Operní panorama Heleny Havlíkové (375) – léto s operou

Letní operní nabídka je u nás stále bohatá: Musica Florea uvedla na nádvoří Lichtenštejnského paláce Bendovu operu Vesnický trh, pro operní stagionu na Hudebním festivalu Znojmo byl tentokrát vybrán Návrat Tobiáše Josepha Haydna a do České republiky se po covidové pauze vrátil americký projekt Prague Summer Nights s Figarovou svatbou a Donem Giovannim ve Stavovském divadle.
Jiří Antonín Benda: Vesnický trh – Musica Florea, 15. července 2022 (foto Petr Dyrc)
Jiří Antonín Benda: Vesnický trh – Musica Florea, 15. července 2022 (foto Petr Dyrc)

Na tenhle Vesnický trh stálo za to přijít

Musica Florea pod vedením svého uměleckého vedoucího Marka Štryncla a v režii Magdaleny Švecové uvedla 15. července 2022 v replice barokního divadla Florea Theatrum na nádvoří Lichtenštejnského paláce komickou operu Jiřího Antonína Bendy Vesnický trh. Začínalo se ve 21:00 hodin v nádherném letním podvečeru s oblohou bez mráčku.

Ještě než Marek Štryncl pozvedl taktovku, dal zvesela do souvislosti hned tři výročí: tři sta let od Bendova narození, třicet let existence souboru Musica Florea a deset let od zbudování Florea Theatrum.

Jiří Antonín Benda (1722–1795), rodák ze Starých Benátek (dnes Benátky nad Jizerou), patří ke generaci skladatelů období pozdního baroka a raného klasicismu, kteří působili mimo území tehdejších českých zemí. Nejprve se uchytil jako houslista v kapele pruského krále Bedřicha II. Velikého a od roku 1749 jako dvorní kapelník v Gotě, když se mezi tím pokoušel o stálá místa v Berlíně, Hamburku, Mannheimu nebo ve Vídni. Uměleckou reputaci mu vynesly hlavně jeho melodramy (Ariadna na Naxu, Medea, Philon und Theone a Pygmalion) se střídáním hudby a mluveného slova, v nichž usiloval v době nadvlády pěvecké ekvilibristiky opery seria o vyrovnání role hudby a dramatu. Bendovy melodramy oceňoval například i Wolfgang Amadeus Mozart.

Jiří Antonín Benda: Vesnický trh – Musica Florea, 15. července 2022 (foto Petr Dyrc)
Jiří Antonín Benda: Vesnický trh – Musica Florea, 15. července 2022 (foto Petr Dyrc)

Komická opera/singspiel Vesnický trh (premiéra v Gotě v roce 1775) vznikla na libreto gothského archiváře a Bendova přítele Friedricha Wilhelma Gottera. Název přesně vystihuje námět opery – idealizovaný žánrový obrázek venkovského jarmarku s typickými postavami prodavačů a jejich zákazníků i místní honorací s královským plukovníkem obohacuje milostná zápletka: Dívka Baruška kupuje na trhu svatební klobouk pro svého snoubence Lukáše a jako přímluvce pro brzký termín svatby, rodiči odkládaný, získá dokonce Plukovníka. Svým půvabem ovšem Baruška upoutá pozornost namyšleného sukničkáře Poručíka, který dotěrné milostné loudění stupňuje i přes Baruščin odpor až k vynucené hubičce – zrovna ve chvíli, kdy se objeví Lukáš, už tak velmi žárlivý. Baruščinu vysvětlování nevěří a mezi snoubenci se strhne hádka. Poručík vidí příležitost, jak se Lukáše zbavit – s pomocí feldvébla Fickfacka Lukáše opijí a naverbují do armády. Stane se a naštvaný Lukáš si z pomsty k Barušce dokonce sám řekne o zápis do vojska a podepíše smlouvu. Baruška je zoufalá, Lukáš pochopí svou chybu, ale na Fickfacka žádné argumenty o Lukášově neschopnosti pro vojenskou službu neplatí. Nakonec zasáhne Plukovník a dokonce nechá na své útraty vystrojit mladému páru svatbu.

Ačkoli si Marek Štryncl zakládá na historicky poučené interpretaci, ostatně jeho Musica Florea založená v roce 1992 patřila v tomto oboru u nás k jedněm z prvních takto zaměřených souborů, pro uvedení Vesnického trhu správně usoudil, že v případě singspielu a žánru komické opery má tento přístup své limity. Německý originál zachoval pouze v hudebních číslech (s jejich českým překladem v programu) a mluvené dialogy se hrály v češtině. U singspielů adaptoval i dobovou praxi herecké improvizace s narážkami na aktuální poměry. V létě roku 2022 slovní špílce směřovaly z „podhradí“ Lichtenštejnského paláce vzhůru k osazenstvu Pražského hradu, což publikum kvitovalo s bouřlivým smíchem.

Marek Štryncl svým hudebním nastudováním Vesnického trhu vystihl nejen humor a ironii, ale i dramatické scény stejně jako melodicky půvabná lyrická hudební čísla. Skvěle obsadil zejména roli Barušky – Doubravkou Součkovou. Tato sopranistka jde v letošní sezoně z role do role jako jeden z největších talentů naší nejmladší pěvecké generace. I v roli Barušky, která přesně odpovídá jejímu pěveckému i představitelskému typu, tuto pozici potvrdila a výborně zvládla i náročnou rozsáhlou koloraturní árii před závěrečným rozjásaným finále, kterou Benda připsal pro první představitelku této role, Josephu Hellmuthovou, aby se mohla pěvecky „blýsknout“. I když tenorista Vincenc Ignác Novotný zatím tolik divadelních zkušeností nemá, jako Lukáš, který tak snadno podlehne své prchlivosti, aby pak o to více svého neuváženého naverbování litoval a vyznal Barušce svou lásku, společně s Doubravkou Součkovou vytvořili pár uvěřitelný ve své zamilovanosti i hašteřivosti.

Jiří Antonín Benda: Vesnický trh – Musica Florea, 15. července 2022 (foto Petr Dyrc)
Jiří Antonín Benda: Vesnický trh – Musica Florea, 15. července 2022 (foto Petr Dyrc)

V Justinovi Svobodovi, který se prosadil hlavně jako představitel „storytellingu“ a jako velitel schwarzenberské gardy a který je jeden z „tahounů“ českokrumlovské Barokní noci, měla inscenace ideálního představitele Poručíka. Tuto zápornou (pouze mluvenou) roli si zálibně užíval s patřičnou arogancí tak vtipně, že svým uměním až zastiňoval v herectví přece jen ne tolik zběhlé operní sólisty. Krok s ním ovšem do značné míry držel jako Poručíkův kumpán Fickfack Miloš Horák, pro kterého byla tato postava v jeho širokém repertoáru rolí, v níž mohl s humornou nadsázkou uplatnit buffo obor svého basu. Tenorista Čeněk Svoboda zdůraznil Plukovníka jako ješitného zámeckého pána, „narcisa“, který pateticky opěvuje blaženost dětských let a zálibně se shlíží ve své „dobročinnosti“. Vedle suverénního herectví Justina Svobody však bylo zřejmé, že tento tenorista, který se díky své muzikalitě a citu pro sezpívanost skvěle uplatňuje zejména v Collegiu Vocale 1704, má přece jen méně jevištních zkušeností. Třebaže Benda postavu Lenky tak výraznou charakteristikou neobdařil, Eliška Minářová s humornou nadsázkou využila vdavekchtivosti této trhovkyně.

Režisérka Magdalena Švecová má řadu zkušeností s inscenováním oper i mimo prostory „kamenných“ divadel. Jak produkcím v Nových Hradech v rámci festivalu Smetanova Litomyšl, tak operám v barokním divadle českokrumlovského zámku vymyslela vtipný režijní rámec. Tentokrát jako by se při Vesnickém trhu nechala příliš svázat replikou barokního jeviště Florea Theatrum i dobovými kostýmy Markéty Štormové a hereckými možnostmi některých sólistů, takže zůstala u jednoduché ilustrace příběhu, z níž vyzařovaly špílce Justina Svobody. Švihu inscenace příliš nenapomohla ani neustálá přítomnost trhovců, kteří nad rámec pojídání prodávaného proviantu po většinu osmdesáti minut neměli o čem hrát. Nicméně bylo zřejmé, že Bendův Vesnický trh má zejména pro letní festivalové produkce nebo pro školní představení i dnes svůj divácký potenciál.

Uvedení Vesnického trhu tak obohatilo třísetleté výročí narození Jiřího Antonína Bendy – v únoru Česká filharmonie pod taktovkou Tomáše Netopila poloscénicky zařadila jeho Medeu se Zuzanou Stivínovou v titulní roli, další Bendův melodram, Ariadna na Naxu, zazněl s Ivanou Jirešovou koncertně na programu Komorní filharmonie Pardubice řízené Jiřím Petrdlíkem. Tento dirigent také nastudoval melodramy Pygmalion a Medea v plzeňském Divadle J. K. Tyla. Ze všech těchto produkcí bylo zřejmé, že má smysl si odkaz Jiřího Antonína Bendy i dnes připomínat.

Jiří Antonín Benda: Vesnický trh – Musica Florea, 15. července 2022 (foto Petr Dyrc)
Jiří Antonín Benda: Vesnický trh – Musica Florea, 15. července 2022 (foto Petr Dyrc)

Jiří Antonín Benda: Vesnický trh
Hudební nastudování Marek Štryncl, režie Magdalena Švecová, scéna Václav Krajc a Jiří Bláha, kostýmy Markéta Štormová, světla Mojmír Ledvinka
Osoby a obsazení: Baruška – Doubravka Součková, Lukáš – Vincenc Ignác Novotný, Fickfack – Miloš Horák, Lenka – Eliška Minářová, Plukovník – Čeněk Svoboda, Eva – Helena Kalambová, Poručík – Justin Svoboda
Orchestr Musica Florea, sbor Collegium Floreum
Theatrum Floreum na Letní scéně HAMU 15. července 2022

Haydnův Návrat Tobiáše ve Znojmě jako obřadné tableau

Hudební festival Znojmo se od roku 2005 mezi prázdninovými festivaly zabydlel jako příležitost zažít kulturní událost více smysly, než je obvyklé. Pod vedením Jiřího Ludvíka nabízí nejen pestrou hudební dramaturgii a vysokou úroveň koncertů, ale v souladu s geniem loci poskytuje i možnost vychutnat si nabídku festivalových vín a užít si koncerty v atmosféře kostelů a zámků Podyjí. Letošní 18. ročník měl příznačný podtitul Andělé strážní a návraty domů. Andělé strážní skutečně nad festivalem bdí, protože se ho podařilo uskutečnit s plným programem i v covidových letech 2020 a 2021.

Joseph Haydn: Návrat Tobiáše – Hudební festival Znojmo, 15. července 2022 (foto Petr Vokurek)
Joseph Haydn: Návrat Tobiáše – Hudební festival Znojmo, 15. července 2022 (foto Petr Vokurek)

Kromě koncertů s ochutnávkami vín, putování za varhanní hudbou po kostelích nejen ve Znojmě, ale i v Šatově, rakouském Unterretzbachu a Retzu, vystoupení talentovaných dětí, hudby v ulicích i zámcích nebo koncertu při svíčkách zůstala jeho součástí – jako už tradičně od počátku festivalu – původní inscenace. Tentokrát to bylo scénické ztvárnění oratoria Josepha Haydna Il ritorno di Tobia / Návrat Tobiáše Hob. XXI:1 v hudebním nastudování dirigenta Romana Válka a sbormistryně Terezy Válkové a v režii Tomáše Ondřeje Pilaře.

Z Haydnových oratorií je dnes nejznámější Stvoření nebo Čtvero ročních dob. Návrat Tobiáše je první z jeho čtyř kompozic v tomto duchovním hudebně-dramatickém žánru. Tři a čtyřicetiletý Haydn ho zkomponoval v roce 1775. K jeho hlavním povinnostem jako vedoucího orchestru patřilo v té době sloužit hudbymilovnému knížeti Mikuláši I. Esterházymu, oratorium ale vzniklo pro Vídeňskou hudební společnost. Haydn zvolil tehdy módní styl opery seria se střídáním virtuózních árií, parlandových recitativů a sborů (i pro oratorium nezbytných). V italském libretu Giovanniho Gastona Boccheriniho použil dobově oblíbený starozákonní námět o Tobiášovi s dějem podle závěrečné kapitoly Knihy Tobijášovy. Zachycuje čekání starých manželů, Tobita a Anny, na návrat syna Tobiáše z ciziny, kde se mu podařilo získat za manželku Sáru, když přemohl démona, který pobíjel její manžele. Po radostném návratu s pomocí svého průvodce d’Azaria, ve skutečnosti anděla Rafaela, Tobiáš a Sára navrátí zrak slepému otci.

Joseph Haydn: Návrat Tobiáše – Hudební festival Znojmo, 15. července 2022 (foto Petr Vokurek)
Joseph Haydn: Návrat Tobiáše – Hudební festival Znojmo, 15. července 2022 (foto Petr Vokurek)

Účinek oratoria ale není postaven na příběhu, z něhož značná část je zde vlastně „pouze“ ve formě vyprávění, ale na afektech, emocích postav a oslavě Boha (hlavně ve velkolepých sborech). Protože Haydn toto své rané oratorium komponoval ještě v italském stylu opery seria, árie jsou nejen výrazově, ale i svou virtuozitou založené právě na brilantním pěveckém umění s koloraturami a ozdobami při opakování částí.

Haydn „spravedlivě“ podělil všechny postavy po dvou áriích: Dagmar Šašková, která je známá více v cizině než u nás, měla pro roli matky Anny technicky suverénní barevný mezzosoprán. Izraelská sopranistka Shira Patchornik, vítězka několika významných barokních pěveckých soutěží, byla svým lyrickým sopránem ideálním typem pro něžnou Sáru, která musí odolávat svodům démona. Sopranistka Lucie Kaňková vystihla rošťáctví archanděla Rafaela. Pohyblivým vyrovnaným tenorem obdařil titulní roli Tobiáše Theodore Browne. Roli slepého otce Tobita ztvárnil Adam Plachetka, který však v rámci Haydnova kompozičního stylu u tohoto oratoria stavěl až příliš na odiv hutnost svého basbarytonu.

Rovnocenným partnerem sólistům byl ve znojemském uvedení Haydnova oratoria samozřejmě také sbor – pod vedením Terezy Válkové uplatnil širokou barevnou škálu i v polyfonně traktovaných částech. K celkovému vyznění s holdem Boží milosti přispěl i orchestr Czech Ensemble Baroque. Plná instrumentace s pěticí prvních a druhých houslí ve smyčcové sekci, dřevěnými dechovými nástroji po dvou, dvojicemi lesních rohů, trubek a trombonů, tympány, varhanami a cembalem vyzněla v akustice jízdárny Louckého kláštera v dostatečném rozpětí dynamiky.

Joseph Haydn: Návrat Tobiáše – Hudební festival Znojmo, 15. července 2022 (foto Petr Vokurek)
Joseph Haydn: Návrat Tobiáše – Hudební festival Znojmo, 15. července 2022 (foto Petr Vokurek)

Tomáš Ondřej Pilař ve Znojmě režíroval už v roce 2019 jiné oratorium – Händelova Saula. Návrat Tobiáše koncipoval stejně. V souladu se stylem tohoto díla v rokokových kostýmech Ivany Ševčík Miklošové pojal oratorium jako velkolepé obřadné tableau s přísně stylizovanými pohyby a zastavovanými štronzy živých obrazů, čitelnými symboly svícnů, knih, židlí a stolů, lilií nebo andělských křídel v základní dichotomii světla a tmy, vody a ohně, Boží lásky a ďábelského pokušení. Před rytinou krajiny ve stylu holandských mistrů 18. století, která překrývala celý zadní horizont, bylo podstatnou složkou inscenace promyšlené svícení light designéra Tomáše Příkrého, které proměnilo jízdárnu Louckého kláštera v magicky sugestivní prostor. Personifikace ďábelského pokoušení taneční choreografií Martina Šintáka pro pět tanečníků však tuto režijní stylizaci přikrašlovala s nadbytečnou zdobností.

I v Návratu Tobiáše se projevila synergie muzikantsky šťavnatého hudebního nastudování Romana Válka s hráči, kteří mají zažitou historicky poučenou interpretaci nesvázanou suchopárností, s odpovídajícím obsazením sólových rolí a vynikajícím sborem.

Návrat Tobiáše patří v kontextu hudebně-dramatických inscenací, které vznikají v rámci znojemského festivalu už od roku 2005, k těm zdařilým. I když během dosavadních šestnácti produkcí žánrově převažuje opera (Haydnův Svět na měsíci, Myslivečkův Montezuma, Rameauova Platée nebo Mozartův Don Giovanni), zajímavě se objevovaly i jiné žánry. Mimořádné bylo například nastudování Královny víl Henryho Purcella, ovšem nikoli pouze hudebních čísel, jak bývá běžné, ale kompletní semi-opery specifického žánru anglického hudebního divadla s kombinací činohry prokládané operními vsuvkami, které dějově nesouvisejí. Scénickou podobu a vynikající obsazení dostaly ve Znojmě také oratorium Georga Friedricha Händela Saul, kantáta Heinricha Schütze Příběh o Kristu a také Telemannova oratoria Daniel v jámě lvové a Den posledního soudu. Dramaturgickým osvěžením byla baletní komedie Jeana-Baptisty Lullyho Král Slunce či unikum – velmi svérázný žánr barokní operní pantomimy – Sen – mladšího bratra letos uváděného Josepha Michaela Haydna.

Joseph Haydn: Návrat Tobiáše – Hudební festival Znojmo, 15. července 2022 (foto Petr Vokurek)
Joseph Haydn: Návrat Tobiáše – Hudební festival Znojmo, 15. července 2022 (foto Petr Vokurek)

Hudební festival Znojmo ovšem není jediný festival, který uvádí vlastní operní produkci. V kontextu festivalů s hudebně-dramatickými produkcemi partitur staré hudby mají inscenace v rámci českokrumlovské Barokní noci pod vedením Roberta Huga spíše charakter kratochvíle v rámci dalších zábav tohoto večera včetně hazardních her nebo komedie dell’arte. Barokní noc je zajímavá ovšem nejen geniem loci zámeckého divadla, ale i tím, že výběr titulů vychází z bohatého schwarzenberského hudebního archivu. O propojení hostiny s uměním rozšiřuje svůj program také Smetanova Litomyšl v kouzelném prostředí Nových Hradů a tamního přírodního amfiteátru z tisů. Místní prameny, v tomto případě olomouckého arcibiskupství, jsou devízou festivalu Baroko vedeného Tomášem Hanzlíkem, který umí vyšperkovat program díly s přesahy témat aktuálních i dnes – například letos v případě Svatého kopí Antonia Draghiho s tématem boje proti epidemii.

Snaha o dramaturgickou pestrost však občas vede k povrchnosti a jednotvárnosti inscenačního stylu v replice barokního divadla Theatrum Schrattenbach. Takovou repliku má i Musica Florea Marka Štryncla, ovšem větší, stejně jako bývá větší obsazení orchestru. Oproti Hanzlíkově hravější adaptaci barokní gestiky bývají produkce souboru Musica Florea striktněji ukotveny v historicky poučeném inscenačním stylu. A je otázka, jak se vyprofilují Olomoucké barokní slavnosti pod novým vedením Veroniky Manové, letos s uvedením Škroupova Dráteníka. V tomto srovnání jsou znojemské produkce největší, v našem prostředí dramaturgicky objevné a vypracovaly se na vysokou interpretační úroveň.

Joseph Haydn: Il ritorno di Tobia/Návrat Tobiáše
Hudební nastudování Roman Válek, sbormistryně Tereza Válková, režie a scéna Tomáš Ondřej Pilař, kostýmy a výtvarná spolupráce Ivana Ševčík Miklošová, choreografie Martin Šinták, light design Tomáš Příkrý
Osoby a obsazení: Sára – Shira Patchornik, d’Azaria – Lucie Kaňková, Anna – Dagmar Šašková, Tobiáš – Theodore Browne, Tobit – Adam Plachetka
Czech Ensemble Baroque
Hudební festival Znojmo, jízdárna Louckého kláštera, premiéra 15. července 2022, recenzována repríza 16. července 2022

Joseph Haydn: Návrat Tobiáše – Hudební festival Znojmo, 15. července 2022 (foto Petr Vokurek)
Joseph Haydn: Návrat Tobiáše – Hudební festival Znojmo, 15. července 2022 (foto Petr Vokurek)

Prague Summer Nights – naučíme vás zpívat a hrát operu – za měsíc?

Naučit zazpívat a zahrát operu za měsíc je pochopitelně nadsázka, ale do jisté míry vystihuje záměr projektu Prague Summer Nights/Pražské letní noci americké společnosti Classical Movements. Jako letní umělecký workshop nabízí pěvcům a instrumentalistům, ale i dirigentům, režisérům, koučům i produkčním, kteří mají v těchto oborech základní vzdělání, nastudovat a uvést koncerty (mimo jiné v pražském Rudolfinu) a operní produkce. Figarovu svatbu a Dona Giovanniho navíc na jevišti ne ledajakém, ale v divadle, které se bude skvěle vyjímat v jejich budoucích životopisech. Když se operní pěvec nebo hráč orchestru může pochlubit, že se podílel na mozartovské inscenaci v pražském Stavovském divadle, kde tyto své opery řídil sám Mozart, zní to hodně dobře – zejména v americkém kontextu.

Prague Summer Nights se s covidovou přestávkou konají v České republice od roku 2015, letos se uskutečnily v Praze a Táboře od 20. června do 18. července 2022. Uměleckými garanty byli američtí dirigenti John Nardolillo a Timothy Long, pro zpěv Catherine Clarke Nardolillo a Jeremy Aye. Součástí letošního ročníku bylo uvedení operních scén v Divadle Oskara Nedbala v Táboře, komorní koncert v Sukově síni Rudolfina, orchestrální koncert s programem včetně Dvořákovy 9. symfonie přímo ve Dvořákově síni. Projekt pak vyvrcholil dvěma představeními Figarovy svatby a Dona Giovanniho ve Stavovském divadle.

Stát se pěveckým nebo hudebním profesionálem, který se takto může uživit, není nijak snadné. Škola zejména adepty zpěvu většinou nepřipraví na přechod do neúprosného operního provozu. V dřívějších dobách u nás začátečníci zpravidla získávali zkušenosti v oblastních divadlech, kde vedení jejich operních souborů věnovalo budování pěveckých ansámblů a vývoji talentů velkou péči. Dnes je situace, a nejen u nás, jiná – stálé operní soubory si ponechávají v angažmá pouze několik sólistů a ostatní si najímají na role. Mladým adeptům tak nezbývá, než dohánět (a financovat) zkušenosti v různých typech mistrovských kurzů, workshopech a v operních studiích, která si pro přípravu začínajících talentovaných umělců některá divadla zřizují. V zahraničí taková studia mají prakticky všechny významné operní domy. U nás pouze Národní divadlo moravskoslezské s vazbou na studenty zpěvu Fakulty umění Ostravské univerzity. A příležitost mladým sólistům dávají studiová / alternativní operní uskupení.

Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni – Prague Summer Nights, 16. července 2022 (zdroj Prague Summer Nights)
Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni – Prague Summer Nights, 16. července 2022 (zdroj Prague Summer Nights)

Projekt Prague Summer Nights: Young Artists Music Festival má pro získávání praktických zkušeností přesně nastavený byznys plán. Na stránkách projektu se dočteme, že je určen studentům od 18 let, cena školného je 4 795,- USD + ubytování na 28 nocí (se snídaní a pozemní dopravou) 1 195,- USD = při současném kurzu 24,- Kč za dolar celkem 143 760,- Kč. To je i na americké poměry opravdu hodně peněz. A třebaže projekt nabízí finanční podporu, je právě cena dozajista limitujícím „filtrem“.

Pokud projekt Prague Summer Nights frekventantům sliboval, že se účastní procesu nastudování operní inscenace ve Stavovském divadle, tak nešlo o klamavou reklamu. Obě Mozartovy opery byly inscenovány prakticky se všemi hudebními čísly – Figarova svatba navíc se zřídka uváděnou árií Marcelliny ve 4. dějství Il capro e la capretta (nikoli s podobně často škrtanou Basiliovou árií In quegl’anni in cui val poco). Don Giovanni se hrál ve vídeňské verzi – ovšem zcela bez závěrečného ansámblu. Ve Figarově svatbě byly razantním škrtům podrobeny recitativy, v Donu Giovannim zůstávaly a výrazně zkrácený byl vlastně jen dialog Giovanniho a Leporella o přestátých dobrodružstvích na začátku hřbitovní scény.

Výuka v rámci workshopů a masterclassů je jedna věc. Prezentace výsledků jako profesionálního produktu divákům za vstupné, které se pohybovalo v rozpětí od 450 do 1390 Kč, druhá. Diváka zpravidla nezajímá proces vzniku inscenace, ale výsledek.

Provozní zázemí Stavovského divadla a scénickou výpravu poskytlo stejně jako v minulých letech Národní divadlo: slavnou scénu Josefa Svobody s kostýmy Theodora Pištěka pro Dona Giovanniho, tento základ byl využit i pro Figarovu svatbu.

Wolfgang Amadeus Mozart: Figarova svatba – Prague Summer Nights, 14. července 2022 (zdroj Prague Summer Nights)
Wolfgang Amadeus Mozart: Figarova svatba – Prague Summer Nights, 14. července 2022 (zdroj Prague Summer Nights)

Hudební nastudování sice svědčilo o intenzívním zkoušení, ale k mozartovské jiskřivosti mělo daleko: zatímco Timothy Long Figarově svatbě vdechl alespoň v předehře náznak energie a držel se pomalejších temp pro sólisty, John Nardolillo Donna Giovanniho spíše uspával. Dlužno ale uznat, že orchestr pod jejich vedením hrál bez větších chyb.

Figarovu svatbu režírovala Anna Rebek a Giovanniho John Major – v obou případech svůj úkol zvládli jako věrnou ilustraci libreta, uměřeně se přidrželi tradičních režijních postupů a jen drobnými, ale funkčními nápady doplňovali situace. Zuzanka tak s rukávy Almavivova kabátu na věšáku Figarovi názorně předvedla, proč není nadšená z Almavivovy „velkorysosti“, s níž jim věnoval pokoj právě v sousedství své ložnice. Veselá byla i scéna, kdy se o Figara přetahovali Zuzanka a Hraběnka s Marcellinou a Bartolem jako o řepu. A inscenaci nijak neublížilo, když se Figaro někde v zákulisí „ztratil“ a cembalista dlouhým preludováním zaplnil prodlevu, než dorazil na jeviště. Hlavně herecky si s kalhotkovou rolí Cherubína poradila alespoň Stephanie Bell a větším hlasem disponovala Kayla Stein jako Marcellina.

