Operní panorama Heleny Havlíkové (74)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Týden od 14. do 20. května 2012

 – Roccova brněnská Elektra 
 – Luxusní bonboniéra Magdaleny Kožené a Mitsuko Uchidy
 – Slovenský slavík ozdobil Pražské jaro
 – Praha hostila wagnerovský kongres
 – Inspirace na dny příští 
***

Roccova brněnská Elektra Premiéra Elektry Richarda Strausse v Janáčkově divadle 18. května (po které následují pouhé tři reprízy) byla spojena s velkým očekáváním. Toto základní operní dílo počátku 20. století  Richarda Strausse od strhujícího koncertního uvedení v pražském Národním divadle pod taktovkou Jiřího Kouta 3. a 6. června 1995 u nás nezaznělo. A jediné poválečné scénické provedení – opět v pražském Národním divadle – se datuje lety 1961-1964, a to s takovými osobnostmi jako byl dirigent Jaroslav Krombholc a sólisté Alena Míková (Elektra), Ivana Mixová (Klytaimnestra), Drahomíra Tikalová (Chrysothemis) nebo Přemysl Kočí (Orestes). Interpretační nároky s mimořádně obtížnými party a rozsáhlým orchestrem ostatně předurčují toto dílo skutečně pouze pro ty největší operní scény. Zvědavost vyvolávalo i obsazení titulní role americkou sopranistkou světového renomé Janice Baird, která se prosadila ve wagnerovském repertoáru a jako Elektra vystoupila na prestižních operních jevištích – jak uvádějí brněnské zdroje například ve Staatsoper Wien, Deutsche Oper Berlin, Semperoper Dresden, Oper Essen, Nationaltheater Mannheim, Teatro Dell`Opera Roma, Salzburger Festspiele, Kungliga Operan Stockholm, Operá Du Rhin Strasbourg, Théâtre Du Capitole Toulouse, Opernhaus Zürich.

Richard Strauss, obdařený neumdlévající vitalitou mistrovsky ovládl kompoziční i dirigentské řemeslo. Jeho rozsáhlá tvorba zahrnuje i patnáct oper, námětově a stylově pestrých: Mezi prvním, wagnerovsky pojatým vykupitelském mýtem Guntram (1894) a závěrečným Capricciem (1942) uplynulo téměř půlstoletí. Jeden z jeho libretistů – Stefan Zweig – Strausse jako skladatele charakterizoval takto: „Nebylo v něm nic z démoničnosti, nic z třeštění umělce, nic z oněch depresí, jak je známe z životopisů Beethovenových a Wagnerových. Strauss pracuje věcně a klidně, jako vznešený řemeslník svého umění, s důslednou pravidelností. Jeho jasné modré, silně zářící bdělé oči jsou oči muže, který rozpoznal své poslání.“

Virtuóz opery po wagnerovských počátcích svými dekadentně expresionistickými adaptacemi biblického námětu v Salome a antické mytologie v Elektře rozpoutal dramata mravně rozvrácených postav, vymykajících se lidskému řádu, sexuálních excesů, temné extáze pomsty, morbidních triumfů smrti. Šokoval – a konečně tento brilantní symfonik dosáhl jako čtyřicátník úspěchu (i finanční nezávislosti) také v žánru opery, kterou v mohutnosti výrazu i barev rozsáhlého orchestru i mimořádně náročných partů dovedl k fascinující strhující síle. (Pro časovou orientaci připomeňme, že Její pastorkyňa, kterou padesátiletý Janáček usiloval o své uznání jako operní dramatik, měla svou brněnskou premiéru v roce 1904, o rok dříve, než Salome.)

Elektra měla premiéru v roce 1909 v Drážďanech. Je to již společné dílo se Hugo von Hofmannsthalem (1874-1929). Mezi Straussem a o deset let mladším spisovatelem, básníkem, dramatikem, esejistou, jedním z nejvýznamnějších rakouských symbolistů, vznikl velice úzký vztah. Po Elektře je Hofmannsthal  autorem libret Straussových oper Růžový kavalír, Ariadna na Naxu, Žena bez stínu, Egyptská Helena a Arabella. Strauss a Hofmannsthal tak tvoří další kongeniální dvojici skladatele a libretisty, jakou byli Mozart a Lorenzo da Ponte, Meyerbeer a Scribe  nebo Verdi a Boito.

Pokud byla Salome vystupňovaně smyslná až k extázi závojového tance a následnému zhnusení, Elektra je temnější, dusnější, tvrdší. Opera vychází ze Sofoklova zpracování Homérova vyprávění o osudech hrdinů trojské války. Zaměřuje se na téma pomsty a osud Elektry, kterou – stejně jako její sestru Chrysothemis – trýzní vlastní matka, spoluvražedkyně svého manžela a jejich otce. Ve chvíli, kdy jejich bratr Orestes vykoná pomstu a matku i jejího milence zavraždí, Elektra na vrcholu extáze z vítězného triumfu padá vysílena k smrti. Strauss zde graduje prostředky opery v mohutném výrazu, rozvolněné harmonii na hranici tonality a barvách, ve kterých využívá zvukové možnosti mimořádně rozsáhlého orchestru.Dirigent brněnského nastudování Caspar Richter však zploštil Straussovo kompoziční mistrovství do jednotvárné zvukové masy v zoufale pomalých tempech, která při absenci agogiky umrtvovaly dramatičnost tohoto Straussova díla, ze kterého dokáže mrazit. Brněnská premiéra se vlekla k nepřečkání téměř dvě hodiny (nahrávka Carla Böhma se vejde pod 100 minut, Soltiho má 107 minut.)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Strauss R.: Elektra (ND Brno)

[yasr_visitor_votes postid="19663" size="small"]

Vaše hodnocení - M.Kožená - M.Uchida (Praha 16.5.2012)

[yasr_visitor_votes postid="19380" size="small"]

Vaše hodnocení - E.Gruberová (Praha 19.5.2012)

[yasr_visitor_votes postid="19590" size="small"]

Vaše hodnocení - Pocta R.Wagnerovi (Praha Státní opera 18.5.2012)

[yasr_visitor_votes postid="19666" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments