Před sto lety, 19. července 1914, se narodil český klavírista, skladatel a pedagog Josef Páleníček. Jako interpret vynikal zejména originalitou, s níž přistupoval ke skladbám Leoše Janáčka a zejména Bohuslava Martinů. Bravurně ale zvládal i díla světových klasiků, ať se jednalo o Ludwiga van Beethovena či Johanese Brahmse.
Rodák ze středobosenského Travniku byl na Pražské konzervatoři žákem Karla Hoffmeistera a Vítězslava Nováka a ve Francii pak Alfreda Cortota a Alberta Roussela. Svou bohatou koncertní činnost zahájil v polovině třicátých let. V roce 1949 byl Páleníček jmenován sólistou České filharmonie a kromě toho se soustavně věnoval také komorní hře; byl vůdčím duchem proslulého Smetanova, později Českého tria.
Josef Páleníček se řadil k nejvýznamnějším propagátorům hudebního odkazu Bohuslava Martinů. Se známým skladatelem ho pojilo letité přátelství, podobně jako například s dirigentem Rafaelem Kubelíkem či klavíristou Rudolfem Firkušným.
Sám Páleníček byl autorem řady skladeb. Mezi nejvýznamnější patří celovečerní oratorium Poema o člověku, tři klavírní koncerty, violoncellový koncert a řada komorních skladeb pro různé nástroje.
Jako pedagog působil Páleníček na Pražské konzervatoři a na AMU, kde vychoval řadu vynikajících klavíristů. Patřil rovněž k významným organizátorům hudebního života v Československu a byl zván do porot mezinárodních klavírních soutěží. Josef Páleníček zemřel 7. března 1991 ve věku sedmdesáti šesti let.
Foto archiv