Podobně Giovanni plynul v intencích libreta. Oživením byla ovšem potyčka, v níž Giovanni zabije Komtura – hlavně díky obratnosti Scotta Clarca v roli Giovanniho a výraznému hereckému talentu Edvarda Sandbakkena byla příkladem toho, jak by takové akční scény měly vypadat, aby nebyly jen trapné.                    

Obsazení sólistů na představeních 14. července a 17. července bylo velmi nevyrovnané. Na některých bylo sice znát, že mají základní hlasové školení, ale přidělené role byly, a to i v základní intonaci, nad jejich síly. Několik z nich by uplatnění v našich menších operních divadlech najít mohlo.

Nakolik se poměrně značná investice do měsíčního kurzu účastníkům Prague Summer Nights vyplatila, jistě posoudí nejlépe sami. Těžko odhadovat, zda se vážná hudba opravdu při dnešní tvrdé konkurenci stane jejich zaměstnáním, které je uživí, když zájemců o účast na tomto „průmyslu“ je mnohem víc, než tento obor může vstřebat a uživit.

Wolfgang Amadeus Mozart: Figarova svatba – Prague Summer Nights, 14. července 2022 (zdroj Prague Summer Nights)
Wolfgang Amadeus Mozart: Figarova svatba – Prague Summer Nights, 14. července 2022 (zdroj Prague Summer Nights)

Na Figarovu svatbu 14. července i Donna Giovanniho 17. července v rámci Prague Summer Nights bylo ve Stavovském divadle plno. Podle vstřícných reakcí převážně mladého publika bylo zřejmé, že mnozí v hledišti účinkující znali a při děkovačkách je nadšeně odměňovali potleskem (i vstoje). Možnost zahrát si Dona Giovanniho a Figarovu svatbu na prknech právě Stavovského divadla byla jistě pro mladé lidi nezapomenutelným zážitkem. Méně užitku ale obě inscenace – nad rámec důkazu, že studenti poctivě měsíc studovali – přinesly divákům s účinkujícími nespřízněným.

Wolfgang Amadeus Mozart: Le nozze di Figaro
Dirigent Timothy Long, režie Anna Rebek, scéna Josef Svoboda, kostýmy Theodor Pištěk, hudební příprava Jeremy Aye, Taylor Hutchinson, Reed Woodhouse, Catherine Clarke Nardolillo, Timothy Long

Produkce Národní divadlo, Classical Movements
Osoby a obsazení: hrabě Almaviva – Kyle Dunn, hraběnka Almaviva – Natascha Gesto, Zuzanka – Beatrice Kim, Figaro – Jacob Heacock, Cherubín – Stephanie Bell, Marcellina – Kayla Stein, Bartolo – Mason O´Brien, Don Basilio – Robert Samuel Powless, Don Curzio – Jack Yan, Barbarina – Catherine Creed, Antonio – Alejandro De Los Santos
Festivalový orchestr a sbor
Stavovské divadlo, premiéra 14. července 2022

Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni
Dirigent John Nardolillo, režie John Major, scéna Josef Svoboda, kostýmy Theodor Pištěk, hudební příprava Jeremy Ays, Catherine Clarke Nardolilo, Kyung-Eun Na, Timothy Cheek, John Nardolillo

Produkce Národní divadlo, Classical Movements
Osoby a obsazení: Don Giovanni – Scott Clarc, Leporello – Edward Sandbakken, Dona Anna – Kaylee Norris, Donna Elvira – Margaret Malone, Masetto – June Dickson-Burke, Zerlina – Claire Iverson, Don Ottavio – Alexander Young, Komtur – Anthony Larson
Festivalový orchestr a sbor
Stavovské divadlo, premiéra 16. července 2022, recenzováno představení 17. července 2022

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


4 4 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments