Operní panorama Heleny Havlíkové (375) – léto s operou

Letní operní nabídka je u nás stále bohatá: Musica Florea uvedla na nádvoří Lichtenštejnského paláce Bendovu operu Vesnický trh, pro operní stagionu na Hudebním festivalu Znojmo byl tentokrát vybrán Návrat Tobiáše Josepha Haydna a do České republiky se po covidové pauze vrátil americký projekt Prague Summer Nights s Figarovou svatbou a Donem Giovannim ve Stavovském divadle.

• Na tenhle Vesnický trh stálo za to přijít
• Haydnův Návrat Tobiáše ve Znojmě jako obřadné tableau
• Prague Summer Nights – naučíme vás operu – za měsíc?

Na tenhle Vesnický trh stálo za to přijít

Musica Florea pod vedením svého uměleckého vedoucího Marka Štryncla a v režii Magdaleny Švecové uvedla 15. července 2022 v replice barokního divadla Florea Theatrum na nádvoří Lichtenštejnského paláce komickou operu Jiřího Antonína Bendy Vesnický trh. Začínalo se ve 21:00 hodin v nádherném letním podvečeru s oblohou bez mráčku.

Ještě než Marek Štryncl pozvedl taktovku, dal zvesela do souvislosti hned tři výročí: tři sta let od Bendova narození, třicet let existence souboru Musica Florea a deset let od zbudování Florea Theatrum.

Jiří Antonín Benda (1722–1795), rodák ze Starých Benátek (dnes Benátky nad Jizerou), patří ke generaci skladatelů období pozdního baroka a raného klasicismu, kteří působili mimo území tehdejších českých zemí. Nejprve se uchytil jako houslista v kapele pruského krále Bedřicha II. Velikého a od roku 1749 jako dvorní kapelník v Gotě, když se mezi tím pokoušel o stálá místa v Berlíně, Hamburku, Mannheimu nebo ve Vídni. Uměleckou reputaci mu vynesly hlavně jeho melodramy (Ariadna na Naxu, Medea, Philon und Theone a Pygmalion) se střídáním hudby a mluveného slova, v nichž usiloval v době nadvlády pěvecké ekvilibristiky opery seria o vyrovnání role hudby a dramatu. Bendovy melodramy oceňoval například i Wolfgang Amadeus Mozart.

Komická opera/singspiel Vesnický trh (premiéra v Gotě v roce 1775) vznikla na libreto gothského archiváře a Bendova přítele Friedricha Wilhelma Gottera. Název přesně vystihuje námět opery – idealizovaný žánrový obrázek venkovského jarmarku s typickými postavami prodavačů a jejich zákazníků i místní honorací s královským plukovníkem obohacuje milostná zápletka: Dívka Baruška kupuje na trhu svatební klobouk pro svého snoubence Lukáše a jako přímluvce pro brzký termín svatby, rodiči odkládaný, získá dokonce Plukovníka. Svým půvabem ovšem Baruška upoutá pozornost namyšleného sukničkáře Poručíka, který dotěrné milostné loudění stupňuje i přes Baruščin odpor až k vynucené hubičce – zrovna ve chvíli, kdy se objeví Lukáš, už tak velmi žárlivý. Baruščinu vysvětlování nevěří a mezi snoubenci se strhne hádka. Poručík vidí příležitost, jak se Lukáše zbavit – s pomocí feldvébla Fickfacka Lukáše opijí a naverbují do armády. Stane se a naštvaný Lukáš si z pomsty k Barušce dokonce sám řekne o zápis do vojska a podepíše smlouvu. Baruška je zoufalá, Lukáš pochopí svou chybu, ale na Fickfacka žádné argumenty o Lukášově neschopnosti pro vojenskou službu neplatí. Nakonec zasáhne Plukovník a dokonce nechá na své útraty vystrojit mladému páru svatbu.

Ačkoli si Marek Štryncl zakládá na historicky poučené interpretaci, ostatně jeho Musica Florea založená v roce 1992 patřila v tomto oboru u nás k jedněm z prvních takto zaměřených souborů, pro uvedení Vesnického trhu správně usoudil, že v případě singspielu a žánru komické opery má tento přístup své limity. Německý originál zachoval pouze v hudebních číslech (s jejich českým překladem v programu) a mluvené dialogy se hrály v češtině. U singspielů adaptoval i dobovou praxi herecké improvizace s narážkami na aktuální poměry. V létě roku 2022 slovní špílce směřovaly z „podhradí“ Lichtenštejnského paláce vzhůru k osazenstvu Pražského hradu, což publikum kvitovalo s bouřlivým smíchem.

Marek Štryncl svým hudebním nastudováním Vesnického trhu vystihl nejen humor a ironii, ale i dramatické scény stejně jako melodicky půvabná lyrická hudební čísla. Skvěle obsadil zejména roli Barušky – Doubravkou Součkovou. Tato sopranistka jde v letošní sezoně z role do role jako jeden z největších talentů naší nejmladší pěvecké generace. I v roli Barušky, která přesně odpovídá jejímu pěveckému i představitelskému typu, tuto pozici potvrdila a výborně zvládla i náročnou rozsáhlou koloraturní árii před závěrečným rozjásaným finále, kterou Benda připsal pro první představitelku této role, Josephu Hellmuthovou, aby se mohla pěvecky „blýsknout“. I když tenorista Vincenc Ignác Novotný zatím tolik divadelních zkušeností nemá, jako Lukáš, který tak snadno podlehne své prchlivosti, aby pak o to více svého neuváženého naverbování litoval a vyznal Barušce svou lásku, společně s Doubravkou Součkovou vytvořili pár uvěřitelný ve své zamilovanosti i hašteřivosti.

V Justinovi Svobodovi, který se prosadil hlavně jako představitel „storytellingu“ a jako velitel schwarzenberské gardy a který je jeden z „tahounů“ českokrumlovské Barokní noci, měla inscenace ideálního představitele Poručíka. Tuto zápornou (pouze mluvenou) roli si zálibně užíval s patřičnou arogancí tak vtipně, že svým uměním až zastiňoval v herectví přece jen ne tolik zběhlé operní sólisty. Krok s ním ovšem do značné míry držel jako Poručíkův kumpán Fickfack Miloš Horák, pro kterého byla tato postava v jeho širokém repertoáru rolí, v níž mohl s humornou nadsázkou uplatnit buffo obor svého basu. Tenorista Čeněk Svoboda zdůraznil Plukovníka jako ješitného zámeckého pána, „narcisa“, který pateticky opěvuje blaženost dětských let a zálibně se shlíží ve své „dobročinnosti“. Vedle suverénního herectví Justina Svobody však bylo zřejmé, že tento tenorista, který se díky své muzikalitě a citu pro sezpívanost skvěle uplatňuje zejména v Collegiu Vocale 1704, má přece jen méně jevištních zkušeností. Třebaže Benda postavu Lenky tak výraznou charakteristikou neobdařil, Eliška Minářová s humornou nadsázkou využila vdavekchtivosti této trhovkyně.