Pianista Boris Giltburg: Nástroj může být studnicí inspirace

  1. 1
  2. 2

Píšete vlastní blog, který se jmenuje Classical music for all (Klasická hudba pro všechny). Co je záměrem tohoto blogu? Píšete o svých úspěších a o svých koncertech? Je to sebechvála ve stylu „Podívejte se, jak jsem úžasný a jak úžasný život žiju“?
Samozřejmě v dnešní době sociálních sítí na svém Facebooku a Instagramu jako většina kolegů muzikantů informuji o svých koncertech a nahrávkách, to už se v naší branži stává nezbytností. Ale sebevychvalující blog – to ne! Celý můj blog je o hudbě, o malých tajemstvích, která se v ní skrývají. Spousta mých přátel nejsou hudební profesionálové a mým cílem je přiblížit jim oblast klasické hudby tak, aby jim byla srozumitelnější – není to jako pop, většinou to nemá slova, není poznat, co se děje. Dá se říci, že se snažím být jejich průvodcem na poli klasické hudby – tak jako si turistický průvodce ve městě stoupne před budovu a začne vyprávět o tom, kdo ji postavil a proč, v jakém je slohu a podobně. O toto se já snažím s hudebními skladbami – vysvětlím historické okolnosti, popovídám o skladateli, rozeberu některé části skladeb. Vloni jsem pochopitelně hodně psal o Beethovenovi, o každé sonátě nejméně jeden post, mnohdy více – ale nejvíce toho zveřejňuji na svém Facebooku.

Život klavíristy se liší od jiných muzikantů tím, že nevozíte svůj nástroj s sebou. Jakou značku klavíru máte doma? Znáte českou značku Petrof?
Mám velmi blízký vztah k nástrojům Fazioli. Všechny mé projekty z poslední doby jsou nahrány na tomto nástroji. Byl jsem se podívat i v továrně v Itálii. A máte pravdu v tom, že být pianistou je v tomto ohledu těžší, protože každý nástroj znamená výzvu. Před koncertem žádám organizátory o několik hodin na pódiu s koncertním nástrojem, abych si zvykl na jeho zvuk. Na druhou stranu nástroj může být také studnicí inspirace, neboť každý má svou jedinečnou osobitost. Českou značku Petrof mám rád – zrovna jsem na jeden velmi kvalitní Petrof hrál v Broumově. Na festival Lípa Musica mi dovezou Fazioliho.

Boris Giltburg (foto Sasha Gusov)
Boris Giltburg (foto Sasha Gusov)

Jak si vybíráte nový repertoár? Poslechem hudby nebo čtením a přehráváním neznámých partů?
Miluji hraní, takže si novou hudbu přehrávám. Programy se snažím stavět tak, aby vždy sledovaly nějakou ideu. Například na festival Lípa Musica jsem nachystal program s Ravelem – jeho La Valse v úpravě pro piano a Valses nobles and sentimentales. V kombinaci s tím uvedu i jiné autory – Carnaval od Roberta Schumanna a Sonátu č. 6 Sergeje Prokofjeva, které nejsou přímo valčíky, ale jsou v nich slyšet taneční prvky.

Říkal jste, že s Pavel Haas Quartetem hrajete už od roku 2014. Jak často spolu vystupujete?
Poprvé jsme se potkali na festivalu v Holandsku a od té doby jsme se stali velmi dobrými přáteli. Vystupujeme spolu několikrát ročně, po Dvořákově Praze budeme hrát na festivalu Lípa Musica, potom v Londýně, v listopadu budeme společně nahrávat.

Slyšela jsem, že máte moc rád Rachmaninova. Jste kurátorem letošní Komorní řady Dvořákovy Prahy, kde jsou tři vaše koncerty s programem Schumann, Dvořák, Schubert, Šostakovič. Proč tam není Rachmaninov?
Je pravda, že Rachmaninov napsal dvě krásná klavírní tria, která hodláme provést příští rok. Letos bylo mým cílem uvést všechna čtyři Dvořákova klavírní tria a intenzivně jsem přemýšlel nad dramaturgií, co k tomu přiřadit. Diskutovali jsme o tom dlouze i s členy Pavel Haas Quartetu a nakonec nám ať už tematicky, nebo délkou skladeb více vyhovovaly výše uvedené kombinace.

Děkuji vám za rozhovor a přeji hodně dalších úspěšných koncertů!

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments