Operní panorama Heleny Havlíkové (339) – Jihočeský Oněgin, Lisette Oropesa a Rusalka v televizi

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Program: Saverio Mercadante: La stella, La primavera; Gaetano Donizetti: Se a te d’intorno scherz, L’amante spagnuolo; Franz Schubert: Vedi quanto t’adoro ancora, ingrato, D 510; Francis Poulenc: XV Improvisation: Hommage à Édith Piaf; Georges Bizet: Adieux de l’hôtesse arabe z cyklu Vingt mélodies pour chant et piano, op. 2, Ouvre ton cœur z cyklu Seize mélodies pour chant et piano; Gioachino Rossini: Non si dà follia maggiore (Fiorilla) –

Turek v Itálii, 1. dějství, Giuseppe Verdi: Merci, jeunes amies (Helena) – Sicilské nešpory, 5. dějství; Ástor Piazzolla: Verano Porteňo; Jules Massent: Adieu, notre petite table (Manon) – Manon, 2. dějství, Giacomo Meyerbeer: O beau pays de la Touraine (Markéta z Valois) – Hugenoti, 2. dějství

Rusalka v parku, Liteň, Festival Jarmily Novotné (zdroj Festival Jarmily Novotné)
Rusalka v parku, Liteň, Festival Jarmily Novotné (zdroj Festival Jarmily Novotné)

Liteňská multimediální Rusalka v televizi

Ke svému desátému výročí obdarovala nezisková organizace Zámek Liteň své příznivce multimediálním uvedením Rusalky Antonína Dvořáka. V parku liteňského zámku se výběrem scén z této opery, v níž Jarmila Novotná zpívala v roce 1939 v Národním divadle titulní roli, završil Festival Jarmily Novotné, nejvýznamnější akce z rozsáhlých aktivit této organizace pod vedením Ivany Leidlové.

Projektů, které Ivana Leidlová od „osudového“ setkání se synem Jarmily Novotné Georgem Daubkem v roce 2011 uspořádala nebo podpořila, je mnoho. K obnovení a pozvednutí jména operní divy, herečky, ale i vlastenky Jarmily Novotné směřoval především Festival Jarmily Novotné, dále pak reedice memoárů Jarmily Novotné Byla jsem šťastná a vydání hudebního CD s operním recitálem této pěvkyně a rozsáhlý mezinárodní historický výzkum pod vedením Pavla Kosatíka završený první monografií o Jarmile Novotné s názvem Baronka v opeře. A mnohé osobnosti vzdávají hold Jarmile Novotné i zasazením stromu v liteňském parku.

Další cíl Ivany Leidlové, renovace liteňského zámku, kde Jarmila Novotná po nějakou dobu jako manželka Jiřího Daubka šťastně žila, se postupně rozrůstal o další aktivity. Pod hlavičkou Zámku Liteň, z.s. se konaly koncerty velké symfonické i malé komorní a výstavy, mimo jiné kostýmů Jarmily Novotné z archivu Metropolitní opery. Péči o mladé pěvecké talenty jako důležitou linii své činnosti rozvíjí Ivana Leidlová také pěveckými kurzy s lektory Dagmar Peckovou, Kateřinou Kněžíkovou, Martinou Jankovou, Markétu Cukrovou, Helenou Kaupovou, Adamem Plachetkou, ke kterým se letos připojily Margreet Honig nebo Simona Šaturová, s nimiž souvisí i vydání českého překladu knihy Skutečný zpěv. Zámek Liteň se připojil také k Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka udílením cen Jarmily Novotné a stal se hostitelem přehlídky základních uměleckých škole Středočeského kraje.

Rusalka v parku, Liteň, Festival Jarmily Novotné (zdroj Festival Jarmily Novotné)
Rusalka v parku, Liteň, Festival Jarmily Novotné (zdroj Festival Jarmily Novotné)

Do filmové oblasti zasáhl Zámek Liteň produkcí filmu Jiří Suchý – moje souboje a boje, koprodukcí dokumentu Olgy Sommerové Jiří Suchý – lehce s životem se prát.

Dvořákova Rusalka, jakkoli ve zkrácené podobě, byla k jubilejnímu desátému výročí Festivalu Jarmily Novotné dobrá volba. Park liteňského zámku s nádhernými stromy, jezírkem, grottou a salou terrenou je pro tuto operu jak stvořený. Autorka projektu Ivana Leidlová se ovšem nespokojila s pouhým koncertním provedením, ale, jak je pro ni charakteristické, vytýčila si velmi ambiciózní plán: multimediální ztvárnění. V parku nechala postavit rozlehlé kryté pódium pro orchestr a sólisty, na jehož zadní stěnu jako na velkoplošnou obrazovku byl promítán „film“ natáčený v parku souběžně s koncertem. Takový koncept byl ovšem riskantní jak z hlediska vlastního provedení na konci srpna s nejistým počasím, tak televizního záznamu.

Při provedení v parku se záměrům tentokrát vzpíralo počasí – závěr srpna byl velmi chladný, nicméně alespoň liják, který onoho 28. srpna trápil celou Českou republiku, na večer ustal. Pro interprety a diváky zachumlané v zimních bundách (podle pořadatelů se jich sešlo 1300) bylo vykrácení Dvořákovy Rusalky z celkových sto šedesáti minut na devadesát kvůli zimě nejspíš vítané. Při televizním záznamu, který při nejlepší snaze režiséra Filipa Havelky a týmu sedmi kameramanů nemohl zprostředkovat ani atmosféru, ani multimediální koncepci, však taková redukce už obnažovala „švy“ kolem vypuštěných scén.

Rusalka v parku, Liteň, Festival Jarmily Novotné (zdroj Festival Jarmily Novotné)
Rusalka v parku, Liteň, Festival Jarmily Novotné (zdroj Festival Jarmily Novotné)

Do liteňské Rusalky se nevešlo čarování Ježibaby, ani Princ nelíčí, jak hledá Rusalku, ale na scénu vstupuje rovnou okouzlen Rusalčinou krásou (Vidino divná přesladká). Chyběla scény Hajného a Kuchtíka, takže druhé dějství začínalo rovnu Polonézou, na kterou po varování Vodníka (Běda, běda) nenavazoval sbor Květiny bílé po cestě, ale rovnou scéna, v níž se Rusalka svěřuje Vodníkovi se zradou Prince, kterého Cizí kněžna definitivně svede a vzápětí opovržlivě odvrhne. A třetí dějství bez výstupu Hajného, Kuchtíka s Ježibabou a Vodníkem, ale i Lesních žínek opěvujících své vlásky, nožky a tílko rychle spěje ke konci, v němž Princ nevolá svou Bílou laň, ale závěrečné loučení s Rusalkou uvozuje jeho Tady to bylo! Mluvte, němé lesy!

V tomto výběru z Rusalky tak dostala největší prostor Kateřina Kněžíková. Využila ho svrchovaně v plné škále emocí, které prožívá Rusalka v milostně lyrickém vzývání Měsíce, neústupném přemlouvání Ježibaby (Staletá moudrost tvá všechno ví) i v dramatických výčitkách (Ó, marno, marno), v hlubokém smutku (Necitelná vodní moci) až po katarzi odpuštění (Za tvou lásku). Soprán Kněžíkové se dobře pojil s měkkým tenorem Richarda Samka, byť ne vždy intonačně zcela přesným, zatímco mezzosoprán Jany Kurucové zněl ostře a daleko přesáhl rámec vyjádření „záporných“ postav Ježibaby a Cizí kněžny, které interpretovala.

Jan Martiník disponuje pro roli Vodníka dostatečným hlasovým fondem – a proto překvapilo, že dechem rozdělovat fráze, které by měly zůstat propojené. Zejména když pojal Vodníka jako starostlivého „tatíčka“. V jediném, úvodním výstupu žínek dostaly příležitost absolventky Interpretačních kurzů v Litni Markéta Böhmová, Tamara Morozová a Jarmila Balážová.

V podmínkách nevlídného chladu byl výkon Symfonického orchestru Českého rozhlasu obdivuhodný koncentrací hráčů i laděním, které udrželi i hráči na dechové nástroje. Na základě televizního záznamu lze shrnout, že dirigent Robert Jindra vtiskl i takto vykrácené a amplifikované Rusalce především volbou temp potřebnou plasticitu.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


1.4 19 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments