/2023 převezme vedení Theater an der Wien. Pro uvedení celé tetralogie Wagnerova Prstenu Nibelungova si ho nyní vybrala Německá opera Berlín – kvůli koronavirovým zákazům bylo Zlato Rýna přesunuto z letošního jara na následující sezonu a v září byla zatím uvedena Valkýra.

A. Dvořák: Rusalka – La Monnaie – režie Stefan Herheim (foto S. Forthomme)

V případě Rusalky Stefana Herheima a jeho názorově spřízněných nejčastějších spolupracovníků – Heike Scheele (scéna), Gesine Völlm (kostýmy) a Wolfgang Göbbel (světelný design) – je hned od začátku zřejmé, že to nebude žádná dvořákovsko-kvapilovská lyrická „idylka“. Namísto tradičního lesního palouku u jezera a zámku ji inscenátoři přenesli do kulis dnešního města, realisticky propracovaných do nejmenších detailů, jak je při sledování inscenace ze záznamu umocňuje ještě snímání kamer.

Na jevišti vystavěli „opravdové“ náměstíčko s křižovatkou ulic historické zástavby. Levou stranu lemuje prosklený bar a neonový nápis se mění podle denní doby ze Solaris na Lunatic, vedle něj stojí „solidní“ měšťanský dům, s jehož výstavností kontrastuje v přízemí vstup do metra se  stěnami počmáranými graffitti. Ulice pokračuje průčelím kostela. Protější nároží tvoří dům – v přízemí je výloha obchodu, v patře byt s balkonem, ke kterému zasahují větve smuteční vrby.

A. Dvořák: Rusalka – La Monnaie – režie Stefan Herheim (foto S. Forthomme)

Když se zvedne opona, slyšíme hluk města a hustý déšť: je chladný mlhavý podvečer, lije a lidé spěchají sem a tam. U vchodu do metra má svůj rajón uválená bezdomovkyně ve špinavých hadrech s nákupním vozíkem, ve kterém má své živobytí. Snaží se prodávat zvadlé kytky a bez skrupulí okrade slepce. Na kunčafty tu vyzývavě čeká mladá blonďatá prostitutka nižší cenové skupiny ve stříbřitém sexy oblečku. Z balkonu vyhlíží s čím dál netrpělivější naštvaností středostavovská hausfrau v bílé krajkové zástěře a červeném svetříku přes červené šaty, než přijde domů manžel. Ten konečně vyjde z metra – stárnoucí úředník v baloňáku, vzorném obleku s kravatou a s aktovkou. Vyndává z aktovky klíče, jenže mu spadnou na zem, a když je sbírá a namáhavě se zvedá z předklonu, s prvními takty předehry se začnou dít věci. Od vnucující se bezdomovkyně koupí kytku, prostitutce, která se ho snaží sbalit, vrazí takovou facku, až upadne na mokrý chodník. To je na manželku příliš a před mužem přibouchne dveře.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


2.3 3 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments