Operní panorama Heleny Havlíkové (339) – Jihočeský Oněgin, Lisette Oropesa a Rusalka v televizi

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Zatímco Cukrova režie zaujala, jakkoli ne bezvýhradně, hudební nastudování Martina Peschíka bylo velmi rozporuplné. Objevila se sice jímavá místa, řadě hráčů orchestru vyšla parádně jejich sóla hlavně v dechové sekci, vedle toho se však některé části, hlavně se sborem, ale i v ansámblech téměř rozpadaly, některá zbytečně zběsilá tempa mnozí nestíhali, takže se zdálo, že dirigent nestihl operu po hudební stránce pořádně dozkoušet. V zajímavé choreografii Lucie Mertové se ovšem blýsklo šest párů budějovického baletu.

Petr Iljič Čajkovskij: Evžen Oněgin
Hudební nastudování Martin Peschík, režie Lubor Cukr, scéna a kostýmy David Janošek, choreografie Lucie Mertová, světlený design Petr Baštýř, sbormistr Martin Veselý, dramaturgie Tomáš Studený a František Řihout

Osoby a obsazení: Evžen Oněgin – Alexandr Beň / Csaba Kotlár, Taťána dcera statkářky Lariny – Barbora Řeřichová / Jana Šrejma Kačírková, Vladimír Lenskij, básník – Peter Malý / Amir Khan, Olga, mladší sestra Taťány – Alžběta Vomáčková / Šárka Hrbáčková, Kníže Gremin – Josef Kovačič / Peter Paleček, Larina , statkářka – Kateřina Špilauer Hájovská, Filipjevna, chůva – Dagmar Volfová, Triquet, Francouz – Lukáš Randák / Michael Robotka, Zareckij | Rotný – František Brantalík, Guillot, pobočník Oněgina – Jozef Novotný, Předzpěvák sboru – Maksim Maksimovich, Hlídač – Pavel Tůma, Stará kněžna Gremina – Romana Strnadová
Orchestr a sbor opery Jihočeského divadla, Balet Jihočeského divadla.

Jihočeské divadlo, DK Metropol, premiéra (odložená ze sezony 20/21) 1. října 2021
(Obsazení recenzované první premiéry vyznačeno tučně)

Lisette Oropesa (foto Petr Dyrc)
Lisette Oropesa (foto Petr Dyrc)

Lisette Oropesa konečně v Praze

Ve Smetanově síni Obecního domu se u nás poprvé představila Lisette Oropesa. Konečně jsme tak mohli slyšet bez prostřednictví mikrofonů její soprán, který patří k tomu typu hlasů, jejichž zprostředkování reprodukční technikou je díky bohatství alikvótů obtížné. Oropesu známe sice hned z celé řady přenosů z Metropolitní opery, kde vytvořila Lisettu v Pucciniho Vlaštovce, Woglindu ve Zlatu Rýna, Mirandu v Kouzelném ostrově, Nannetu ve Falstaffovi, Sophii v Massenetově Wertherovi nebo jeho Manon.

To je ale jen malá část rolí, které Lisette Oropesa během patnácti let své dosavadní mimořádné kariéry obsáhla. Svou kariéru nastartovala v pouhých dvaadvaceti letech rovnou v Metropolitní opeře, kde od té doby účinkovala ve sto třiceti dvou představeních! A vzápětí pronikla i na přední evropské operní scény. Vytvořila Mozartovu Zuzanku, Paminu nebo Konstanci, excelovala v rolích Donizettiho Adiny, Noriny, Marie v Dceři pluku i Lucie z Lammermooru. Její repertoár zahrnuje také Verdiho Gildu, Violettu, Amalii v Loupežnících nebo Nannettu ve Falstaffovi. Stylová šíře její působnosti je ovšem ještě mnohem větší. Výčet rolí by mohl pokračovat nad čtyřicítku postav – tedy úctyhodný počet, který svědčí o velké šíři repertoáru v základním lyrickém belcantovém oboru.

Lisette Oropesa po dvou covidových odkladech nakonec přijela pouze s klavíristou Rubénem Fernándezem-Aguirrem. Tím slovem „pouze“ nemyslím kvality tohoto španělského klavíristy, který svůj temperament a umění uplatnil i ve dvou sólových skladbách – v Poctě Edith Piaf (Improvizace č. XV) Francise Poulenca a především v Piazzollově ohnivém tangu Verano Porteňo v aranžmá pro klavír. Fernández-Aguirre svým klavírním doprovodem také vytvořil Oropese spolehlivé muzikantské zázemí – ono pouze se vztahuje k programu jejího recitálu.

Rubén Fernández Aguirre a Lisette Oropesa (foto Petr Dyrc)
Rubén Fernández Aguirre a Lisette Oropesa (foto Petr Dyrc)

Lze chápat, že se v covidově nejisté době program koncertu se upravoval do poslední chvíle, ale když druhou část programu tvořily árie z oper, je pouhý klavírní doprovod na koncertě sólistky úrovně Oropesy opravdu jen náhražka. První část sice z hlediska takto komorního obsazení tvořily mnohem vhodnější písně, ale Oropesa jako by svůj vztah ke zvoleným písním teprve hledala. A postihla jen základní nálady – v písni Hvězda Saveria Mercadanteho se zádumčivou atmosférou temné noci, v níž jedině hvězda ulevuje trápení, nebo v jeho písni Jaro s kontrastem rozkvétající přírody a smutku nad nedostupností milovaného. Nešťastný nářek provázel drama opuštěné Didony v Schubertově scéně Hleď, jak velmi tě miluji, veselé odlehčení měl Donizettiho Žertovný vánek. A temperament bolera jen probleskoval z interpretace Donizettiho Španělského milence i Bizetova Rozloučení s arabskou hostitelkou.

Přitom u Oropesy jako dcery kubánských emigrantů, která se k těmto svým kořenům hrdě hlásí a připomíná, že měla hudební zázemí ve své mamince, zpěvačce a učitelce hudby, by se dalo čekat, že právě takový repertoár jí bude vlastní. Ke škodě svého recitálu tyto kořeny v programu neuplatnila.

Lisette Oropesa se již narodila v Americe, studovala zde, a její operně školený soprán univerzálně obsáhne většinu rolí belcantového repertoáru – ale při výběru svého komorního recitálu by možná písně, které jí dozajista zpívala maminka, byly tím ozvláštněním, který by dodaly jejímu vystoupení osobitější punc.

Rubén Fernández Aguirre a Lisette Oropesa (foto Petr Dyrc)
Rubén Fernández Aguirre a Lisette Oropesa (foto Petr Dyrc)

Až v druhé části večera s operními áriemi Oropesa předvedla, jakkoli pouze s klavírem, proč o ni mají zájem ta nejprestižnější divadla: byla šibalskou Fiorillou v Rossiniho Turkovi v Itálii, Manon v Massenetově opeře, když se loučí s chudým příbytkem svého rytíře a rozhodne se ho vyměnit za movitější, nebo jako Markéta z Valois předvedla efektní koloratury při opěvování krajiny v Touraine v Meyerbeerových Hugenotech.

Pražský debut Lisette Oropesy potvrdil, že má skvělé předpoklady především pro role italského belcanta, a to díky „perleťové“ barvě svého sopránu s jemným vibratem, intonační suverenitě a technické vybavenosti pružného hlasu. Ten se nesl prostorem Smetanovy síně hlavně ve střední poloze a ve výškách při lahodně znělém sopránu. V hlubších rejstřících a při dramatičtějším výrazu se ona barevná plnost s bohatstvím alikvótů poněkud vytrácely. Sál Smetanovy síně sice nebyl zcela zaplněný, ale příznivci Oropesy ocenili její přednosti nadšeným potleskem, takže přidala i efektní árii ze španělské zarzuely. A celkově převládala radost, že se po té dlouhé odmlce zase do pražského koncertního života vracejí koncerty operních hvězd.

Lisette Oropesa – operní gala
Praha, Smetanova síň Obecního domu, 5. října 2021.

Lisette Oropesa – soprán
Rubén Fernández Aguirre – klavír

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


1.4 19 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments