Operní panorama Heleny Havlíkové (339) – Jihočeský Oněgin, Lisette Oropesa a Rusalka v televizi

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
V nejnovějším Operním panoramatu se Helena Havlíková zaměřila na tři nedávné události z operního světa – premiéru Evžena Oněgina v Jihočeském divadle, pražské operní gala americké hvězdy Lisette Oropesy a záznam liteňské multimediální Rusalky v parku, který na konci září vysílala Česká televize.

P. I. Čajkovskij: Evnžen Oněgin - Barbora Řeřichová - Jihočeské divadlo 2021 (foto Petr Zikmund)
P. I. Čajkovskij: Evnžen Oněgin – Barbora Řeřichová – Jihočeské divadlo 2021 (foto Petr Zikmund)

Oněginův idol z obrazu

Opera Jihočeského divadla je další soubor, který dohání zmeškané premiéry loňské lockdownové sezony. Novým titulem budějovického repertoáru je Evžen Oněgin Petra Iljiče Čajkovského v hudebním nastudování Martina Peschíka a v režii Lubora Cukra. Vznikla kontroverzní inscenace, která už podle ohlasu premiérového publika vyvolala velmi rozdílné reakce od nadšeného přijetí po zásadní odmítnutí – zejména po režijní stránce.

Trend režijních extravagancí posledních desetiletí pochopitelně zasáhl i Evžena Oněgina. A je dnes spíše pravidlem, že se opera na libreto podle Puškinova románu ve verších neodehrává v ruské venkovské usedlosti nebo v honosném sále petrohradské šlechty ve 20. letech 19. století a zejména scénografie inscenací se dostává do rozporu s reáliemi v textu libreta. Tak třeba dnes už legendární inscenace režiséra Dmitrije Čerňakova, která narazila před dvaceti lety v Moskvě na prudký odpor a Čerňakov s ní pak dobyl Evropu, se celá odehrává v neurčitém čase kolem oválného stolu v jídelně při jakési rodinné oslavě. Nebo inscenace Barrieho Koskyho v Komické opeře s kongeniální Asmik Grigorian jako Taťánou (a Alešem Brisceinem jako Lenským) se celá odehrává během pikniku na mýtině uprostřed lesa. A u nás se Lubor Cukr profiluje jako režisér, který sdílí trend zasazování oper do nových kontextů. Připomeňme, jaký poprask vyvolala v Opavě jeho inscenace Weberova Čarostřelce v psychiatrické ordinaci Sigmunda Freuda jako případu otcem zneužívané dcery – Agáty.

Čajkovského Oněgina Lubor Cukr se scénografem a autorem kostýmů Davidem Janoškem zasadil do prostoru soudobé ruské umělecké galerie, jejíž majitelkou je starodávná kněžna Gremina, jak hraběnka vystřižená z Pikové dámy – v černém, o hůlce, s přísnými gesty, obličejem zakrytým krajkou splývající z lemu klobouku. Larina je zde kurátorkou a s přípravou vernisáže jí pomáhá Filipjevna (v opeře chůva), své vystoupení si zkouší sbor a rozcvičuje se balet, televizní štáb se připravuje natočit reportáž. Larininy dcery se ale do finišujících příprav příliš nehrnou – Taťána se v usedlém pleteném svetru, plizované sukni a s neslušivými brýlemi hrbí nad knihou, a rozjívená Olga si užívá, že je středem pozornosti a objektem zájmu i jiných mužů, než je bohém Lenskij. Tomu ovšem zatím dává jednoznačně přednost a vzájemně si projevují náklonnost tak intenzivně, až pohorší Larinu, která je od sebe odežene. Jedním z návštěvníků galerie je Oněgin, uhranutý portrétem černovlasé dívky v červených šatech, zatímco ostatní se na vernisáži spíše zviditelňují jako na společenské události a umění je vlastně ani nezajímá.

