Operní panorama Heleny Havlíkové (369) – Rusalka jako chromá baletka tentokrát v Drážďanech a Kouzelná flétna za obrazem

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Pramenů, zdrojů, inspirací a důvodů ke vzniku Kouzelné flétny je až mimořádně mnoho. Některé výklady zdůrazňují ryze praktický, finanční důvod, který mohl přimět Mozarta ke zhudebnění domněle chatrného libreta. Jiné spatřují v Kouzelné flétně oslavu zednářství, pro další je Kouzelná flétna až jakýmsi Mozartovým životním krédem s pozitivním viděním světa – podobně jako Shakespearova Bouře. Mozart komponoval tuto svou poslední operu v době předtuchy smrti, kterou ještě zesílila tajuplná objednávka Requiem. Kouzelná flétna je velmi úzce spjatá se svou dobou a je obdivuhodné, jak tato suma dobových praktik, módy, myšlenkových proudů osvícenství s jeho vírou v rozum a sebezdokonalování člověka a rituálů zednářství s mysteriem zasvěcení dokázala díky Mozartovi tuto dobu přesáhnout.

V ději Kouzelné flétny není snadné se orientovat. Co jsou „síly dobra“ a co „zla“ nelze stanovit nad rámec toho, že se Královna noci a Sarastro za ně prohlásí. Nevíme odkud a z jakého rodu přichází princ Tamino a není jasné jaké účty z minulosti si skrze únos Paminy vyřizují Královna noci se Sarastrem – víme jen, že Královna noci je oslabena tím, že její manžel před smrtí svěřil sluneční kouzlo Sarastrovi a ne jí a ona se ho snaží získat zpět. Srozumitelné jsou ovšem motivy Papagena, který se chce dobře najíst a napít a mít spoustu dětí s Papagenou.

Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna – Divadlo v Dlouhé, 26. května 2022 (foto Pavel Hejný)
Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna – Divadlo v Dlouhé, 26. května 2022 (foto Pavel Hejný)

Zmatek způsobil už libretista, impresário a divadelní podnikatel Schikaneder (pokud to byl jen on), který Kouzelnou flétnu pro své Divadlo ve Freihausu (Das Freihaus-Theater auf der Wieden) stavěl na půdorysu pohádkového vyprávěnky Christopha Martina Wielanda (byl také zednář) Lulu aneb Kouzelná flétna ze souboru v té době populárních umělých pohádek Džinnistan. Obřady/rituály a vůbec všechno to „vznešené“ dědictví Egypta nejspíš přebral z románu Sethos abbého Terrassona, který se stal hlavním literárním pramenem zednářského mysticismu a egyptologie. Během práce na opeře navíc začalo konkurenční divadlo v nedalekém Leopoldstadtu hrát lidovou hru Kouzelná citera aneb Kašpar fagotista s libretem také podle Lulu s hudbou Wenzela Müllera. I když už bylo hotové první dějství, Schikaneder prý libreto zásadně změnil, aby se u nich hrál „jiný příběh“. Z původně hodné královny se stala zlá, velekněz – který byl nejdříve padouch, se proměnil v přátelského a moudrého Sarastra.

Pro „vznešený příběh“ nesrozumitelné cesty zasvěcení prince a princezny, který je „vyvážen“ „nízkým“ příběhem lidového páru Papagena s Papagenou, jehož motivace je prostá a srozumitelná, zvolili SKUTŘi princip divadla „za obrazem“ s motivy (Carrollovy Alenčiny říše) za zrcadlem, které je použité i jako scénografický prvek, když díky odrazům vidíme, co se za obrazem děje. Postavou, která v jejich inscenaci projde „zrcadlem“/obrazem, je Tamino (Ondřej Rychlý), současný mladík v džínách, triku a teniskách, snad kunsthistorik či restaurátor, který má puštěnou nahrávku Kouzelné flétny a u počítače zkoumá krajinomalbu starého holandského mistra tak soustředěně, až obrazu propadne, doslova je jím pohlcen a stane se jeho součástí. Ocitne se v podivné a nebezpečné říši plné nástrah a hádanek – nevíme odkud jeho obyvatelé přicházejí a jaké mají úmysly – jen je zřejmé, že proti sobě stojí dvě síly/vládcové a těžko poznat, kdo je ten dobrý a kdo špatný. Kunsthistorik, v říši „za obrazem“ coby Tamino, se zamiluje do dívky z medailonku – na lásku natěšené rozdováděné holky, Paminy (Sára Venclovská). Pochopí, že ji získá teprve tehdy, až úspěšně projde „iniciačními“ zkouškami. Ty místo nebezpečenství ohně a vody jako vrcholu všech zkoušek zůstaly u chtivého svlékání zamilovaného páru. SKUTŘi si svoji pointu ponechali až na samý závěr: kunsthistorika z jeho snu nekompromisně probudí, slečna v galerii, kterou má za Paminu, nechápavě reaguje na jeho důvěrné chování a přísný hlídač oba návštěvníky vyžene, aby mohl zhasnout a zavřít.

Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna – Divadlo v Dlouhé, 26. května 2022 (foto Pavel Hejný)
Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna – Divadlo v Dlouhé, 26. května 2022 (foto Pavel Hejný)

Základem scény Jakuba Kopeckého s kostýmy Simony Rybákové je stěna galerie, uprostřed s vystaveným obrazem krajiny ve stylu zlatého věku nizozemského malířství přelomu šestnáctého a sedmnáctého století. Ukáže se, že obraz se dá do stran rozevírat jako posuvné dveře a díky optickému klamu z něj mohou vystupovat v kostýmech s dekorem malby i některé postavy – hlavně takto „skrytý“ slídil Monostatos. U vstupních dveří do sálu galerie je v červeném rámečku pod sklem alarm a obyčejná židle pro hlídače v šedé uniformě s brigadýrkou a symbolem trojúhelníku na náprsní kapse (Sarastro). K mobiliáři pak patří také pojízdná růžová pohovka, zrcadlo v pojízdném rámu a v něm další obraz – portrét vznešené dámy. Z provaziště jsou pak spuštěné tři podstavce/sokly s vestavěnými ventilátory pro „sochy“ kněží. Zednářské symboly zastupovala bílá cihla a hlavně (lépe) tři seshora spuštěné bílé neonové trojúhelníky, v nichž ventilátory držely tři velké balony.

Klíčovým efektním nápadem inscenátorů bylo obsazení role Královny noci mužem, Janem Sklenářem, v pompézní róbě s okružím a rozměrnou sukní z plátna portrétu vznešené dámy, nejspíš nějaké panovnice, z období španělské manýristické módy. Sklenář své muzikálové i jazzové, soulové i chansonové zkušenosti rozšířil pro tuto inscenaci o kontratenorový falzet. A dramatické koloraturní árie Královny noci zazpíval (o oktávu níž) způsobem, který z této role udělal pěveckou „hvězdu“, atraktivní i tím, že na několika místech uplatnil také svoji normální mužsky hlubokou hlasovou polohu. Kombinací gest okázale patetické až hysterické pěvecké primadony, která se však potácí s cigárem, zdůraznil kontroverznost této postavy. K takto pojaté Královně noci se vztahovala ostentativní nafoukaná majestátnost a zároveň přízemní ješitnost a hašteřivost trojice dam z její družiny – Magdaleny Zimové, Marie Poulové a Marie Turkové. Jejich trio zaslouží uznání i za pěvecký výkon, protože nesnadné ansámbly zpívaly skvěle.

Takto exponovaná postava Královny noci však postrádala výrazné protihráče. Ze Sarastra (Tomáš Turek) v šedé uniformě a brigadýrce zůstal „jen“ hlídač galerie. Navíc přišel o svoji klíčovou árii In diesen heil’gen Hallen, ve které vysvětluje – pravda, poněkud suchopárně – principy své říše spravedlnosti, lásky a poznání bez pomsty a zrad. Význam vládce říše světla a pravdy, který mu Schikeneder s Mozartem dali, nemohl „zachránit“ trojúhelník na náprsní kapse (ve své miniaturnosti příliš nenápadný), ani závěr, kdy to je hlídač (Sarastro), který za celým bláznivým „snem“ kunsthistorika nekompromisně zavře dveře.

Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna – Divadlo v Dlouhé, 26. května 2022 (foto Pavel Hejný)
Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna – Divadlo v Dlouhé, 26. května 2022 (foto Pavel Hejný)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


2.3 3 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments