Operní panorama Heleny Havlíkové (399) – Čirá radost ze zpěvu Pene Patiho

Pene Pati debutoval v roce 2017 v San Franciscu jako Verdiho Vévoda v Rigolettovi a vzápětí jej na prvooborové tenorové role začali zvát od Pařížské národní opery (Nemorino v Donizettiho Nápoji lásky), Vídeňské státní opery (Percy v Donizettiho Anně Boleně) nebo Státní opery Berlín (Alfredo ve Verdiho Traviatě). Loni mu vyšlo u Warner Classics debutové album pod taktovkou Emmanuela Villauma s italskými a francouzskými áriemi z oper Verdiho, Gounoda, Rossiniho, Donizettiho, Meyerbeera, Masseneta a Benjamina Godarda. Pene Pati je ovšem i dobrý „obchodník“ – se svým bratrem Amitaiem, tenoristou, a bratrancem Mosesem Mackyaem, barytonistou, vytvořili v roce 2013 skupinu SOLΞ MIO a jejich koncerty jsou natolik populární, že vyprodávají i sportovní stadiony

Program svého pražského koncertu založil na své debutové nahrávce a přizval k němu i svoji manželku Aminu Edris. Večer byl založený hlavně na vyhlášených tenorových „hitech“. Pene Pati si takový repertoár, ve kterém „soutěží“ s celou plejádou slavných tenoristů, může dovolit. Je nadaný nádherně barevným, pružným, svěžím hlasem a muzikalitou. Tyto talenty rozvinul se spolehlivou technikou do vyrovnaných rejstříků, takže i nejvyšší tóny znějí s jasem a zároveň měkkostí. Plný tenorový rozsah se spolehlivou dechovou oporou propojuje v dlouhých oblých liniích kantilény s odstíny dynamiky v jemných přechodech crescenda a decrescenda – od zvučného fortissima, které si zachovává sametovou oblost, po znělá pianissima bez ztráty barevnosti i při nasazení ve vysoké poloze (například v Romeově árii Ah! Lève-toi, soleil!). Ke všem těmto přednostem Pati přidává i vynikající deklamaci, s níž zaujatě „vypráví“ obsah árií. Ne dost na tom – Pati je obdařený darem navazovat s publikem bezprostřední kontakt směsicí sympatické bodrosti, milé přívětivosti, skromnosti – a také nevtíravého smyslu pro humor.

Hned první árií programu Questa o quella Pati jako Verdiho sebevědomý Vévoda přesvědčil, že je schopný získat nejen jakoukoli ženu, ale rovnou všechny posluchače. Intimnější atmosféru navodil při něžném představování Pucciniho básníka Rodolfa, do jehož duše se začala vkrádat švadlenka Mimi Che gelida manina. Mladické roztouženosti dal plný průchod v Gounodově zamilované kavatině Romea Ah! Lève-toi, soleil! s vyznáním zářící hvězdě Julie. Francouzským šarmem Pati prodchnul Massenetovu árii rytíře Des Grieux En fermant les yeux, který při svém snění o životě s Manon v domku na samotě v tichém stínu lesa netuší, že ho tato přelétavá kráska vzápětí opustí. Do dramatického výrazu Pati rozvinul Verdiho árii skotského šlechtice Macduffa O figli, figli miei, jehož smutek nad tím, že nezachránil své děti a ženy, eskaluje do odhodlané pomsty vůči mocichtivému Macbethovi. Veristickou silou výrazu obdařil Pati Pucciniho árii Pinkertona Addio, fiorito asil, ve které se do vzpomínek na šťastné chvíle prolínají výčitky, jak důvěřivou Cio-Cio-San opustil. Jižanským temperamentem dostal Pati publikum do varu v Rossiniho ohnivé neapolské tarantelle Già la luna in mezzo al mare a širokou škálu výrazu dodal trojici písní Francesca Paola Tostiho A Vucchella, Marechiare a L’alba sepàra dalla luce l’ombra. Poněkud netradičně uzavřela program něžná ukolébavka Benjamina Godarda Oh! Ne t’éveille pas encore z opery Jocelyn s jemnými pianissimy. V přídavcích ovšem Pati s Aminou Edris vygradoval koncert nejprve valčíkovým duetem Im Chambre séparée z operety Ples v opeře Richara Heubergera a nakonec Pucciniho Kalafem s jeho Nessun norma. Publikum ovšem Patiho nechtělo pustit z jeviště, a protože další přídavek už připravený neměl, zopakoval Nessun dorma, ovšem už s kratším držením závěrečné výšky. 

Pro Aminu Edris, sopranistku egyptského původu, která se už uplatnila jako Mozartova Zuzanka, Gounodova Julie nebo Markétka či Bizetova Micaëla v operních divadlech v San Franciscu, v Bordeaux, Limoge, Torontu, Ženevě, Paříži nebo v Aix-en-Provence, není snadné se prosadit vedle tolika přednostmi obdařeného tenoristy a manžela. Ve výškách se vytrácely alikvóty, takže si v této poloze její soprán nezachovával lahodnou oblost. A v porovnání s Patim zůstala její škála dynamiky přece jen omezenější. Jejímu plnému mladodramatickému sopránu přesvědčivěji vyhovovala árie Massenetovy svůdné Thaïs (Dis mois que je suis belle) než Pucciniho mladičké Lauretty, jejíž slavnou prosbou O mio babbino caro nahradila původně v programu avizovanou Elenu z Verdiho Sicilských nešpor (Mercè, dilette amiche). V duetech ovšem souzněl s Patim nejen její hlas, ale protože šlo většinou o dvojice, jejichž zpěv vyústil do horoucích milostných vyznání až opojení, i celkový výraz upřímné – manželské – náklonosti a souznění (Pucciniho Rodolfo a Mimi O soave fanciulla, Massenetův Des Grieux a Manon Toi! Vous! – Oui, c’est moi! a Mascagniho Fritz a Suzel v Třešňovém duetu).

PKF – Prague Philharmonia se pod vedením zkušeného a všestranného polského dirigenta Łukasze Borowicze po drobném zaváhání žesťů při úvodních „osudových“ akordech předehry k Verdiho Rigolettu předvedla nejen jako citlivý doprovazeč, který zejména Massenetově Thäis dodal opojnou exotičnost s Godardově ukolébavce s flétnovým sólem romantickou tklivost. V samostatných částech programu zejména v Pucciniho předehře ke 3. dějství Madam Butterfly zněl dramatický zápal.

Třebaže zážitek přímo z koncertu je nenahraditelný, ti, kteří 31. ledna v Rudolfinu nebyli, mají možnost si vychutnat alespoň záznam na Mezzo TV, který se stal součástí oslav 25 let vysílání tohoto francouzského kanálu věnovaného klasické hudbě, jazzu a word music. Mezzo TV zařadí tento záznam do svého programu nejen v průběhu února, ale i začátkem března.

A můžeme se těšit na další recitály pěveckých hvězd – Pretty Yende a Nadine Sierru, Vittoria Grigòla, Cecilii Bartoli a Annu Netrebko.

Pene Pati (tenor) a Amina Edris (soprán)
Dvořákova síň Rudolfina 31. ledna 2023

Giuseppe Verdi: Rigoletto – předehra k opeře, Questa o quella (Vévoda mantovský); Giacomo Puccini: Bohéma – Che gelida manina (Rodolfo), O soave fanciulla (Mimi & Rodolfo); Jules Massenet: Thaïs – Dis mois que je suis belle (Thaïs); Charles Gounod: Romeo a Julie – L’amour!… Ah! Lève-toi, soleil! (Romeo), Květinový valčík; Jules Massenet: Manon – En fermant les yeux (Des Grieux), Toi! Vous! – Oui, c’est moi! (Des Grieux & Manon); Giuseppe Verdi: Macbeth – O figli, figli miei… Ah! la paterna mano (Macduff); Giacomo Puccini: Madama Butterfly – intermezzo, Addio, fiorito asil (Pinkerton); Pietro Mascagni: Přítel Fritz – Cherry Duet (Fritz & Suzel); Giacomo Puccini: Gianni Schicchi – O mio babbino caro (Lauretta); Gioachino Rossini: La Danza – Già la luna in mezzo al mare; Francesco Paolo Tosti: A Vucchella, Marechiare, L’alba sepàra dalla luce l’ombra; Benjamin Godard: Jocelyn – Oh! Ne t’éveille pas encore (Jocelyn).

PKF – Prague Philharmonia
Dirigent – Łukasz Borowicz