Věhlasný režisér, básník a herec Jiří Voskovec, který zemřel před třiceti pěti lety, 1. července 1981, tvořil spolu s Janem Werichem, svým duchovním dvojčetem, a s Jaroslavem Ježkem páteř Osvobozeného divadla, jež bylo ve třicátých letech minulého století jedním z určujících prvků kulturního života v Československu. Po válce se ale neztratil ani v americkém exilu. Zahrál si v řadě snímků a prosadil se i na slavné Broadwayi. Mezi jeho slavné filmové role patří postava porotce číslo jedenáct ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů z roku 1957.
Charizmatický a noblesní Jiří Voskovec (narozen 19. června 1905 v Sázavě) začínal jako červenající se filmový milovník, aby se posléze stal hercem, komediantem a tragédem, režisérem a básníkem, ale i tvůrcem koláží, literátem a překladatelem.
Spolu s Werichem se netajili vysokými nároky na vlastní práci.
V roce 1927 V+W napsali Vest Pocket Revue – volné pásmo scének, písní a dialogů, jež znamenalo průlom na scéně Osvobozeného divadla. Jejich tvorba, dosud spíše dadaisticky hravá a plná recese, začala od roku 1932 spět k sociálně laděné satiře.
První ostrá kritika fašismu se objevila ve hře Osel a stín (1933), následovaly Kat a blázen (1934), Balada z hadrů (1935), Rub a líc či Těžká Barbora (1937).
V roce 1931 natočili V+W s režisérem Jindřichem Honzlem první film s názvem Pudr a benzín.
Pozornost vzbudily i Peníze nebo život (1932), Hej rup! (1934) a Svět patří nám (1937). Nacistickou okupaci Československa tak byli Voskovec a Werich nuceni strávit v USA, odkud se po válce vrátili.
Po komunistickém puči v roce 1948 Voskovec odjel do Paříže a pracoval pro UNESCO, o dva roky později zamířil opět do USA. Tam byl ale obviněn z komunistické orientace, internován a úřady ho jedenáct měsíců prověřovaly. Boj za očištění svého jména nakonec vyhrál.
