Operní panorama Heleny Havlíkové (353) – Dvě různé premiéry Gluckovy Alceste a Bloudící nejen Holanďan ve Státní opeře

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
Operní soubor plzeňského Divadla J. K. Tyla představil s gluckovským specialistou Michaelem Hofstetterem a režisérem Tomášem Ondřejem Pilařem ve dvou premiérách inscenaci reformní opery Christopha Wilibalda Glucka Alceste v původní italské verzi. Ve Státní opeře její hudební ředitel Karel-Heinz Steffens s norským režisérem Ole Andersem Tandbergem připravili nové nastudování Wagnerova Bludného Holanďana.

Christoph Willibald Gluck: Alceste – Divadlo J. K. Tyla v Plzni, premiéra 15. ledna 2022 (foto Martina Root)
Christoph Willibald Gluck: Alceste – Divadlo J. K. Tyla v Plzni, premiéra 15. ledna 2022 (foto Martina Root)

Dvě různé premiéry Gluckovy Alceste v Plzni

Christopha Willibalda Glucka známe spíše z knih o opeře než z divadelní praxe. Ačkoli kapitola o jeho operní reformě nechybí ani v těch nejstručnějších dějinách tohoto žánru, jeho díla se dnes na jevištích objevují zřídka. Ostatně v Plzni je to vůbec poprvé, kdy se zde uvádí nějaká Gluckova opera. Nedávno v Ostravě (2017) a v Opavě (2018) hráli jeho Ifigenie – v Aulidě a na Tauridě, na Smetanově Litomyšli v Nových Hradech zazněla v roce 2019 opera Paris a Helena. Z Gluckových oper se i u nás nejčastěji objevuje jeho první reformní Orfeus a Eurydika. A vtipnou inscenací Gluckovy komické opery Poutníci do Mekky obohatilo v české premiéře v roce 1996 repertoár Jihočeského divadlo. Alceste u nás zazněla v roce 1972 v brněnské opeře.

Gluck byl za svého života velmi uznávaným skladatelem s vysokým postavením u císařského dvora ve Vídni. Dnes před Gluckovou tvorbou z období, kdy ještě komponoval ve stylu barokní opery seria, divadla dávají přednost Händelovi nebo Vivaldimu. Nastupujícímu klasicismu v repertoárech divadel jasně dominuje Wolfgang Amadeus Mozart. Prismatem diváka 21. století v přehršli různých stylů a konceptů opery už přínos Gluckova reformního zvratu nevnímáme nijak výjimečně. Pro Gluckovy současníky ale znamenal prudký zlom: Gluck se odklonil od bravurních koloraturních árií plných ozdob a květnatých textů se zastavováním děje při afektech protagonistů, v nichž excelovali hlavně kastráti, a secco recitativy blízké mluvě s pouhým continuem obohacoval o propracovanější melodickou linii i doprovod. Dnes si sotva dovedeme představit, že Paříží cloumala na přelomu 70. a 80. let 18. století rivalita mezi stoupenci italské opery reprezentované Piccinim a reformátorem Gluckem. Osvícenství se svými ideály vedlo i v opeře k odklonu od okázalé virtuózní zdobnosti ve prospěch uměřenosti, až strohosti, k větší vyváženosti mezi melodicky prostšími áriemi na straně jedné a na straně druhé bohatěji doprovázenými recitativy. Jak Gluck v předmluvě právě k Alceste shrnul – hledal krásnou jednoduchost.

Jenže interpretace této Gluckovy „krásné jednoduchosti“ není vůbec jednoduchá. Podobně jako u Mozarta postřehneme sebemenší zaváhání. Těch bylo při první plzeňské premiéře Alceste pramálo, a právě hudební nastudování bylo předností tohoto představení. V Plzni si totiž přizvali skutečného gluckovského specialistu – Michaela Hofstettera. Zejména v porovnání s nedávnou premiérou Mozartovy opery Così fan tutte ve Stavovském divadle, v níž se dirigent Karsten Januschke omezil na odehrání not, Michael Hofstetter v Plzni při Alceste do detailu pracoval s frázemi, gradacemi, akcenty, dynamikou. Gluckova hudba se tak doslova prozářila bohatstvím nuancí výrazu a bylo možné si vychutnávat jeho jemnou vynalézavou zvukomalebnost pro hudební vykreslení strachu, nářku, radosti, děsu, podsvětí, božského zjevení.

Christoph Willibald Gluck: Alceste – Divadlo J. K. Tyla v Plzni, premiéra 15. ledna 2022 (foto Martina Root)
Christoph Willibald Gluck: Alceste – Divadlo J. K. Tyla v Plzni, premiéra 15. ledna 2022 (foto Martina Root)

Tak vytříbená interpretace Gluckovy partitury bohužel nevydržela dlouho. Pokud orchestr plzeňské opery zasloužil vysoké ocenění za to, s jakým soustředěním se zhostil první premiéry 15. ledna, hned při druhé premiéře, kterou kvůli Hofstetterově onemocnění dirigoval Jiří Petrdlík, se ukázalo, jak křehké je tak vysoké úrovně dosáhnout a také ji udržet. Představení 22. ledna se propadlo do stereotypnosti s rozkolísanou souhrou a dynamickou jednotvárností mezzoforte, která místy překrývala sólisty a ochuzovala subtilní výrazové odstíny Gluckovy hudby.

Nicméně i první premiéra vyvolávala otázky, v jaké verzi a v jakém rozsahu Alceste dnes hrát v běžném repertoárovém divadle (nikoli na specializovaných Mezinárodních gluckovských slavnostních hrách v Norimberku, jichž je Michael Hofstetter intendantem a v jejichž koprodukci plzeňská Alceste vznikla). Vzhledem k tomu, jak je tato opera u nás neznámá, se nabízí spíše dnes běžnější, dramatičtější, ovšem ještě delší francouzská verze (pařížská premiéra 1776), která bývá uváděna i v italském překladu. A pokud v Plzni zvolili italskou verzi, což je legitimní výběr, nakolik respektovat nejen škrty samotného Glucka, které provedl před prvním uvedením Alceste ve Vídni v roce 1767, ale také zda sáhnout po dalších redukcích. Při vší úctě ke Gluckovi, jakkoli je základní fabule antického příběhu tématem nejvyšší oběti pro milovaného člověka silná, přímočarý syžet postrádá bohatší peripetie situací a chybí mu hloubka ambivalence tragikomického zpracování, kterou má předloha libreta – Alkéstis starořeckého dramatika Euripida (s pro něj neobvyklým šťastným koncem).

Z řecké báje o férském králi Admétovi a jeho manželce Alkéstis Gluck a jeho libretista Ranieri de‘ Calzabigi použili část, která se koncentruje na věštbu, podle níž nemocného férského krále Adméta (v poitalštěné verzi Admeto) může zachránit pouze ten, kdo dobrovolně odejde do říše stínů místo něj. Dějová linie pokračuje rozhodnutím Admetovy milující manželky Alcesty (v poitalštěné verzi Alceste) obětovat za uzdravení svého muže svůj život. Opera pak vyústí do Admetova uzdravení. Když se ale po dlouhém naléhání Admeto od Alceste dozví, že je to právě jeho milovaná žena, která chce kvůli němu zemřít, takovou oběť odmítá. Manželská oddanost a láska obměkčí boha Apollóna, který vrátí Alceste život. Do francouzské verze pak Gluck připojil ještě závěrečný zásah hrdiny Herakla.

Christoph Willibald Gluck: Alceste – Divadlo J. K. Tyla v Plzni, premiéra 15. ledna 2022 (foto Martina Root)
Christoph Willibald Gluck: Alceste – Divadlo J. K. Tyla v Plzni, premiéra 15. ledna 2022 (foto Martina Root)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


4 4 votes
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments