Operní panorama Heleny Havlíkové (344) – Řecké pašije zašifrované do estetiky „vizuálu“

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Naopak Heřman až zbytečně „přitvrdil“ negativní postavy, když nad rámec libreta Bohuslava Martinů nechal Panaita/Jidáše násilnicky kopat nejen do běženců, ale i do Janakose a kněz Grigoris, notně podroušený, svlečený do půl těla, se na Kateřinu oplzle vrhne a vzápětí se svalí na zem a začne chrápat. Pro Kateřininy „služby“ si přijde i Panait – když mu Kateřina dá facku, odplivne si před ní a společně s Ladasem pak odvezou bezvládného Grigorise. Jinak ale role Panaita v tableau ostatních postav spíše zanikala, jakkoli ji Petr Levíček po pěvecké stránce nezůstal nic dlužen. Basová role kněze vesničanů Grigorise bývá obsazována „zlověstnějšími“ hlasy než jakým vládne Jan Šťáva a kontrast jeho povýšené arogance, při které se zaštiťuje křesťanskými hodnotami, zůstal menší, avšak dostatečný v porovnání s Fotisem v pojetí Davida Szendiucha, spíše mírným, laskavým a moudrým knězem uprchlíků, než silným a pevným duchovním vůdcem (David Szendiuch v olomoucké inscenaci ztvárnil Grigorise).

Bohuslav Martinů: Řecké pašije, Janáčkovo divadlo, premiéra 5. listopadu 2021 (zdroj Národní divadlo Brno)
Bohuslav Martinů: Řecké pašije, Janáčkovo divadlo, premiéra 5. listopadu 2021 (zdroj Národní divadlo Brno)

Výrazně se v inscenaci prosadil Ondřej Koplík jako prosťáček Janakos s dojemně kajícnou zpovědí před Fotisem, jak chtěl na uprchlících, s vidinou zlata, které ukrývají, zbohatnout. Jeho bezelstná upřímnost i v „hovorech“ s Kateřinou byla natolik dojemná, že bylo obtížné si ho představit jako obchodníka, který podvádí. Roli pastýře Nikoliose, kterou Martinů určil sopránu, ale většinou bývá obsazována tenoristy, v brněnské roli obsadili barytonistou Tadeášem Hozou, který vystihl bezstarostnou rozjařenost tohoto výrostka, s níž se zmocní Manoliovy snoubenky Lenio dokonce tak, že si na jevišti explicitně rozepne poklopec a vrhne se na ni. A stejnou rozdováděností příhodně obdařila postavu Lenio Andrea Široká.

Heřman ani v Řeckých pašijích neodolal své dychtivosti po přidávání postav – tentokrát přimyslel malého chlapce. V první, londýnské verzi, totiž komentátor v závěru vypráví podobenství o snu kněze Fotise, v němž se jako malý snažil chytit malého ptáčka, než pochopil, že nebylo smyslem ho polapit. Toto rámování, skrze které Heřman vede diváky k chápání inscenace jako zhmotněného snu malého Fotise a závěrečné chycení nepolapitelného ptáčka chlapcem však zásadním způsobem oslabují vyznění a naléhavost poselství Kazantzakisova příběhu a Martinů opery, v nichž se pašijová hra stane děsivou skutečností „Krista znovu ukřižovaného“.

Bohuslav Martinů: Řecké pašije, Janáčkovo divadlo, premiéra 5. listopadu 2021 (zdroj Národní divadlo Brno)
Bohuslav Martinů: Řecké pašije, Janáčkovo divadlo, premiéra 5. listopadu 2021 (zdroj Národní divadlo Brno)

V kontextu nyní celkově patnácti nastudování Řeckých pašijí, od brněnské premiéry v roce 1962, zůstává stále nepřekonaná inscenace z roku 1967, v novém hudebním nastudování Jiřího Bělohlávka obnovená v roce 1984, v níž Václav Kašlík na scéně Zbyňka Koláře výsostně předvedl, jaký účinek mohou mít Pašije na jednoduché scéně s dominantním znakem cesty jako křižovatky ve tvaru kříže (Manolios mj. Ivo Žídek, Miroslav Švejda, Štefan Margita, Kateřina mj. Naděžda Kniplová, Marie Kremerová). David Pountney (Brno 2005) pokornou jednoduchost nahradil opulentní monumentalitou velké podívané – složitost konstrukce se však stala barikádou, která po prvním ohromujícím dojmu uzavřela cestu k tématu a poselství Bohuslava Martinů. V Olomouci (2017) se režisér Jan Antonín Pitínský pro odvěké drama bariér, jimiž se obklopují ti, kterým se vede lépe před těmi, kteří prosí o pomoc, zasazeného do kontextu přípravy amatérského uvádění pašijových her, inspiroval lidovými hrami a betlémy. Vytvořil svébytné stylizované lidové divadlo, do kterého zapojil i tragikomické a až klaunské výstupy a „zvířecí“ rysy sobecké společnosti, vyjádřené i masopustními kostýmy a maskami. V tomto kontextu je nová brněnská inscenace až příliš mysteriózně vznešená a zašifrovaná do estetiky „vizuálu“ – ovšem s velmi dobrým hudebním nastudováním Roberta Kružíka, vynikajícími sbory a výbornými pěveckými výkony především Pavly Vykopalové jako Kateřiny, Ondřeje Koplíka v roli Janakose, Davida Szendiucha coby kněze Fotise a Petera Bergera v postavě Manoliose.

Bohuslav Martinů: Řecké pašije, Janáčkovo divadlo, premiéra 5. listopadu 2021 (zdroj Národní divadlo Brno)
Bohuslav Martinů: Řecké pašije, Janáčkovo divadlo, premiéra 5. listopadu 2021 (zdroj Národní divadlo Brno)

Bohuslav Martinů: Řecké pašije

Hudební nastudování Robert Kružík, režie Jiří Heřman, scéna Dragan Stojčevski, kostýmy Alexandra Grusková, dramaturgie Patricie Částková, sbormistr Pavel Koňárek, sbormistr Českého akademického sboru Michal Vajda, sbormistryně Dětského sboru Brno Valeria Maťašová, pohybová spolupráce Kateřina Nováčková.

Osoby a obsazení: Manolios – Peter Berger, Kateřina – Pavla Vykopalová, Kněz Grigoris – Jan Šťáva, Kněz Fotis – David Szendiuch, Jannakos – Ondřej Koplík, Kostandis – Roman Hoza / Jiří Miroslav Procházka, Lenio – Andrea Široká, Panait – Petr Levíček, Ladas – Robert Musialek, Stařeček – Josef Škarka, Patriarcha – Petr Karas, Michelis – Dušan Růžička / Václav Čížek, Andonis – Vít Nosek, Stará žena – Jitka Zerhauová, Nikolios – Tadeáš Hoza, Despino – Tereza Kyzlinková, Malý Manolios – Boris Trhlík / Kryštof Cholava.

Orchestr a sbor Janáčkovy opery NdB, Český akademický sbor, Dětský sbor Brno.

Národní divadlo Brno, Janáčkovo divadlo, premiéra 5. listopadu 2021. (Obsazení premiéry v případě alternací vyznačeno tučným písmem.)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


2 4 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments