Piotr Beczała v Praze: Je pro mě velkou ctí, že Prince v Rusalce mohu zpívat právě tady!
Tenorista Piotr Beczała v exkluzivním rozhovoru pro Operu Plus
Zpíváte v Rusalce roli Prince – musel vám ji někdo přeložit nebo češtině jako rodák kousek od Katowic přirozeně rozumíte? Měl jste jazykového poradce?
Když jsem se poprvé seznamoval s textem v rámci přirozeného procesu studia role, docela jsem všemu rozuměl, ale pochopitelně se tam našly i obraty, které jsem si musel přeložit. Pro mě je slovenština ještě o trochu bližší než čeština, takže pokud k českým skladbám existují materiály ve slovenštině, je mi to příjemnější. A vždy máme jazykového kouče, který nás vede, protože jazyk zpívaný se liší od jazyka mluveného, je tam jiné frázování, hudební důrazy, melodie jazyka ve spojení s hudebním výrazem opery či písně. Při recitálech zpívám i Dvořákovy Cikánské melodie, které také mají své specifické jazykové aspekty.
Vzpomenete si ještě, kdy a kde jste zpíval Rusalku poprvé?
Ano, první scénické provedení bylo na festivalu v Salcburku v roce 2008. Ale už předtím jsem zpíval koncertní verzi. Pak přišel Curych, Vídeň, Metropolitní opera v New Yorku…
Jak jste se dostal ke spolupráci s Národním divadlem? Jak došlo k tomu, že vás angažovali do role Prince v Rusalce?
Setkal jsem se s vedením Národního divadla vícekrát, když jsem vystupoval v Praze, pochopitelně mě znali, a to i z přenosů z Met. Jednání probíhala přes dva roky, bylo třeba najít čas v mém nabitém kalendáři. Tehdy jsme se ani nebavili o konkrétní roli, mně de facto bylo jedno, zda budu zpívat Rigoletta nebo něco jiného, ale jak už to tak bývá, osud tomu chtěl, že se termín našel zrovna na Rusalku – a to bylo jako splnění jednoho velkého snu!
Rusalku u nás považujeme za národní poklad. Cítíte to jako velkou výzvu zpívat českou roli pro české publikum?
Samozřejmě je to velká výzva – zpívat nějakou roli v zemi, kde vznikla a jejímž jazykem hovoří všichni kolem. Přiznám se, že jsem dlouho odmítal zpívat francouzsky ve Francii, přitom Faust i Werther patří k mému stěžejnímu repertoáru. Ale dnes jsem na scéně už pětadvacet let, dobývám pódia v různých koutech světa – takže ano, mám z toho respekt, ale nebojím se. A jak se říká, strach má velké oči – obavy bývají z velké části zbytečné. Pochopitelně to ale vždy vzbudí zájem a někdy i bouřlivější reakce ze strany publika či kritiky. Tady v tomto případě mám i tu velkou výhodu, že už mě celý svět viděl zpívat Prince na plátnech kin v přenosech HD live z Met. Praha je vlastně jakousi Mekkou Rusalky – a je to pro mě veliká čest zpívat ji právě tady.
Ve stejném představení zpívá Vodníka slovenský basista Štefan Kocán, také známý z Met – jste přátelé?
Ano, už jsme se mnohokrát setkali na koncertech a zpíváme spolu v Rigolettovi, jsme kolegové a přátelé. Ještě to diriguje Polák Łukasz Borowicz, Ježibaba je Slovenka Jolana Fogašová – dá se říci, že jsme vám tu v Praze v rámci globalizace tentokrát vytvořili téměř slovensko-polskou Rusalku.(smích)
Není vám líto, že teď v nové produkci Rusalky v Met, která měla premiéru v lednu a do kin jde 25. února 2017, bude po boku Kristīne Opolais zpívat Brandon Jovanovich a ne vy?
To vůbec ne! Je to pochopitelné z hlediska managementu Met, že mění obsazení v přímých přenosech – a já tam byl v této roli minule. Ono je také těžké být pořád k dispozici – zrovna teď jsem ve svém diáři pro tuto roli neměl dostatečný prostor. Ale už mám podepsanou smlouvu, v roli Prince budu v Met v této produkci Rusalky zpívat při jejím obnovení za dva roky.
Už jste absolvoval kostýmovou zkoušku v Národním divadle – jak se vám líbí produkce Jiřího Heřmana?
Mně se moc líbí. Je to takový hybrid – je na jednu stranu velmi moderní, a zároveň je klasická! Není to nějaký speciální koncept, hraje se to, co Dvořák napsal. Má v sobě hodně symboliky, není to jako v Met, kde je všechno vždy vizuálně standardní. Tady jsou různé přírodní bytosti, taneční choreografie a překvapivé elementy, které probouzejí fantazii diváků.
Dovolím si odporovat ohledně oněch vizuálních standardů v Met. Viděla jsem vás v roli hraběte Vaudémonta v Jolantě – a tam se mi scéna, kterou dělal slovenský scénograf Boris Kudlička, nezdála vizuálně zrovna standardní. Jolanta se odehrává v „rajské zahradě“, která působila spíše depresivně…
Je to pravda, že v tomto případě to bylo jinak a scéna neodpovídala optimistickému náboji a happy endu. Tady se jednalo o to, že tato Jolanta byla do Met přenesena – vznikla původně pro Baden-Baden a pro Teatr Polski ve Varšavě. Navíc pak po přestávce následoval Bartókův Modrovous.
Často vystupujete jako partner Anny Netrebko – myslíte si, že to je opravdu nejlepší světová sopranistka – anebo je to do velké míry také otázka dobrého PR?
Myslím si, že Anna prokazuje za posledních nejméně deset let, že to jsou její osobní kvality a nejen dobré PR, které ji staví do pozice největší světové hvězdy, a to s každou novou rolí. Je to skvělá kombinace fantastického talentu a umění adaptace v různých podmínkách. Zpívám po jejím boku přes dvanáct let – v Rigolettovi, La traviatě, Bohémě, Manon, Jolantě, Romeovi a Julii, Oněginovi – měl jsem možnost pozorovat její posun směrem k dramatickým rolím. Je to opravdu výjimečná umělkyně, která nemá v současné době konkurenci.
Má Polsko nějakou operu obdobného věhlasu jako je česká Rusalka?
Bohužel tady musím konstatovat, že Polsko takový mezinárodní fenomén, jakým je už po dlouhá léta Dvořákova Rusalka, nemá. Ale já se ze všech sil snažím polskou kulturu propagovat. A to se nám s Łukaszem Borowiczem právě podařilo, protože jsme docílili toho, že se ve Vídni v roce 2019 bude provádět opera Halka polského skladatele Stanisława Moniuszka. A my doufáme, že toto bude ten správný začátek, aby si dramaturgové světových operních domů povšimli tohoto díla, a bude se potom šířit i jinam.
V květnu budete v New Yorku vystupovat na galakoncertě k 50. výročí Met– můžete prozradit, co budete zpívat?
Pokud nedojde k žádným změnám, tak na přání Maestra Jamese Levinea budu zpívat árii Rodolfa z Verdiho Luisy Miller. Protože právě v této inscenaci v režii Elijaha Moshinského budu vystupovat v nové sezoně, poprvé 29. března 2018.
Děkuji za rozhovor a přeji vám mnoho dalších úspěchů na světových scénách i v pražské Rusalce!
Vizitka:
Piotr Beczała (1966) patří k nejvyhledávanějším lyrickým tenoristům současné hudební scény. Sezonu 2016/2017 zahájí Edgardem (Lucia di Lammermoor) v Lyrické opeře v Chicagu a poté se vrátí do Metropolitní opery a Berlínské státní opery jako Rodolfo (Bohéma). Další vrcholy sezony zahrnují titulní roli ve Wertherovi v Gran Teatre del Liceu v Barceloně, Riccarda (Maškarní ples) ve Vídeňské státní opeře a Prince Su-Čonga (Země úsměvů) v Curychu. V milánské La Scale debutoval v lednu 2006 jako Vévoda (Rigoletto) a s toutéž rolí debutoval také v newyorské Metropolitní opeře 19. 12. 2006. Od té doby je pravidelným hostem Met, kde dosud zpíval po boku Anny Netrebko Lenského, Vaudémonta a rytíře Des Grieux v nových inscenacích Evžena Oněgina, Jolanty a Manon, Prince v Rusalce, Edgarda v Lucii di Lammermoor, Rodolfa (Bohéma), Riccarda (Maškarní ples) a titulní role v Romeovi a Julii a Faustovi. K operním scénám, na nichž je Piotr Beczała častým hostem, patří vedle La Scaly a Met Vídeňská státní opera, San Francisco Opera, Lyrická opera Chicago, Opéra Bastille v Paříži, Bavorská státní opera v Mnichově, Opernhaus Curych, Gran Teatre del Liceu v Barceloně, Covent Garden v Londýně, drážďanská Semperova opera, Théâtre de la Monnaie v Bruselu, Hamburská státní opera, Německá opera a Státní opera v Berlíně, Grand Théâtre de Genève, Teatro Real v Madridu, Teatr Wielki ve Varšavě, petrohradské Mariinské divadlo a řada dalších scén, a také festival v Salcburku. Vedle operních rolí je pěvec častým interpretem mnoha velkých vokálně orchestrálních děl, v nichž účinkuje s významnými orchestry a dirigenty.
Piotr Beczała se narodil v hornoslezském městě Czechowice-Dziedzice v Polsku a zpěv studoval nejprve na Akademii hudby v Katovicích u mezinárodně proslulých pěvců Pavla Lisitsiana a Seny Jurinac. První angažmá jej zavedlo do Zemského divadla v Linci, v roce 1997 se stal členem operního souboru opery v Curychu. V těch letech nastudoval a ztvárnil širokou paletu lyrických tenorových rolí, což mu poskytlo skvělý základ pro následující vstup mezi nejlepší pěvce současnosti. Pěvcova bohatá diskografie zahrnuje řadu CD nahrávek stěžejních rolí klasického operního repertoáru, od roku 2012 nahrává exkluzivně pro Deutsche Grammophon. V České republice vystoupil v cyklu agentury Nachtigall Artists Hvězdy světové opery v Praze (duben 2014) a se sopranistkou Sonyou Yonchevou v Ostravě (červen 2016).
(zdroj narodni-divadlo.cz)
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