P. I. Čajkovskij: Evnžen Oněgin - Jihočeské divadlo 2021 (foto Petr Zikmund)
P. I. Čajkovskij: Evnžen Oněgin – Jihočeské divadlo 2021 (foto Petr Zikmund)

Slavná Taťánina dopisová scéna se z této situace vyvine docela logicky: vernisáž skončila, ochranka s baterkou kontroluje galerii a v setmělém sále osamí Filipjevna chlácholící rozrušenou Taťána. Ta se touží stát onou dívkou z obrazu, do kterého se tak zahleděl Oněgin. A sopranistka Barbora Řeřichová vyjádřila Taťáninu erupci citů a její emoční zmatek strhujícím způsobem.

Vzhledem k tomu, že celá inscenace zůstává umístěná v prostoru galerie, ve které se mění jen exponáty, začne se však princip eventu, který se zde koná, opakovat. Ve druhém dějství se zde koná oslava Taťániných narozenin, na nichž je hlavním bodem programu vystoupení transvestity Triqueta (Lukáš Randák), který zazpívá svůj hit na mikrofon a Taťánu obdaruje svým cédéčkem. Do toho Olga vesele koketuje s Oněginem, což naštve Lenského, a oba muži se začnou prát. Pro jejich střet se dominantním výstavním objektem v galerii stává mohutný černý strom vyvrácený z kořenů, jako situace, ve které se všichni ocitli a která dostává podobu iracionálního šklebu, s nímž kontrastuje upřímná bilanční árie Lenského v podání tenoristy Petera Malého.

Během petrohradského bálu, který se v budějovické inscenaci také odehrává v galerii, však naplno vyvstávají otazníky nad Cukrovou koncepcí: mezi hosty dost bujarého večírku je i Olga, která se mezi tím vdala za jednoho ze svých dříve odmítaných ctitelů. A ke slovu se dostává vnuk staré hraběnky, ze kterého se vyklube Gremin. Těžko mu však uvěříme, že má z bitev šedou hlavu, jak zpívá, když navíc jeho mladý představitel Peter Paleček je sice nadán hlubokým basem, ale Greminovu árii Любви все возрасты покорны pěvecky nezvládal. A jak se dalo odtušit už na začátku inscenace, Taťána vkráčí do společnosti jako dáma ve stejných rudých šatech, jaké má dívka na obraze, který tak uhranul Oněgina. Tomu, když po Taťánině odmítnutí nenachází vysněnou dívku z obrazu, se zhroutí svět, jak lze dovodit z povalených stolků a obrazů. A ve chvíli, kdy si Oněgin před osudovým obrazem s posledními slovy „О жалкий, жребий мой!“ přiloží ke spánku revolver, se inscenace ponoří do tmy. Výstřel se neozve.

P. I. Čajkovskij: Evnžen Oněgin - Peter Malý, Alexandr Beň - Jihočeské divadlo 2021 (foto Petr Zikmund)
P. I. Čajkovskij: Evnžen Oněgin – Peter Malý, Alexandr Beň – Jihočeské divadlo 2021 (foto Petr Zikmund)

Z výkonů Alžběty Vomáčkové jako i pěvecky suverénní Olgy, Kateřiny Špilauer Hájovské jako přiměřeně uměleckému prostředí výstřední stárnoucí Lariny i Dagmar Volfové jako starostlivé Filipjevny bylo zřejmé, že se s konceptem Lubora Cukra ztotožnily. Vymykal se Alexandr Beň. Pro titulní roli vládne voluminézním a přitom měkce lyrickým barytonem, ale Oněginově posedlosti obrazem a v závěru i Taťánou jako by on sám nevěřil. Bude zajímavé, jak si s tímto rozšířením charakteru Oněgina nad rámec pohodlného dandyho poradí jeho alternant Csaba Kotlár a jak s Cukrovým hereckým profilováním postav a rozehráváním spousty neobvyklých situací naloží Jana Šrejma Kačírková alternující Taťánu i Amir Khan v roli Lenského.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


3.7 3 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments