Operní panorama Heleny Havlíkové (69)

Týdny od 2. do 15. dubna 2012 

– Povznášející velikonoční rozjímání s Collegiem 1704
– Velkonoční festival  s Pražským filharmonickým sborem
– Odbytá připomínka 20. výročí Státní opery Praha
– Triumfální návrat Rolanda Villazóna
– Alfréd v trenýrkách z MET
– Inspirace na dny příští
***

Povznášející velikonoční rozjímání s Collegiem 1704

Na Zelený čtvrtek 5. dubna v kostele sv. Šimona a Judy v Praze zazněly Janovy pašije Johanna Sebastiana Bacha (1685-1750) v podání Collegia a Collegia Vocale 1704 pod taktovkou Václava Lukse. Jde o další produkci z projektu Hudební most Praha – Drážďany, který mapuje rodové a umělecké vazby hudebníků, pocházejících nebo působících v těchto městech. Hned po pražské produkci soubor odjel do Drážďan, kde oratorium provedl v Annenkirche. Janovy pašije (BWV 245, uvedeny prvně v Lipsku v roce 1717) patří bezesporu k vrcholům Bachovy tvorby a možnost se jich účastnit právě o velikonočním čase byla povznášející. Tato výlučnost stmelila interprety i posluchače v zaplněném kostele do spřízněného společenství.

Václav Luks se svým cílevědomým zaměřením na starou hudbu stal během posledních let jednou z nejvýraznějších postav české hudební scény a jeho úsilí se každým dalším koncertem zhodnocuje a potvrzuje význam jeho práce. Pro jeho produkce s orchestrálním i sborovým Collegiem je dnes už příznačná hluboká znalost stylu provázená zvládnutou technikou hry na staré nástroje, umění barvitě vyjádřit výrazové odstíny zvukomalby pro barokní hudbu typické a především „autentické“ nadšení a zaujetí mladých interpretů. Také tenorista Fernando Guimaräes, který vystoupil ve stěžejní roli Evangelisty, barytonista Tomáš Král (Ježíš) a basista Jaromír Nosek (Pilát) i sopranistky Alena Hellerová, Dora Pavlíková a altistka Kamila Mazalová pod taktovkou svého zapáleného dirigenta poskytli publiku zážitek, který se nadlouho vryl do paměti.
***

Velkonoční festival  s Pražským filharmonickým sborem

Kostel sv. Šimona a Judy poskytl 12. dubna vhodný prostor i pro další velikonoční koncert, kterým se uzavřel samostatný sborový cyklus Pražského filharmonického sboru v rámci Velikonočního festivalu Praha. Program vhodně korespondoval s pašijovou tematikou. Po první, romantické části s díly Felixe Mendelssohna Bartholdyho a Josepha Gabriela Rheinbergera následovala zajímavá konfrontace, jak se s duchovní tématikou vyrovnávali skladatelé dvacátého století – Krzystof Penderecki a Petr Eben. Ukázala, jak jsou schopni navázat na odkaz svých romantických předchůdců a rozvíjet ho soudobou hudební řečí.

V takto obsahově stmeleném programu ovšem Pražský filharmonický sbor předvedl širokou škálu svého mistrovství nejen v samostatných vystoupeních dámské a pánské části souboru, tu v zajímavé kombinaci s violoncellem a kontrabasem, ale i v případě Pendereckého Stabat mater akusticky zvláštní třísborovou sazbu. A právě v Pendereckého skladbách včetně navazujícího Agnus Dei z Polského requiem pro smíšený sbor a cappella mohl sbor ukázat své umění velkých výrazových kontrastů: od šepotů na drženými tóny, které se zahušťovaly do kompaktní zvukové plochy, a gradovaly do drtivého fortissima. Výbornou práci odvedl sbormistr Lukáš Vasilek, který své svěřence bezchybně připravil a vedl.
***

Odbytá připomínka 20. výročí Státní opery PrahaDo připomenutí dvacátého výročí samostatnosti Státní opery, od letošního ledna opět ztracené, se současnému vedení Národního divadla zjevně příliš nechtělo. Defilé úspěchů, jimiž se za toto období Státní opera nesporně zapsala do historie české opery, rozhodně není přehlédnutelné a jen tak zanedbatelné. Ať šlo o opery české (Bubu z Montparnasu E.F.Buriana, Voják a tanečnice Bohuslava Martinů), o návaznost na německou tradici této budovy  (Zemlinského Florentinská tragédie a Infantčiny narozeniny, Zásnuby ve snu Hanse Krasy, Proces Gottfrieda von Einem, Schönbergovo Očekávání, Weisův Polský žid), o opery dvacátého století, často v českých premiérách (Boitův Nerone, Ariana a Modrovous Paula Dukase, Poulenkův Lidský hlas a Prsy Tirésiovy, Joplinova Treemonisha, Bernsteinův Candide, Glassův Pád domu Usherů, Brittenovo Utahování šroubu a Smrt v Benátkách), ale i v našich podmínkách o objevná uvedení Meyerbeerova Roberta ďábla, Leoncavallovy Bohémy nebo Massenetova Dona Quijotta.