Operní panorama Heleny Havlíkové (456) – Různé afekty kyklopa Polyféma na koncertě Collegia 1704

Koncerty Collegia 1704 ve Dvořákově síni Rudolfina pod vedením zakladatele tohoto souboru Václava Lukse jsou už řadu let pevnou součástí pražského hudebního života. Ačkoli i ten 15. dubna 2024 vycházel ze základního zaměření tohoto souboru na barokní hudbu v historicky poučené interpretaci, byl výjimečný. Hned ze dvou důvodů: Hlasovým oborem sólisty – basem Luigiho De Donata – a do značné míry dramaturgií monotematicky zaměřenou na svéráznou postavu antické mytologie – kyklopa Polyféma.

Italská opera seria, na jejíchž principech byl program koncertu s áriemi z opery Giovanniho Bononciniho Polifemo a ze serenat Domenica Albertiho a Johanna Georga Schürera La Galatea i Händelovy serenaty Aci, Galatea e Polifemo založený, si potrpěla na vysoké hlasy, vždyť i mužské postavy v nich zpívali kastráti nebo ženy. Takže na koncertech Collegia 1704 jsme už slyšeli celou plejádu sopranistek nebo kontratenoristů, kteří dnes party kastrátů interpretují. Ne že by v barokních vokálních dílech basové role nebyly, ostatně Collegium Vocale 1704 má ve svých řadách vynikajícího basistu Jaromíra Noska, ale celovečerní recitál sólisty s basovým barokním repertoárem je rarita.

Jakkoli je barokní hudba už mnoho desetiletí pevnou součástí repertoáru operních divadel a dramaturgicky rozmanitě koncipovaných koncertů, často s novodobým objevováním skladeb, recitál soustředěný na jedinou postavu, jak ji zhudebnili různí skladatelé v první polovině 18. století, bývá méně obvyklý. Tou postavou, kterou si příhodně ke svým pěveckým schopnostem vybral italský basista Luigi De Donato, byl jednooký obr Polyfémos, v antické mytologii syn boha moře a vodních živlů Poseidóna, antropomorfní divoké monstrum obřího vzrůstu a síly, ovšem nepříliš pronikavé bystrosti. Tak ho zachytil Homér ve své Odysseji, ale i Ovidius v 13. knize svých Metamorfóz. Barokní libretisty a skladatele zaujalo hlavně Ovidiovo zpracování, v němž se tento netvor zamiluje do půvabné vodní nymfy Galatey a ze žárlivosti zabije milovaného Akcise. Kontrast k idylické lásce těchto milenců vedl barokní skladatele k obsazení násilníka basisty.

Árie plné hrůzy na koncertě samozřejmě nechyběly, ale večer byl svým způsobem přehlídkou mnohem širší škály barokních afektů. Árie Polyféma, které Luigi De Donato interpretoval, tohoto kyklopa neprezentovaly jen očekávatelně jako děsivě zuřivou nestvůru dštící hněv, zlost a pomstu,. V áriích ze serenaty Domenica Albretiho La Galatea Luigi De Donato výbuchy vzteku a zlosti vystřídal vyjádřením stesku a nářku nad trápením Polyféma jako odmítaného milence. Až soucit vyvolávala velmi hluboko posazená árie Fra l’ombre e gl‘orrori ze serenaty Georga Friedricha Händela Aci, Galatea e Polifemo s hudebními obrazy temnoty a hrozných stínů Polyfémovy zklamané duše. Luigi De Donato v ní předvedl intonační jistotu ve skocích přes dvě a půl oktávy, širokodechou kantilénu a rozsah do extrémních hloubek. Ani Händel ve své serenatě samozřejmě neopomněl vyjádřit až v divokém prestu Polyfémovu zuřivost s přirovnáním k rozbouřenému moři. A ve třetí árii, v níž zlý jed, který se rozlévá v hrudi odmítaného Polyféma je přirovnáván k syčení Alléktiných hadů a štěkání hltavé Skylly, mohl Luigi De Donato naplno rozvinout i své umění basových koloratur.

Jiný portrét Polyféma zprostředkoval Luigi De Donato v serenatě Johanna Georga Schürera – a to jako pastýře, který se v téměř pastorální idyle stará o svá stáda. Takovou podobu mu v jedné árii ze své opery Polifemo dal také Giovanni Bononcini – ve velmi svižném tempu v ní podává úctyhodný výčet zvířectva od krav a telátek přes tučná prasátka, čtyři stovky velkých valachů, kůzlátka, mezky, jehňátka, ba i oslíky. Jakkoli Bedřich Smetana tuto árii znát nemohl, až se mi při tom vybavila podobnost s árií Kecala z Prodané nevěsty, ve které tento dohazovač Jeníkovi předestírá bohatství Běly jako ideální manželky místo chudé Mařenky. Ne dost na tom. Bononcini ve své opeře Polyfémovi dodal v árii Vanarella, pazzarella / Ty pošetilý blázínku dokonce komické rysy milence směšného ve své ješitně domýšlivé nafoukanosti, s níž se roztouženě těší, jak chytne Galateu do svých sítí. Protože Luigi De Donato všechny tyto Polyfémovy charakteristiky interpretoval výstižně, nebyl koncert, vymezený vlastně jedinou postavou antické mytologie, nijak fádní.

I když se Luigi De Donato uplatňuje také v rossiniovském repertoáru a zhostil se například i postavy Velkého inkvizitora ve Verdiho Donu Carlosovi, jeho doménou jsou barokní opery od Monteverdiho po období vrcholného baroka s žánrem oper seria. Pro ty jsou typické árie, které dokonce čtyřnásobným opakováním jedné části skýtaly sólistům příležitost, aby se blýskli svým pěveckým uměním a opakované části vyšperkovali ozdobami, v nichž mohli dát na odiv své mistrovství. Protože děje oper často na antické náměty s mnohokrát zhudebněnými stejnými librety tehdejší diváci dobře znali, stejně jako kompoziční principy oper seria, byla to právě pěvecká virtuozita, která se stala pro diváky hlavním magnetem a důvodem kultu pěveckých hvězd, které bychom dnes mohli přirovnat ke hvězdám popmusic. Ačkoli byl koncert Polifemo složený právě z takových árií, Luigi De Donato ornamentiku uplatňoval velmi střídmě. U melodických linií, které ne vždy oplývaly nápaditostí, to přece jen vedlo k jisté nevýraznosti. A to i tím, že Luigi De Donato nepracoval výrazněji s dynamikou, k níž mu přitom Václav Luks svým vedením Collegia 1704 skýtal příležitost. A protože Luigi De Donato některé árie zpíval z not, nikoli zpaměti, oslaboval tím i kontakt s publikem a své charismatické vyzařování.

I tak byl ohlas posluchačů ve vyprodané Dvořákově síni bouřlivě nadšený, publikum si vytleskalo dva přídavky a lidé stáli po koncertě v dlouhé frontě nejen při autogramiádě, ale také při koupi nového kompaktního disku, který Luigi De Donato a Collegium 1704 s áriemi Polyféma nahráli pro label Accent a který se při koncertu exkluzivně prodával.

Samozřejmě, koncert je obohacený o bezprostřední kontakt s interprety. A třebaže Luigi De Donato některé recitativy a árie zpíval z not, základní charisma pro postavu Polyféma má – zdůrazněné i černým koženým sakem a kalhotami, výraznými prsteny a do červena obarvenou částí vlasů na temeni spojených do culíku.

Program koncertu Luigi De Donato ve srovnání s nahrávkou nijak neošidil a v převážné většině se shodoval s albem. Nezazněla sice kantáta Antonia Cestiho Amante gigante, v níž se na CD k Luigimu De Donato připojily Tereza Zimková a Pavla Radostová, ale program v Rudolfinu obohatila árie Precipitoso nel mar che freme / Překotně do rozbouřeného moře jako další hudební číslo z Händelovy serenaty Aci, Galatea a Polifemo. Z Albretiho Galatey jsme kromě naříkavé árie Sanno l’onde / Vlny je znají jsme na koncertě slyšeli i prudkou árii plnou vzteku Se scordato il primo amore / Když vzpomenu na někdejší lásku. A árii M’accendi in sen co guardo / Svým pohledem rozzáříš mé nitro z Porporovy opery Polifemo zařadil Luigi De Donato jako přídavek.

Na koncertě z pochopitelných důvodů zaznělo více instrumentálních částí – orchestrálních sinfonií nebo ouvertur k uváděným vokálním dílům, při kterých se i sólově uplatnili hráči na trubky – Hans-Martin Rux a Almut Rux, lesní rohy – Erwin Wieringa a Miroslav Rovenský, hoboje – Georg Fritz a Petra Ambrosi a na příčné flétny – Julie Braná a Lucie Dušková. A v Händlově temné árii Fra l’ombre e gl‘orrori, méně obvykle i hráč na kontrabas Luděk Braný. Tato součást koncertního programu nevyzněla nijak rušivě – na rozdíl od zařazení Sinfonie C dur Antonia Caldary na nahrávku, která z monotematického CD nevhodně vyčnívala. Collegium 1704 má jiné nahrávací možnosti, při kterých se hráči orchestru mohou dostatečně předvést.

Il Polifemo

Luigi De Donato – bas, Collegium 1704, dirigent Václav Luks.

Antonio Caldara: Sinfonia C dur; Georg Friedrich Händel: Acis and Galatea HWV 49 – sinfonia; Aci, Galatea e Polifemo HWV – Fra l’ombre e gl’orrori, Precipitoso nel mar che freme, Sibillar gli angui d’Aletto; Giovanni Bononcini: Polifemo – ouvertura, Intesi oppur sognai, Vanarella, pazerella, Or che mi sei fedele, Dieci vacche, otto vitelli; Johan Georg Schürer: La Galatea – sinfonia, Dalla spelonca uscite, Se scordato il promo amore; Johann Friedrich Fasch: Ouvertura in a.

Závěrečný koncert sezony Collegia 1704 v Rudolfinu, Dvořákova síň, 15. dubna 2024.