Poptávka bude. Smetanovo světově originální sborové dílo

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Později dovedl o generaci mladší Antonín Dvořák tuto formu kantátové tvorby ke světovosti, zatímco jeho sborové snahy a capella jsou oproti Smetanovi velmi skromné. Nenacházíme zde velkolepé kompozice a capella, jako jsou Odrodilec, Tři jezdci, Rolnická, či vrcholná Smetanova skladba Píseň na moři, zkomponovaná roku 1876–1877 na podnět Josefa Srba-Debrnova (byl jednatelem sboru Hlahol) v Jabkenicích. Vznikla těsně po dokončení známého smyčcového kvartetu Z mého života. V Písni na moři na krásný text Vítězslava Hálka zobrazil Smetana silný emocionální zážitek, zčásti vyjádřený již před lety v koncertní etudě Na břehu mořském, coby reminiscenci na plavby lodí do Švédska.

Píseň na moři pro velký mužský sbor je vskutku vrcholné dílo Smetanovo a capella, technicky tak dalece obtížné, že mužská část Pražského Hlaholu nebyla schopna uspokojivě tuto náročnou skladbu interpretovat (v březnu 1877, kdy ji Mojmír Urbánek vydal i tiskem). Smetanovy mužské sbory a capella jsou natolik originální, svébytné, že pro ně nenacházíme obdobu v dané epoše. Svou vysokou mírou obtížnosti v a capella intonaci, v harmonii s bohatými tóninovými modulacemi, polohou hlasovou s nezvyklou rozsahovou vypjatostí (první tenor na vysokém cis nemá obdoby v jediném Smetanově tenorovém operním partu /!/), předstihla dalece svoji dobu. Musela si počkat na dokonalé tlumočení až do vzniku legendárního Pěveckého sdružení moravských učitelů a Vachovy velké reformy sborového zpěvu. Až tehdy, ve dvacátém století, po roce 1903, bylo možno uchopit Smetanovy partitury, až tehdy se dokázalo zvládnout komplikovanou technickou složku, a tím dosáhnout i přesvědčivé interpretace. Té dosáhli až Ferdinand Vach a Jan Šoupal, sbormistři Pěveckého sdružení moravských učitelů, dávno po smrti Bedřicha Smetany, který se ideálního provedení za svého života vlastně nedočkal.

Typ společenského sboru, jímž byl Hlahol v Praze, bez metodického výcviku k citlivé intonační specifice a capella zpěvu, nemohl cele na Smetanovy kompozice stačit. Byť byl schopen provést mnohá oratoria, mše a kantáty solidně, harmonicky ovšem opřené o doprovod orchestru, jenž hlasy sborové zdvojuje či jinak přímo či nepřímo podporuje.

Pěvecké sdružení moravských učitelů (zdroj ceskesbory.cz)

Zpěv a capella je mnohem citlivější na intonační představu, složitější na udržení ladění v řadě modulací, náročný na pěveckou dynamiku (nic se zde „neztratí“ jako při zpěvu přes orchestr). Obtížně se nacvičuje ryze náslušnými nácvikovými formami, bez dobré intonační průpravy sborových pěvců je nácvik velmi pracný a složitý. Podobně jemnosti sborových pian a pianissim jsou specifickou kategorií a capella sborového umění, kterou právě Moravští učitelé (Pěvecké sdružení moravských učitelů) dovedli spolu s plasticitou frázování snad až na vrchol možností. Ostatně na Mezinárodní sborové Olympiádě v Paříži 9. června 1956 přednesem Písně na moři – mimo jiné – zvítězilo Pěvecké sdružení moravských učitelů na celé čáře.

Lze říci, že obtížné Smetanovy partitury vyvolaly nutnost vzniku nového typu koncertního sborového tělesa, neboť ani vyspělý sbor společenského typu, jakým byl Pražský Hlahol, nebyl schopen svrchovaně tato díla interpretovat. Zároveň mistrovství již existujících Moravských učitelů (Pěveckého sdružení moravských učitelů) motivovalo silně Leoše Janáčka k napsání super obtížných kompozic a capella tomuto tělesu již „na tělo“, mohl si to již vědomě dovolit. Na rozdíl od Smetany, jenž koncipoval kompozice bez oné vidiny podobného reálného ansámblu, který by uchopil jeho díla s technickou svrchovaností. V tom je zásadní rozdíl v přístupu a motivaci obou našich géniů sborové tvorby. Pokud ponechám pro rozměr článku stranou příležitostný, leč cenný Slavnostní sbor na slova Emanuela Züngela, libretisty Smetanových Dvou vdov, pak nikoliv pro jeho menší význam. Jde o jednodušší skladbu strofickou, nikoliv prokomponovanou. Vznikla vedle práce na opeře Libuše a byla určena k odhalení pamětní desky na úmrtním domě Karla Havlíčka Borovského v Praze 15. května 1870. Smetanu pojil k Havlíčkovi silný vztah od dob společných gymnaziálních studií v tehdy Německém, dnes Havlíčkově Brodě. To nemohu nepřipomenout pro plné rámcové dokreslení Smetanovy osobnosti.

Trochu stranou, byť velmi populární u sborů ženských a dětských, stojí Tři ženské sbory. Není to cyklus, název těmto třem skladbám přinesl až později editor. Na půvabná slova básníků – Má hvězda, Přiletěly vlaštovičky a zajímavě autobiograficky laděný, mnoha modulacemi hudebně nádherný Západ slunce. Populární je tato trojice skladeb menší náročností technickou, než jsou výše zmiňované mužské sbory. Ač se to obvykle neví, Smetana zde zareagoval na prosbu Ferdinanda Hellera, aby napsal skladby pro zpěvník tehdejších měšťanských škol a dívčího učitelského ústavu, kde vyučoval a chystal pro tyto školy novou učebnici. Smetana velmi rád návrhu vyhověl a vznikla tak tři dílka neobyčejného půvabu a invence.

Vždy při mnohém provedení těchto kompozic jsem jako sbormistr žasnul, jak vysoko musela stát přirozená pěvecká dispozice dětí ve školách. Tři ženské sbory pojmenoval editor, vůbec ne sám Smetana. Nejedná se o cyklus, skladby mohou být řazeny za sebou jakkoliv, dle úvahy sbormistra. Provést jednotně, přesně a leggiero ve stylizaci polky zdánlivě průzračné Přiletěly vlaštovičky nebývá nikdy jednoduché. Jako porotce řady sborových soutěží se o tom často přesvědčuji tak říkajíc „z druhého břehu“.

Zvláštní pozici má Sládkova krásná báseň Západ slunce. Autobiograficky laděna, nejedná se vůbec o přírodní jev (cenzoři se mne dost natrápili právě s nechápáním názvu skladby, až bizarně mi podsouvali neuvěřitelné motivy pro její dramaturgii…), nýbrž o cestu poutníkovu, který vysílen stane na konci své životní cesty. Skladba mne vždy při každém novém nácviku fascinovala svým výrazem ve vzestupu napětí až po výkřik poutníka – „… je noc tak zoufalá!“ A poté dosti prekérní tóninový skok do zjasněného D dur, s rezignující neúplnou kadencí se subdominantním vybočením: „Rač těžkých snů nás chránit, Spasiteli…“

Jistě, filozofickým obsahem překračuje tato skladba své původní, ryze propedeutické určení, byť nepodceňuji vyspělost dětí. Naše špičky – výběrové dětské sbory Kantiléna Brno, Kühnův dětský sbor, či nezapomenutelný Severáček pod citlivýma rukama pana Milana Uherka – dokázaly i Západ slunce velmi přesvědčivě interpretovat, při dokonalé intonaci mnoha modulačních nástrah této neobyčejně výrazově silné skladby.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments