Operní panorama Heleny Havlíkové (369) – Rusalka jako chromá baletka tentokrát v Drážďanech a Kouzelná flétna za obrazem

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Sarastra do určité míry zastupovala trojice kněží, do nichž se „převtělila“ trojice dam Královny noci. Smyslu propojení těchto rolí z „nepřátelských“ říší světla a tmy nad rámec ryze pragmatické redukce a divadelní úspory počtu účinkujících jsem se nedobrala. (A tři chlapci/géniové, kteří mají Tamina s Papagenem na cestě za vysvobozením Paminy doprovázet, „se vůbec neukázali“, jak glosuje absenci jejich rad Papageno.) Nicméně v pánských oblecích, černých lodičkách, bílých zednářských rukavičkách a hlavně obřích hlavách v podobě oční bulvy tato trojice posilovala motiv vševidoucího trojjediného „Božího oka“. Obsah jejich mouder však zůstal „po zednářsku“ utajený, protože měli hlasy natolik zvukově deformované, že se ztrácela srozumitelnost.

Další postavou, která v adaptaci vyzněla mnohem výrazněji, než tomu bývá v operních inscenacích, byla postava Monostata (Martin Matejka) – chlípného mouřenína, který se chce zmocnit Paminy. I když SKUTŘi nijak nevyužili potenciál, který tento Sarastrův patolízal, slídič a donašeč v sobě má, Monostatos byl svou holou hlavou a „exhibicionistickým“ maxi kabátem, skrývajícím nahotu touhy po „aspoň polibku“, dobře zapamatovatelný. (Pohříchu také intonační labilitou ve svém prvním sólovém vstupu při tanci k Papagenovým zvonkům v rámci finále prvního dějství, kterou však v roztoužené árii nad spící Paminou v brilantním tempu napravil.)

Dynamičnost operních inscenací Kouzelné flétny většinou rozehrává bodrý Papageno se svou touhou získat, pokud možno bez větší námahy, dobré jídlo, pití a ženskou. Tempo inscenace sice i v Dlouhé rozehrával Miroslav Zavičár (muzikantsky výborně disponovaný), ale jeho žoviální ptáčnictví, které evokovalo hnízdo na hlavě, a erotická touha, saturovaná Papagenou (Klára Oltová) coby dalším exponátem výstavy přineseným jako socha zabalená do černého igelitu, ztrácelo i při vykrácených scénách zkoušek variabilitu a gradaci.

Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna – Divadlo v Dlouhé, 26. května 2022 (foto Pavel Hejný)
Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna – Divadlo v Dlouhé, 26. května 2022 (foto Pavel Hejný)

Ať tak či onak – hlavním důvodem, proč je Kouzelná flétna dodnes jednou z nejoblíbenějších oper pokladnice světové klasiky, není její libreto, ale to, jak ho Mozart zhudebnil. „Šifra mistra Amadea“ je totiž natolik sdělná, že nepotřebuje ani celá slova a k vesele rozehrané zábavě, jak ji s Taminovým probuzením z pohádkového snu love story akcentují SKUTŘi, promlouvá i skrze docela „obyčejný“ popěvek pa-pa-pa.

Emanuel Schikaneder, Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna
Překlad Jiří Gruša a Karel Kraus, textová úprava a režie SKUTR, scéna Jakub Kopecký, kostýmy Simona Rybáková, hudební plochy, úprava a aranžmá Matěj Kroupa, hudební nastudování Jana Vychodilová

Účinkují: Tamino – Ondřej Rychlý, Pamina – Sára Venclovská, Papageno – Miroslav Zavičár, Papagena – Klára Oltová, Sarastro – Tomáš Turek, Královna noci – Jan Sklenář, Monostatos – Martin Mateika, První dáma / První kněz – Magdalena Zimová, Druhá dáma / Druhý kněz – Marie Poulová, Třetí dáma / Třetí kněz – Marie Turková
Orchestr pod vedením Matěje Kroupy
Divadlo v Dlouhé, premiéra 26. května 2022, recenzována repríza 1. června 2022

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


2.3 3 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments