Pocta Jarmile Novotné v Rudolfinu

Pocta Jarmile Novotné - tak se jmenoval galakoncert pořádaný ke stodesátému výročí narození této význačné české operní pěvkyně v pražském Rudolfinu. A tak v pondělní večer proudily početné davy diváků (koncert byl beznadějně vyprodán) do našeho nejhezčího koncertního stánku za očekávaným mimořádným uměleckým zážitkem. Koneckonců jména umělců uvedená v programu toho měla být garantem.

Celý večer byl vlastně vyvrcholením šestého ročníku Festivalu Jarmily Novotné, který se letos představil mimo jiné třeba interpretačními kurzy mladých adeptů v areálu zámku Liteň, vedenými Kateřinou Kněžíkovou a Adamem Pachetkou. Ty pak byly zakončeny koncertem v roztomilém rekonstruovaném sálku liteňského zámku v takzvané Čechovně. Navíc byla letos v budově Senátu ve Valdštejnském paláci v Praze zahájena putovní výstava o životě a kariéře této slavné umělkyně.

Základním programem dramaturgie koncertu, poněkud odlišné od podobných akcí, bylo uvedení rolí, ve kterých se Jarmila Novotná proslavila na světových jevištích i v pražském Národním divadle. Na první pohled různorodý program, který elegantním způsobem jemu vlastním uváděl Marek Eben, byl propojen statickými projekcemi fotografií na plochu umístěnou na empoře před varhanami. Jednalo se o snímky Jarmily Novotné z jejích rolí (v korespondenci s tím, co zpívali současní interpreti na pódiu), ale i o dokumentární záběry z jejího rodinného života, fotografie slavných osobností uměleckých kruhů (Arturo Toscanini) a záběry legendárních operních jevišť, na kterých zpívala. Nechyběla samozřejmě Metropolitní opera, Vídeňská opera, milánská Scala a další. Vše bylo pak spojováno zajímavým, barevně se měnícím nasvícením, vyzdvihujícím i krásnou architekturu sálu Rudolfina. Zajímavý byl třeba záběr stokorunové bankovky z první republiky, na které byl použit portrét umělkyně namalovaný Maxem Švabinským.

Marek Eben též mezi jednotlivými hudebními čísly zmiňoval různé zajímavosti ze života slavné primadony. Zaujala třeba informace, že na zasedání vlády tehdejší první republiky se řešilo, zda Jarmila Novotná, která studovala v Miláně, má dostatečně kvalitní učitele – naše současná vláda by se takovými věcmi jistě nezaobírala… Tato poznámka byla odměněna velikým potleskem obecenstva. A pak že jsme nevšímaví a apolitičtí. Trochu mi vadilo uvádění jmen nastupujících interpretů, vše bylo totiž napsáno v programu. Ale zřejmě to byl záměr tvůrců režie programu. Zde tedy nesmím zapomenout na známé tvůrce obdobných projektů, bratry Cabanovy, kteří se podíleli na režii a scéně. Ovšem na dramaturgii programu spolupracovali též Adam Plachetka a Jiří Hubač, autorkou projektu byla Ivana Leidlová, zakladatelka a ředitelka neziskové organizace Zámek Liteň, která spolu se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu celou akci pořádala. Koncert byl vysílán přímým přenosem právě Českým rozhlasem na stanici Vltava.

Teď k vlastnímu koncertu. Program byl rozdělen do několika tematických bloků, začínajících předehrami. Úvodem zazněla ouvertura k Mozartovu Donu Giovannimu, kterou svižně předvedl výborně disponovaný Symfonický orchestr Českého rozhlasu vedený šéfdirigentem Ondrejem Lenárdem. Pak vystoupil de facto nepsaný hlavní protagonista koncertu a představitel řady mozartovských rolí na světových scénách Adam Plachetka ve známé Leporellově rejstříkové árii z prvního dějství ,Madamina, il catalogo e questo…“. Zde překvapil vynikající dynamikou a odstíněním jednotlivých frází a samozřejmě svým komediálním šarmem. Následovala árie Dony Elvíry (byla to samozřejmě významná role Jarmily Novotné) rovněž z téhož dějství, kterou zazpívala výtečně slovenská sólistka Adriana Kohútková. Do třetice se představil Aleš Briscein jako Don Ottavio a s jímavým ,,Dalla sua pace“.

Následoval výběr z Figarovy svatby, kde Jarmila Novotná často zpívávala Cherubína. A zde nastalo překvapení. Adam Plachetka nepřišel na pódium se svojí manželkou, ale s kolegyní z Vídeňské státní opery Danielou Fally, která doslova v poslední chvíli zaskočila za onemocnělou Kateřinu Kněžíkovou. Oba pak zpívali duet Hraběte a Zuzanky z třetího dějství.  Drobná, roztomilá Nina Tarandek, mladá sólistka opery ve Frankfurtu, věrohodně předvedla roztouženého Cherubína v arietě ,,Voi Che sapete….“ z počátku druhého dějství.

Mozart skončil a přeskočíme k Giuseppe Verdimu, v jehož Traviatě byla Jarmila Novotná vždy vynikající. Byla vybrána scéna z druhého dějství, kdy se Alfrédův otec Jiří Germont schází s Violetou v jejím venkovském sídle a přemlouvá Violetu, aby se vzdala jeho syna. V tomto překrásném duetu se zaskvěla opět Adriana Kohútková. Nejsem si ale jist, zda je role starého Germonta pro Adama Plachetku tou nejsprávnější volbou.

To už se dostáváme k české hudbě a sice k Prodané nevěstě. Krásná Jarmila Novotná byla mladinkou Mařenkou na jevišti naší “zlaté kapličky” a později s ní excelovala mimo jiné v Metropolitní opeře. Jako Mařenka se objevila opět Adriana Kohútková a svým krásně zakulaceným sopránem zazpívala ,,Ten lásky sen“ vskutku jímavě. (Musím se ale vrátit do minulosti před šestnácti lety, kdy jsem umělkyni slyšel vynikajícím způsobem zpívat Mařenku v opeře v Curychu. Jejím partnerem v úloze Jeníka byl Piotr Beczala.) Na pódiu se v pondělí objevil jiný Jeník, tentokráte Aleš Briscein, a spolu s Adamem Plachetkou zazpívali legendární ,,Znám jednu dívku…“ (Zde se opět vrátím do minula, ale nedalekého. Stejný dvojzpěv byl zazpíván na otevřeném koncertu v Litni jen s tím rozdílem, že Jeníka zpíval Štefan Margita, orchestr tehdy řídil Jiří Bělohlávek.) Bez slavného Věrného milování se samozřejmě nelze obejít, duet v plném lesku předvedli Adriana Kohútková a Aleš Briscein.

Richard Strauss má také nezapomenutelnou stopu v kariéře Jarmily Novotné, byla to její další ,,kalhotková“ role – Oktavián. A tohoto mladého chlapce, okouzleného ženami, vynikajícím způsobem ztvárnila Nina Tarandek. Proběhlo i známé předání růže Sofii, potom se obě dámy předvedly ještě se třetí protagonistkou, Maršálkou – Adrianou Kohútkovou  v závěrečném ,,Hab mir’s gelobt…” ze samého závěru opery. Nádherný Strauss!

V přídavku se dostal k posluchačům znovu Verdi, a to jeho Rigoletto – duet Gildy a jejího otce z konce třetího jednání, takzvaná vendeta. S obrovským nasazením ji interpretovali Daniela Fally a Adam Plachetka, tentokrát jsem obdivoval Plachetkovu opravdovou dramatičnost výrazu. Ovace obecenstva byly velmi silné. Po závěrečném proslovu organizátorů si všichni sólisté s chutí zazpívali přípitkové Brindisi z Verdiho Traviaty. A diváci byli samozřejmě nadšeni. Opět jeden krásný večer v poněkud problematické době.

Hodnocení autora recenze: 80%

 

Pocta Jarmile Novotné 2017
Adam Plachetka (basbaryton)
Daniela Fally (soprán)
Aleš Briscein (tenor)
Adriana Kohútková (soprán)
Nina Tarandek (mezzosoprán)
Marek Eben (průvodní slovo)
Dirigent: Ondrej Lenárd
Režie a scéna: Šimon a Michal Cabanovi
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
25. září 2017 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni
– předehra
– árie Leporella (Adam Plachetka)
– árie Donny Elvíry (Adriana Kohútková)
– árie Dona Ottavia (Aleš Briscein)
Wolfgang Amadeus Mozart: Figarova svatba
– předehra
– árie Hraběte (Adam Plachetka)
– árie Zuzanky (Daniela Fally)
– árie Cherubína (Nina Tarandek)
Giuseppe Verdi: La traviata
– duet Giorgia Germonta a Violetty (Adam Plachetka, Adriana Kohútková)
= přestávka =
Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta
– předehra
– árie Mařenky (Adriana Kohútková)
– duet Kecala a Jeníka (Adam Plachetka a Aleš Briscein)
– duet Mařenky a Jeníka (Adriana Kohútková a Aleš Briscein)
Richard Strauss: Růžový kavalír
– scéna Oktaviána a Sofie (Nina Tarandek a Daniela Fally)
– scéna Maršálky, Sofie a Octaviána (Adriana Kohútková, Daniela Fally, Nina Tarandek)