Pocta nejen Bernsteinovi, ale i Janáčkovi

Večer otevřela niterná kompozice pravoslavného Brita Johna Tavenera, autora mimořádně hluboké duchovní hudby. Chvalozpěv Svatý je zřetelně a jednoduše členěné a vrstvené dílo napsané pro neobvyklou kombinaci smíšeného sboru se sólovým violoncellem. Je rámováno tichými zvuky nástroje, který jinak během skladby tvoří skutečný i pomyslný kontrapunkt ke zpěvu. Svému partu, v němž jde především o výraz a atmosféru, dodal Tomáš Jamník soustředění a ohromný prožitek, držený až kamsi do věčnosti, za poslední záchvěvy ztišujících se tónů. Čtvrthodinová meditace, znějící postupně jakoby v několika slokách, začíná čtyřikrát obdobně, vždy v hlubokém brumendu basů; kombinuje pak – pokaždé řešené trochu jinak – příjemné vokální harmonie ženských a mužských hlasů i celého sboru s naléhavě vzrušenou linkou violoncella. Ryze vokální skladba dostává geniálně jednoduchým zapojením jednoho jediného nástroje úplně nový rozměr.

Zhudebnění modlitby Otče náš od Leoše Janáčka není primárně tolik duchovní hudbou jako Tavenerův liturgický úryvek. Však také v roce 1901 vzniklo nikoli do chrámu, ale jako doprovod živých obrazů pro dobročinný koncert ve prospěch brněnské Ženské útulny. Skladba pro tenor a smíšený sbor, původně s klavírem, přepracovaná o něco později pro koncertní účely s nevšedně znějícím doprovodem harfy a varhan, není ke slyšení příliš často. Její nynější uvedení lze proto prožít jako skutečnou poctu Janáčkovi. Otče náš je dokladem jeho originálního přemýšlení a cítění, jeho nonkonformního vyznání. Z původního určení zůstalo rozčlenění do několika částí; bez vědomí tohoto důvodu by se jinak mohly zdát pauzy mezi větami nejspíš zvláštními a rušivými. Jednotlivé prosby modlitby mají různé nálady, každá má svůj jedinečný výrazový modus. Významovým vrcholem je opakované zvolání „Chléb náš vezdejší dej nám dnes“, dramatické, vzrušené, naléhavé. Právě světské určení této hudby umožňuje podobný paradoxní posun. Lukáš Vasilek vyprofiloval jednotlivé části do přesných podob, k nimž určujícím způsobem přispěl i tenorista Jaroslav Březina. Vypjatému partu dal vroucnost i přímočarost, vokálně si s ním poradil skvěle. Janáček, jak ho známe, se místy nezapře. A to i v úsečném Amen.

Průtrž mračen (Cloudburst), jak ji napsal Američan Eric Whitcare, je zhudebněním veršů Octavia Paze, mexického básníka, nositele Nobelovy ceny za literaturu z roku 1990. Déšť je obrazem očistné síly, kterou by měl do svého života vpustit i člověk. Nejde tedy o popisné znázornění přírodní scenérie, třebaže bouřka a pršení jsou ve druhé polovině několikaminutové partitury prostřednictvím bicích nástrojů i pomocí luskání prsty a dalších zvuků vyjádřeny velmi věrně. Škoda proto, v případě této skladby asi nejvíc, že pořádající filharmonie neměla pro posluchače v programu zpívané texty – tak, jak je měl otištěn, i s překlady, Pražský filharmonický sbor při svém nedávném koncertě v metropoli. Průtrž mračen tam tehdy ve zcela odlišné akustice kostela svatých Šimona a Judy zazněla mimochodem také. Zde, ve Filharmonickém sále, bylo vše díky mnohem sušší akustice zřetelnější, z první ruky.

Vrcholem večera se logicky staly Chichesterské žalmy Leonarda Bernsteina, duchovní hudba s pečetí autorského rukopisu muzikálového hitmakera a současně skladatele soudobé vážné hudby. Tři výjevy, chvalozpěvy s hebrejskými texty, s chytlavými melodiemi a rytmickou úderností, vznikly v šedesátých letech pro anglikánskou katedrálu v britském Chichesteru. Užívají texty žalmů 100, 108, 2, 23, 3 a 131. Evokují velkou niternost, ale působí samy i ryze hudebně. V Hradci Králové zazněla verze bez orchestru, s varhanami a harfou, verze nabitá emocemi, Pražským filharmonickým sborem již natočená na CD. Vedle sboru, jenž byl po celý večer – v akustice, která by odhalila každé zaváhání – soustředěný, svrchovaný, dokonalý, stojí za zmínku samozřejmě spoluúčinkující instrumentalisté: varhanice Daniela Valtová Kosinová, harfistka Ivana Pokorná a Daniel Mikolášek u bicích. Avšak na prvním místě musí být zmíněn sólista Ondřej Mikuš, člen pražského chlapeckého sboru Pueri gaudentes, jehož čistá intonace, rytmická jistota a profesionální klid daly vstupu ve středním oddíle Chichesterských žalmů dojemnou prostotu.

Lukáš Vasilek připravil pro hradecké publikum vzácně koncipovaný a svátečně interpretovaný program typu, který jen tak nemizí z paměti.

Hodnocení autora recenze: 100%

Bernstein 100 let
Dirigent: Lukáš Vasilek
Jaroslav Březina (tenor)
Tomáš Jamník (violoncello)
Ivana Pokorná (harfa)
Daniela Valtová Kosinová (varhany)
Lenka Navrátilová (klavír)
Ondřej Mikuš (chlapec sólo)
Daniel Mikolášek, Šimon Veselý, Antonín Procházka (bicí nástroje)
Pražský filharmonický sbor
16. dubna 2018 Sál Filharmonie Hradec Králové

program:
John Tavener: Svatý (Svyati) pro smíšený sbor a violoncello
Leoš Janáček: Otče náš pro tenor, smíšený sbor, harfu a varhany JW IV/29
Eric Whitacre: Průtrž mračen (Cloudburst) pro smíšený sbor, bicí a klavír
Leonard Bernstein: Chichesterské žalmy (Chichester Psalms) pro smíšený sbor, chlapecké sólo, varhany, bicí nástroje a harfu

www.fhk.cz