Překvapené Kožené zazpíval k narozeninám plný Španělský sál

Vít Dvořák, 07.05.2013 14:30

Když Magdalena Kožená dozpívala poslední číslo programu a za bouřlivého potlesku zmizela v zákulisí, zvedl se v prvních řadách Španělského sálu jeden z posluchačů – ředitel České filharmonie David Mareček – a ladným skokem se vyšvihl na pódium. „Dostali jste všichni o přestávce od uvaděček ty lístečky, že?“, ptá se a publikum souhlasně přikyvuje. „Tak to nepokazte, naše chvíle teď přišla,“ dodává a usedá ke klavíru. Vzápětí se při nové vlně potlesku otevírají dveře, znovu se objevuje Magdalena Kožená – a po několika krocích směrem k pódiu se s nechápavým výrazem zastaví. Zaraženě se snaží přijít na kloub tomu, co se to v sále děje. To už se ale rozezní klavír a Španělský sál začne zpívat Happy Birthday to You. Obrovskou kytici, kterou překvapená Magdalena Kožená dostává, ani neunese… Tak vypadala pražská oslava květnových čtyřicátin naší přední mezzosopranistky.

O+

Oslavenkyně se publiku vzápětí odměnila třemi přídavky – Dvořákem a Janáčkem…

Byl to vůbec nádherný večer. Magdalena Kožená, jejíž úspěšná zahraniční kariéra trvá už druhé desetiletí, se jen pouhých pár dnů po Dvořákových Biblických písních, provedených v rámci prvomájového Výročního koncertu Berlínských filharmoniků, vrátila do Španělského sálu Pražského hradu znovu, tentokrát se svým zbrusu novým programem. Ten je určen – alespoň prozatím – jen pro dvě evropská města: po Praze už jen pro londýnský Barbican Centre, kde se s ním naše mezzosopranistka představí už zítra.I pro skalní fanoušky Kožené je přitom skoro celý tento program novinkou: s výjimkou Ravelových Histoires naturelles a Deux mélodies hébraïques, které sólistka už doma předvedla, byly další vybrané skladby buď úplnou premiérou, nebo s nimi Kožená zatím vystoupila pouze na zahraničních pódiích. V každém případě ale šlo o repertoár, který Kožené nesmírně sedí a ve kterém asi nejlépe osvědčuje svůj výtečný vypravěčský talent. Jeho přesvědčivost je tak silná, že posluchač má třeba v Ravelových Povídkách z přírody až nutkání se ohlédnout, zda soustředěný pohled Kožené onen klouzavý let ledňáčka nad hladinou náhodou opravdu nesleduje. Kožená také znovu předvedla svůj ohromně barevný, plně a bez stopy sebemenší únavy či námahy po celý večer znějící mezzosoprán, výrazově velmi tvárný, vyrovnaný ve všech rejstřících, kdy snad jen při tom úplně nejpřísnějším měřítku lze výtku směřovat k jednomu dvěma místům s několika méně otevřenými úplně nejspodnějšími tóny (Ravelovy Dvě hebrejské melodie). Doslova lahůdkou se před přestávkou staly Ravelovy tři Malgašské písně, k nimž si Kožená na pódium přivedla – vedle excelentního skotského klavíristy a jednoho ze svých dvorních spolupracovníků Malcolma Martineaua, který byl po jejím boku celý večer – také Kaspara Zehndera, tentokrát v roli flétnisty, a violoncellistu Tomáše Jamníka, ohromný příslib do budoucna. Tak trochu ve stínu alespoň pro mne pak zůstala kantáta Ariadna na Naxu Josepha Haydna, kterou by si publikum určitě lépe než s klavírem vychutnalo v dochované verzi se smyčci.

„Fantastický večer,“ pochvaloval si v jeho závěru David Mareček. Nezbývá než souhlasit. Brzy zase u nás nashledanou, a všechno nejlepší, Magdaleno Kožená!

Hodnocení autora glosy: 95 %

Hudba Pražského hradu
Magdalena Kožená (mezzosoprán)
Malcolm Martineau (klavír)
Tomáš Jamník (violoncello)
Kaspar Zehnder (flétna)
6. května 2013 Španělský sál Pražského hradu

program:
Maurice Ravel:
– Histoires naturelles (Příběhy přírody)
Le paon (Páv)
Le grillon (Cvrček)
Le cygne (Labuť)
Le martin-pêcheur (Ledňáček)
La pintade (Perlička)

– Deux mélodies hébraïques (Dvě hebrejské melodie)
Kaddisch (Kadiš)
L’Énigme éternelle (Věčné tajemství)

– Chansons madécasses
Nahandove
Aoua
Il est doux

Joseph Haydn:
– Arianna a Naxos (Ariadna na Naxu)
Teseo mio ben
Dove sei mio bel tesoro
Ma, a chi parlo?, Recitative
Poco da me lontano esser egli dovria
A chi mi volgo
Ah che morir vorrei
Misera abandonata